stévie sladká (Stevia rebaudiana, (Bertoni) Bertoni 1905)

Identita

Stevia rebaudiana (Stevia rebaudiana (Bertoni) Bertoni, 1905), česky také stévie sladká, stévie cukrová či sladká tráva, je vytrvalá bylina rodu Stevia z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Listy soustřeďují glykosidy steviolu až 200 až 300krát sladší než sacharóza, bez přísunu kalorií. Plants of the World Online přijímá toto jméno a dokládá široké rozšíření mimo původní areál. ¹

Francouzský název chanvre d’eau, doslova vodní konopí, neznamená příbuznost s konopím (Cannabis sativa). Popisuje původní stanoviště na okrajích vlhkých a bažinatých luk v Paraguayi. ³

Guaraníové sladili čerstvými listy bylinné nálevy dávno předtím, než paraguayský přírodovědec Moisés Santiago Bertoni koncem 19. století druh popsal. Chemik Ovidio Rebaudi brzy nato izoloval první sladivé látky z rostliny a jeho jméno připomíná druhové označení rebaudiana. ^{4 7}

Poznávací znaky

Vzpřímený bylinný trs druhu Stevia rebaudiana má někdy polodřevnatou bázi a při pěstování dosahuje výšky 30 až 80 cm a šířky 30 až 60 cm. Vstřícné, podlouhlé až kopinaté listy se zubatým okrajem zřídka přesahují délku 3 cm a vyznačují se jasně zelenou barvou. ^{4 2}

Chuť určení potvrdí rychleji než samotný pohled. Promnutý či rozžvýkaný čerstvý list ihned uvolňuje intenzivně sladkou chuť blízkou lékořici, dávno před kvetením. Taková zkouška na zahradě nepotřebuje lupu ani určovací klíč. Chuť pochází z glykosidů steviolu, až 200 až 300krát sladších než sacharóza. ^{4 3}

Drobné bílé trubkovité květy, někdy nafialovělé, se objevují ve skupinách koncem léta nebo na podzim podle délky dne. Kvetení výrazně snižuje obsah sladivých látek v listech, proto pěstitelé vyštipují poupata hned při jejich objevení. ⁴

Užitečná taxonomie

Dnešní přijaté jméno Stevia rebaudiana (Bertoni) Bertoni vzniklo přeřazením. Bertoni rostlinu nejprve roku 1899 popsal pod bazionymem Eupatorium rebaudianum Bertoni a roku 1905 ji přesunul do rodu Stevia. ¹

Odlišné homonymum Stevia rebaudiana Hemsl., zveřejněné roku 1906, není přijato. Pouze úplné označení se jménem autora zabrání záměně těchto dvou publikací. ¹

Přibližně 240 druhů hvězdnicovitých zahrnuje rod Stevia, téměř všechny pocházejí z Ameriky. Žádný však nedosahuje koncentrace sladivých glykosidů druhu S. rebaudiana, což vysvětluje jeho téměř výhradní komerční využití. ⁹

Stanoviště a rozšíření

Náhorní louky a okraje mokřadů severního Paraguaye, především departementu Amambay, tvoří omezené původní území druhu, které pokračuje do jižní Brazílie, do Minas Gerais a Mato Grosso do Sul. Rostlina tam osidluje chudé kyselé písčité půdy v subtropickém polosuchém klimatu. ^{1 3}

Komerční pěstování se z velké části přesunulo mimo tuto domovinu. Čína je dnes největším světovým producentem listů stévie; toto postavení získala poté, co sladidlo brzy přijalo Japonsko v 70. letech 20. století. ⁷

Mráz představuje hlavní omezení v mírném klimatu: stévie je mrazuvzdorná pouze v zónách USDA 10 až 11 a při prvních déletrvajících mrazech černá. Severně od těchto zón ji proto nelze pěstovat celoročně ve volné půdě. ^{4 2}

Životní cyklus a rozmnožování

Zkracování dnů spouští kvetení, typickou reakci krátkodenních rostlin, zpravidla koncem léta nebo na podzim podle zeměpisné šířky. Z každého květu následně vzniká drobná suchá nažka, typická pro hvězdnicovité. ⁴

Přirozeně nízká klíčivost a krátká životnost semen činí výsev málo spolehlivým. Nejčastěji se množí vrcholovými stonkovými řízky z nekvetoucích výhonů, které koření za 2 až 3 týdny. ^{3 4}

Pokles sladivých glykosidů při kvetení vede pěstitele ke sklizni listů ještě před nasazením poupat a k zaštipování stonků, aby prodloužili sklizeň sladších listů. ⁴

Využití a rizika

Potravinové využití je hlavní. Sušené listy a jejich výtažky bohaté na steviosid a rebaudiosid A slouží jako nekalorické sladidlo. Studie zveřejněná v PubMed Central uvádí zkoušky akutní toxicity bez nežádoucích účinků a ukazuje, že steviol vznikající střevním metabolismem se v organismu nehromadí. ⁷

Právní status závisí na zemi i získané látce. Evropská unie povoluje glykosidy steviolu jako potravinářskou přídatnou látku od listopadu 2011. Ve Spojených státech mají od roku 2008 status GRAS pouze vysoce čištěné extrakty rebaudiosidu A; celé listy a surové extrakty zůstávají předmětem dovozního upozornění FDA. ⁸

Podle klasifikace ASPCA je Stevia rebaudiana netoxická pro kočky, psy a koně; dosud nejsou doloženy příznaky po požití. ⁵

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Pěstované rostliny se dělí na populace a šlechtitelské linie spíše než na pojmenované okrasné kultivary obvyklé u jiných zahradních druhů. Tradiční paraguayská populace 'Criolla' obsahuje více steviosidu než rebaudiosidu A. Zachovává výraznější dochuť než novější komerční linie, vybírané právě ke zmírnění této hořkosti. ⁹

Nejběžnější záměna vyplývá ze jména, nikoli z botanických znaků. Francouzské chanvre d’eau může mylně naznačovat souvislost s konopím, ačkoli rostliny nejsou příbuzné a nepatří ani do stejné čeledi. ³

Řada okrasných a planých druhů rodu Stevia nemá význam jako sladidlo. Jen úplný binomický název Stevia rebaudiana zaručuje určení rostliny hledané pro sladké listy. Mladá rostlina prodávaná v zahradnictví pouze jako „stévie“ pochází téměř vždy z tohoto druhu, protože jeho příbuzní nemají srovnatelný komerční význam. ⁹

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Stevia rebaudiana (Bertoni) Bertoni
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Stevia rebaudiana
• Plants For A Future, Stevia rebaudiana
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Stevia rebaudiana
• ASPCA, záznam toxicity stévie
• USDA PLANTS Database, profil Stevia rebaudiana
• PubMed Central, studie bezpečnosti a antidiabetického působení glykosidů steviolu
• U.S. FDA, dovozní upozornění 45-06 k neschváleným výrobkům ze stévie
• Tela Botanica, Stevia rebaudiana, taxonomický přehled