White rose of York (Rosa × alba, L. 1753)

Identita

Rosa × alba (Rosa × alba L.) je hybridní růže rodu Rosa z čeledi Rosaceae. POWO ji přijímá jako hybrid s rodičovskou kombinací R. corymbifera × R. gallica. Linné jméno zveřejnil v díle Species Plantarum roku 1753, což zaznamenává i IPNI. ^{1 2}

Symbol × není ozdoba: označuje hybrid, nikoli prostý druh. U starých růží je toto rozlišení podstatné, protože se zde prolínají hybridní taxony neboli nothodruhy, zahradnické skupiny, historická synonyma i názvy kultivarů. Jméno rostliny je proto nutné číst v celém kontextu.

Anglické označení White rose of York se vztahuje hlavně k historickým bílým formám, zvláště k 'Alba Maxima'. Samo k přesnému určení nestačí. Skupina známá také jako Alba rose totiž zahrnuje nejen bílé, ale i krémové, světle růžové a výrazněji růžové růže. ^{4 8}

Poznávací znaky

Velký opadavý keř je prvním vodítkem při poznávání růží Alba. RHS popisuje 'Alba Maxima' jako keř vysoký přibližně 2 m, s ostnitými výhony, bledě modrozelenými listy a velmi vonnými plnými květy. Barva květů přechází od bílé po krémově bílou, někdy s lehkým růžovým nádechem. ⁴

Listy jsou složené, střídavé a zubaté, často matnější a namodralejší než lesklé listy moderních růží. Silné výhony se obloukovitě sklánějí nebo vytvářejí hustší keř. Množství ostnů se mění podle kultivaru, proto samotná hustota ostnů k určení rostliny nepostačuje.

Letní kvetení bývá jednorázové. Květy mohou být jednoduché, poloplné i velmi plné, obvykle vyrůstají v soukvětích a silně voní. U 'Alba Maxima' uvádí RHS otevřené květy široké zhruba 10 cm. Pokud se všechny odkvetlé květy neodstraní, mohou následovat oválné červené šípky. ⁴

Taxonomie, hybrid a skupina Alba

Jméno Rosa × alba L. poskytuje pevný taxonomický základ. POWO jej přijímá pro hybrid, IPNI uchovává záznam Linného publikace a GBIF taxon uvádí ve své základní taxonomii včetně synonym a obecných jmen jako White Rose of York nebo francouzské Rosier blanc, tedy bílá růže. ^{1 2 3}

Rodičovský původ vyžaduje přesné vyjádření. POWO výslovně uvádí R. corymbifera × R. gallica. Zahradnické zdroje jej někdy zjednodušují na křížení Rosa gallica s příbuznou Rosa canina. To odpovídá příbuzenskému okruhu skupiny Canina, ale je méně přesné než kombinace uvedená POWO. ^{1 10 9}

Od taxonu je třeba odlišit skupinu Alba. RHS ji charakterizuje velkými, velmi mrazuvzdornými keři, málo až středně ostnitými výhony, šedozelenými listy a vonnými poloplnými či plnými květy v soukvětích uprostřed léta. Je to zahradnické vymezení užitečné při pěstování, nikoli náhrada botanického názvosloví. ⁴

Stanoviště a rozšíření

Evropský původ hybridního taxonu podle POWO zahrnuje zejména Francii, Maďarsko, Španělsko a Švýcarsko. Velká Británie je vedena jako území, kam byl zavlečen. Historický význam jména White Rose of York tedy sám o sobě neurčuje botanický původní areál rostliny. ¹

V zahradním prostředí představuje Rosa × alba především starou růži mírného klimatu. Zahradnické zdroje zdůrazňují její mrazuvzdornost, dlouhověkost, relativní snášenlivost lehkého stínu a využití v pozadí záhonů, ve volných živých plotech nebo ve sbírkách historických růží. ^{8 5}

Pro Francii není uveden invazní status. Hlavním problémem je spíše správné určení: rostlina prodaná jako „bílá růže“ může být Rosa × alba, jiná bílá zahradní růže, moderní hybrid nebo dokonce bílá forma Rosa rugosa. Barva sama původ ani příslušnost ke skupině neprokazuje.

Pěstování a řez

Živná, vláhu držící, ale dobře propustná půda a slunné místo růžím svědčí. RHS obecně doporučuje alespoň 4 h přímého slunce denně, půdu v létě zcela nevysychající, organický mulč a zálivku ke kořenům. Smáčení listů při zalévání je vhodné omezovat. ⁵

Typickou chybou je řezat růži Alba stejně jako moderní opakovaně kvetoucí růži. RHS řadí neremontantní Alba mezi jednou kvetoucí keřové růže: kvetou na vyzrálém dřevě, přirozený tvar lépe udrží lehkým řezem a hlavní zásah se provádí po odkvětu. ⁶

Při účelném řezu odstraňte mrtvé, nemocné či poškozené dřevo, křížící se větve a slabé výhony. U starého keře lze u báze vyříznout jeden nebo dva staré výhony. Silné zkrácení celé koruny kvůli velikosti často naruší obloukovitou siluetu a omezí následující kvetení. ⁶

Kvetení, plody a využití

Okrasná hodnota spočívá v mohutném keři, chladně modrozeleném olistění, vonném kvetení, květech k řezu a historickém významu ve sbírkách starých růží. UIUC řadí Alba mezi staré evropské růže s výraznou vůní a velmi dobrou odolností vůči chladu. ⁸

Plné a velmi plné květy jsou působivé, pro hmyz však méně přístupné než jednoduché. Sledujete-li i ekologický přínos, ponechte některé odkvetlé květy k vytvoření šípků a doplňte růži rostlinami s otevřenými květy. Samotný velmi plnokvětý kultivar takový cíl nenaplní stejně dobře.

Plody vyžadují opatrnost. RHS u 'Alba Maxima' uvádí okrasné plody, které se nemají jíst, takže samotná přítomnost šípků není doporučením ke konzumaci. Využití plátků, květových vod nebo parfumerie představuje samostatnou oblast, vyžadující určení kultivaru, neošetřenou rostlinu a vhodnou přípravu. ⁴

Toxicita, ostny a bezpečnost

Podle ASPCA jsou Rosa species netoxické pro psy, kočky a koně a toxická látka je vedena jako netoxická. Pro tato zvířata je tedy růže z hlediska toxicity bezpečná. Vymezení má však jasné hranice: netoxická rostlina se tím automaticky nestává zahradním krmivem. ⁷

Praktická rizika jsou mechanická nebo souvisejí s okolnostmi. Ostny mohou poranit tlapky, kůži i tlamu. Velké množství listů nebo plátků může vyvolat zažívací potíže. Ošetřující přípravky, hnojiva, kontaminované mulče a voda ve váze představují rizika odlišná od samotné rostliny.

Při manipulaci s 'Alba Maxima' RHS doporučuje rukavice a ochranné vybavení. Zvlášť užitečné jsou u starých keřů s dlouhými obloukovitými výhony, které mohou zachytit paže, obličej, oděv nebo zvířata procházející podél živého plotu. Nejde o chemickou toxicitu, ale o mechanické poranění. ⁴

Kultivary, záměny a nákup

Kultivar 'Alba Maxima' je nejvíce spojován se jménem White Rose of York. Monticello uvádí také jména Jacobite Rose a Great Double White a popisuje jej jako starou růži pěstovanou v Evropě alespoň od 15. století. Historické jméno tedy může odkazovat ke konkrétní formě. ⁹

'Semiplena' slouží často jako příklad otevřenějších květů. 'Maiden's Blush', 'Celeste', 'Felicite Parmentier' a 'Konigin von Danemark' připomínají, že růže Alba nejsou všechny bílé. Označení alba popisuje historickou skupinu s převahou světlých tónů, nikoli záruku čistě bílé u každého kultivaru. ^{10 8}

Při nákupu je ideální etiketa uvádějící rod, skupinu i kultivar, například Rosa × alba 'Alba Maxima'. Obecné označení „stará bílá růže“ může skrývat růži Bourbon, Damask, Rugosa, moderní hybrid i květinářskou růži. Spolehlivé určení odděluje taxon, zahradnickou skupinu, kultivar a historické jméno.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Rosa × alba L.
• International Plant Names Index, Rosa alba L.
• GBIF Backbone Taxonomy, Rosa ×alba L.
• Royal Horticultural Society, Rosa × alba 'Alba Maxima'
• Royal Horticultural Society, Jak pěstovat růže
• Royal Horticultural Society, Řez keřových růží
• ASPCA, Toxicita růží
• University of Illinois Extension, Typy růží
• Thomas Jefferson’s Monticello, Bílá růže
• Historic Roses Group, Růže Alba