Pepino (Solanum muricatum, Aiton 1789)

Identita

Solanum muricatum (Solanum muricatum Aiton, 1789), známý jako Pepino či Pepino dulce, je polokeř rodu Solanum z čeledi lilkovitých (Solanaceae). International Plant Names Index uvádí publikaci druhu v prvním dílu Aitonova Hortus Kewensis v roce 1789. ^{2 1}

Španělské jméno pepino znamená „okurka“; kolonisté je zvolili podle podobnosti tvaru některých plodů navzdory velmi odlišné chuti. Francouzské označení poire-melon popisuje spíše konzistenci a chuť zralého plodu, mezi měkkou hruškou a melounem. Mezi další mezinárodní jména patří Sweet cucumber a Melon pear. ^{9 5}

Poznávací znaky

Rozvětvený keřík Solanum muricatum dosahuje výšky 50 cm až 2 m a šířky 50 cm až 1,2 m. Světle zelené, chlupaté listy připomínají brambor, další druh téhož rodu. ^{3 6}

Drobné fialové až namodralé květy se žlutým středem mají pět korunních lístků a tvoří skupiny podél stonků. Díky samosprašnosti a partenokarpii nasazují plody i bez návštěvy opylujícího hmyzu, takže pepino plodí i v uzavřeném skleníku. Přítomnost včel nebo čmeláků přesto výnos zvyšuje. ^{3 6}

Vejčitý plod s krémovou nebo světle žlutou, fialově pruhovanou slupkou váží podle kultivaru od několika desítek gramů po téměř kilogram. Žlutá až oranžová šťavnatá dužnina spojuje vůni melounu a okurky, v plné zralosti bez výrazné kyselosti. ^{9 10}

Užitečná taxonomie

Rod Solanum zahrnuje několik tisíc druhů včetně rajčete a lilku vejcoplodého. Solanum muricatum patří do podrodu historicky nazývaného Potatoe, vedle bramboru. Tato příbuznost vysvětluje obdobnou alkaloidovou toxicitu listů u všech tří druhů. ⁵

Než se Solanum muricatum ustálil jako přijaté jméno, objevovalo se v zahradnické a botanické literatuře několik dalších názvů:

• Solanum guatemalense Anon. (synonymum)
• Solanum variegatum Ruiz & Pav. (synonymum)
• Solanum wallisii Carrière (synonymum)
• Solanum pedunculatum Willd. (synonymum)
• Solanum melaniferum Moric. ex Dunal (synonymum)

Jako přijaté jméno uvádí Plants of the World Online Solanum muricatum Aiton. Výše uvedená synonyma řadí k témuž druhu na druhové úrovni. ¹

Původ a rozšíření

Předpokládaná domovina Solanum muricatum leží podle Plants of the World Online v Andách od jižní Kolumbie po Peru. ¹ Na jižní Kolumbii a severní Ekvádor zužuje toto centrum původu Purdue New Crop Proceedings. ⁵

Žádná planá populace nebyla nikdy formálně nalezena, což je u pěstovaného ovoce neobvyklé. Jako možní předci se navrhují tři příbuzné andské druhy, Solanum caripense, Solanum tabanoense a Solanum basendopogon. Není přitom rozhodnuto mezi velmi dávnou domestikací a pozdější hybridizací. ^{5 7}

Andské populace pěstovaly pepino již před příchodem Evropanů a v kečuánštině je označovaly jako q'achan. Na rozdíl od rajčete a bramboru příliš nezaujalo španělské conquistadory. Samuel Wallis je přivezl do Evropy roku 1875; ve Francii se začalo pěstovat v Nice v roce 1877. ⁹

Životní cyklus a rozmnožování

Přirozeně vytrvalý Solanum muricatum se v mírném podnebí často pěstuje jako jednoletý, protože nesnáší dlouhý mráz a hyne přibližně pod −2,5 °C. První plody se objevují 4 až 6 měsíců po výsadbě. ^{6 4}

Teplota výrazně ovlivňuje nasazování plodů: při nočních teplotách pod 10 °C se zastavuje a při denních teplotách nad 30 °C se zhoršuje. To vysvětluje neúspěšnou plodnost během veder nebo na konci chladné sezony. ^{7 6}

Od opylení potřebuje každý plod k dozrání 30 až 80 dní. Sklízí se těsně před plnou zralostí, kterou prozrazuje blednoucí slupka s výraznějšími fialovými pruhy. Takto sklizené plody vydrží několik týdnů při pokojové teplotě. ⁷

Využití a rizika

Nejčastěji se využívá čerstvý plod, který se jí syrový, oloupaný, jako dezert nebo lisovaný na šťávu, s chutí připomínající meloun a okurku. Pepino obsahuje hodně vody, málo kalorií a dodává vitamin C, draslík i polyfenoly, například kvercetin. ¹⁰

Listy a zelené části Solanum muricatum obsahují jako u většiny lilkovitých alkaloidy typu solaninu, které mohou při požití dráždit. ASPCA řadí skupinu lilků mezi rostliny jedovaté pro psy, kočky a koně, s příznaky od nadměrného slinění po zažívací potíže. Se zralým plodem naproti tomu není spojeno žádné doložené riziko. ^{8 10}

Při pěstování rostlinu napadají mšice, molice, svilušky a červci, zpravidla zvládnutelní ošetřením. Nejzávažnějším rizikem je hniloba kořenů v přemokřené půdě, následovaná plísní při nedostatečném proudění vzduchu mezi listy. ³

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Tvar a barva plodů odlišují několik kultivarů: El Camino s velkými oválnými plody, hojně pěstovaný v Chile; Pepino Gold s jasně žlutou slupkou a dobrým výnosem; Sweet Long s protáhlými, výrazně fialově pruhovanými plody; a Ryburn, který Royal Horticultural Society uvádí pro skleníkové pěstování. ³

Mladý Solanum muricatum lze před nasazením plodů zaměnit za semenáč rajčete či lilku vejcoplodého, dvou lilkovitých zelenin s podobným vzrůstem a listy. Nejspolehlivějším znakem je květ: u pepina fialový až namodralý, se žlutým středem a ve skupinách; u rajčete žlutý, jednoduchý a jednotlivý či v malých vrcholících. ⁵

Francouzské jméno poire-melon někdy vede k záměně s pravým melounem nebo hruškou. Solanum muricatum nepatří k tykvovitým (Cucurbitaceae) ani růžovitým (Rosaceae), ale k lilkovitým (Solanaceae), čeledi rajčete, lilku vejcoplodého a bramboru. ⁹

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Solanum muricatum Aiton
• International Plant Names Index, Solanum muricatum Aiton
• Royal Horticultural Society, Solanum muricatum (F), pepino
• Plants For A Future, Solanum muricatum
• Purdue New Crop Proceedings, pepino (Solanum muricatum)
• UC Master Gardeners / UC ANR, pepino dulce
• Gardening Know How, pěstování pepina
• ASPCA, toxicita lilků
• Wikipédia ve francouzštině, pepino (Solanum muricatum)
• PMC, přehled farmakologických účinků plodů Solanum muricatum (pepino)