pitaya (Selenicereus undatus, (Haw.) D.R.Hunt 2017)

Identita

Selenicereus undatus (Selenicereus undatus (Haw.) D.R.Hunt, 2017), známý pro plody zvané pitaya, pitahaya či dračí ovoce, je popínavý kaktus z čeledi kaktusovitých (Cactaceae). Rodové jméno spojuje řecké selene, měsíc, se jménem Cereus a odkazuje na obří bílé květy otevírající se pouze v noci. Přívlastek undatus popisuje zvlněné okraje stonků. ^{1 2}

Adrian Hardy Haworth popsal rostlinu roku 1830 jako Cereus undatus; Britton a Rose ji roku 1918 přeřadili pod jméno Hylocereus undatus. Fylogenetická revize tribu Hylocereeae z roku 2017 začlenila rod Hylocereus do rodu Selenicereus, odtud pochází současné přijaté jméno. ⁸

Poznávací znaky

Dlouhé dužnaté stonky druhu Selenicereus undatus jsou trojhranné, se třemi zvlněnými žebry. Nejprve se plazí po zemi, poté šplhají po kmenech nebo opoře pomocí četných vzdušných kořenů. Běžně měří 5 až 12 m a podél žeber mají oddálené areoly se skupinkami drobných šedavých trnů. ^{2 8}

Výrazným znakem je samotný květ: dlouhá smetanově bílá květní trubka, nazelenalé vnější okvětní lístky a průměr po otevření až 35 cm. Otevírá se jedinou noc, zejména od konce jara do začátku léta, a před následujícím svítáním vadne. ^{2 7}

Pitaya, tedy vlastní plod, je oválná bobule se šupinatou růžovou či červenou slupkou, dlouhá 6 až 12 cm. Bílou dužninu tečkují drobná černá jedlá semena. Právě bílá dužnina odlišuje Selenicereus undatus od pitayí s červenou dužninou pocházejících z jiných druhů téhož rodu. ^{2 8}

Užitečná taxonomie

Přijaté jméno Selenicereus undatus náleží do čeledi Cactaceae. V zahradnictví a starší literatuře se nejčastěji objevují tato synonyma a historická jména:

• Cereus undatus Haw., původně publikované jméno z roku 1830
• Hylocereus undatus (Haw.) Britton & Rose, dlouho běžně používané jméno
• Cactus triangularis var. aphyllus, staré synonymum

^{1 8}

Začlenění rodu Hylocereus do rodu Selenicereus v roce 2017 vycházelo z fylogenetické analýzy. Jméno Hylocereus undatus se přesto hojně používá na obalech ovoce a v zahradnickém obchodě, a proto lze na etiketách potkat obě jména. ⁸

Hodnocení IUCN uvádí kategorii nedostatek údajů. Přesný původní areál zůstává nejistý, protože nelze spolehlivě odlišit divoké populace od velmi starých zplanělých populací, široce rozšířených v tropech. ⁴

Stanoviště a rozšíření

Taxonomické přehledy vymezují původní oblast od jižního Mexika po Honduras, v suchých neotropických oblastech a tropických suchých lesích. Rostlina zde žije jako hemiepifyt či litofyt a šplhá po kmenech nebo skalních stěnách. ^{1 6}

Pěstování má dlouhou historii: na poloostrově Yucatán se druh pěstoval už před příchodem Evropanů, pro plody i velké okrasné květy. ⁵

Mimo původní areál zůstával kaktus zahradnickou zajímavostí a před devadesátými lety 20. století byl v mezinárodním měřítku téměř neznámý. Poté se rychle rozšířil v jihovýchodní Asii, kde se Vietnam stal největším světovým producentem pitayi. ⁶

Ve sklenících i venku v teplých oblastech se Selenicereus undatus pěstuje a v některých tropických územích také zdomácněl. Na Réunionu a Floridě je veden na seznamech sledovaných zplanělých druhů. Pod 0 °C rostlinu ničí mráz, což omezuje pěstování ve volné půdě na zóny USDA 10 a 11. ^{8 2}

Životní cyklus a rozmnožování

Noční opylování zajišťují netopýři a můry. Druh vykazuje převážně autoinkompatibilitu, tedy neschopnost úspěšného oplodnění vlastním pylem. Komerční pěstitelé mimo původní areál proto často opylují ručně štětečkem mezi dvěma geneticky odlišnými rostlinami. ^{7 6}

Z dobře opyleného květu vznikne během několika týdnů plod, který může dosáhnout 700 g. Bez pevné svislé opory zůstávají stonky nízké a plazivé a nikdy nešplhají. Dospělosti umožňující kvetení a plodnost dosahuje rostlina zpravidla 2 až 3 roky po řízkování, na mříži či kmeni dostatečně pevném pro hmotnost stonků. ^{7 2}

Přímé plné slunce nejméně 6 hodin denně podporuje pravidelné kvetení. Ve stínu zůstávají stonky tenké a nikdy nekvetou. ²

Pěstitelé množí rostlinu téměř vždy stonkovými řízky s uzlinou. Úsek dlouhý 10 až 15 cm nechají před výsadbou několik dní zaschnout a zahojit; zakoření za 2 až 4 týdny. Výsev je možný, ale výrazně oddaluje první kvetení. ²

Využití a rizika

Zralé plody se jedí čerstvé, zpracovávají na šťávu nebo přidávají do ovocných salátů. Neotevřená poupata se někdy vaří jako zelenina, zejména v Číně. ⁵

Podle ASPCA je Selenicereus undatus netoxický pro kočky a psy. Ani pro koně není u tohoto rodu doložena toxická látka. Skutečné riziko je mechanické: spolknutý nebo rozžvýkaný trn dráždí ústa či trávicí trakt kočky nebo psa, bez související chemické toxicity. ^{3 2}

Některé tradiční léčebné systémy používají šťávu ze stonků a květy v přípravcích proti horečce či plicním obtížím. Jde o postupy tradiční medicíny, které nenahrazují lékařskou konzultaci. ⁵

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Většina komerčních odrůd pitayi s bílou dužninou patří k Selenicereus undatus. Červená či růžová dužnina pochází z jiných druhů nebo hybridů rodu, zejména Selenicereus costaricensis a Selenicereus monacanthus, dlouho zaměňovaných s undatus pod rodovým jménem Hylocereus. Změna barvy slupky ze zelené na růžovou či červenou pěstiteli ohlašuje zralost ke sklizni mezi létem a podzimem. ⁸

K častým záměnám patří také:

• Selenicereus grandiflorus, s hranatými žebrovanými stonky, které nejsou trojhranné, rovněž zvaný královna noci;
• Selenicereus megalanthus, žlutá pitahaya s malými žlutými plody pokrytými ostnitými šupinami;
• Epiphyllum oxypetalum, s plochými beztrnnými stonky, často prodávané pod obdobnou přezdívkou noční kráska.

Před nákupem plodu nebo rostliny určené k plodnosti zůstává nejspolehlivější úplné vědecké jméno a tvar stonků. U Selenicereus undatus jsou trojhranné a trnité. ²

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Selenicereus undatus (Haw.) D.R.Hunt
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Selenicereus undatus
• ASPCA, pitaya, záznam o toxicitě
• Červený seznam IUCN, Selenicereus undatus, hodnocení 2017
• Useful Tropical Plants (PFAF network), Selenicereus undatus
• Pl@ntUse / Prota4U, Selenicereus undatus
• Wikipedia FR, Selenicereus undatus
• Wikipedia EN, Selenicereus undatus