tis japonský (Taxus cuspidata, Siebold & Zucc. 1846)

Tis japonský (Taxus cuspidata) je stálezelený jehličnan z čeledi tisovitých (Taxaceae), původem z hor Japonska, Koreje, severovýchodní Číny a ruského Dálného východu. Pozná se podle jehlic uspořádaných na větévce do V, krátké ostré špičky a červeného dužnatého míšku obklopujícího na podzim jediné semeno. Všechny části jsou jedovaté kromě dužniny tohoto míšku.

Číst dál
Vědecký názevTaxus cuspidata
RodTaxus
ŘádCupressales

tis japonský, Japanese yew, Spreading yew a Ichii

Základní údaje
Toxicita
Jedovatý pro lidi i zvířata, kromě dužniny červeného míšku
Náročnost péče
Nízká
Typ rostliny
Strom · Jehličnan
Typ listů
Stálezelené
Délka života
Vytrvalá
Země původu
JaponskoJižní KoreaČínaRusko
Stanoviště
Chladné vlhké horské lesy, kyselé propustné půdy, často v nadmořské výšce 500–1 000 m
Sezónnost
Doba kvetení
Jaro
Doba sklizně
Podzim
Růst
Období klidu
Bez období klidu
Rychlost růstu
3/10
Doba do dospělosti
Dospělý vzrůst za několik desetiletí, dožívá se i více než tisíce let
Množení
Výsev, Řízkování, Roubování
Klima a voda
Teplota
Mrazuvzdornost
Odolnost vůči větru
Po zakořenění dobrá, citlivý na vysušující zimní vítr
Vlhkost
40–75 %
Zálivka
Velmi málo
Málo
Středně
Vysoká
Velmi vysoká
Odolnost vůči suchu
Ano
Půda
pH půdy
Typy půdy
Propustná půda, Lehká písčitá půda
Zasolená půda
Netolerováno
Světlo a umístění
Světelné podmínky

Plný stín

Plné slunce až hluboký stín, velmi dobře snáší zastínění
Exteriér
Vzhled
Výška1000–1800 cmŠířka400–800 cm
Listy
Zelená
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — listy 1
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — listy 2
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — listy 3
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — listy 4
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — listy 5
Květy
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — květy 1
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — květy 2
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — květy 3
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — květy 4
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — květy 5
Plody
Červená
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — plody 1
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — plody 2
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — plody 3
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — plody 4
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — plody 5
Habitus
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — habitus 1
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — habitus 2
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — habitus 3
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — habitus 4
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — habitus 5
Kůra
Hnědá
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — kůra 1
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — kůra 2
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — kůra 3
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — kůra 4
tis japonský (Taxus cuspidata): původ a využití — kůra 5

Celosvětové rozšíření

Původní areál Taxus cuspidata zahrnuje hory Japonska, Koreje, severovýchodní Číny a ruského Dálného východu. Druh se hojně vysazuje mimo tento areál, zejména v Severní Americe a Evropě do živých plotů a jako bonsaj, a není považován za invazní.

  • Původní4
  • Japonsko
  • Jižní Korea
  • Čína
  • Rusko

Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1

Identita

tis japonský (Taxus cuspidata Siebold & Zucc., 1846), zvaný též ichii nebo spreading yew, je stálezelený jehličnan rodu Taxus z čeledi tisovitých (Taxaceae). Tento keř či malý strom roste v horách Japonska, Koreje, severovýchodní Číny a ruského Dálného východu. 1 8

Druhové jméno cuspidata pochází z latinského cuspis, špička, a popisuje náhle zúžené zakončení každé jehlice, znak odlišující druh od evropského příbuzného, tisu červeného (Taxus baccata). V Japonsku se stromu říká také ichii, doslova první hodnost: jemnozrnné dřevo starých stromů dříve sloužilo k vyřezávání žezel pro vysoce postavené dvořany. 2

Poznávací znaky

Vzrůst Taxus cuspidata sahá od hustého keře po pyramidální strom, jehož koruna se s věkem zaobluje; tenká červenohnědá borka se šupinatě odlupuje. V přírodě běžně dosahuje 10 až 18 m a průměr kmene může překročit 60 cm. V živém plotě nebo jako zahradní solitéra většinou nepřerůstá 4 až 8 m, tedy přibližně polovinu výšky volně rostoucího lesního stromu. 2 3

Ploché čárkovité jehlice vytvářejí na větévce mírné V, sevřenější a vzpřímenější než ploché dvouřadé uspořádání tisu červeného. Svrchu jsou tmavě zelené, vespod mají dva široké nažloutlé průduchové pruhy, výraznější než u Taxus baccata. Každá jehlice končí krátkou ostrou špičkou, podle níž druh získal své jméno. 5 4

Jedinci Taxus cuspidata jsou dvoudomí: samčí a samičí orgány vyrůstají na oddělených rostlinách. Jen samičí rostliny na podzim nesou dužnatý, na vrcholu otevřený červený míšek, velký asi 8 až 12 mm, obklopující jediné semeno; osamocený samčí jedinec proto nikdy nevytvoří tento plod bez ohledu na stáří. 4 2

Užitečná taxonomie

Pro Taxus cuspidata Siebold & Zucc., popsaný roku 1846, přijímá POWO/WCVP toto vědecké jméno. V literatuře a zahradnickém obchodě koluje několik historických názvů bez samostatného botanického statusu:

  • Taxus baccata var. cuspidata (Siebold & Zucc.) Carrière (historické botanické jméno)
  • Taxus cuspidata var. umbraculifera (Siebold ex Endl.) Makino (historické botanické jméno)
  • Taxus cuspidata var. latifolia (Pilg.) Nakai (historické botanické jméno)
  • Taxus cuspidata f. thayerae (E.H.Wilson) Rehder (historické botanické jméno)

Příklad var. cuspidata tuto nejednotnost dobře ukazuje: některé starší klasifikace stále přiřazují druh k Taxus baccata jako pouhou asijskou varietu, POWO však uznává Taxus cuspidata jako plnohodnotný samostatný druh. Do rodu patří i hojně vysazovaný zahradnický hybrid Taxus x media Rehder, vzniklý křížením Taxus cuspidata a Taxus baccata. 1

Stanoviště a rozšíření

V horách Japonska (Hokkaidó, Honšú, Kjúšú, Šikoku), Koreje, severovýchodní Číny (Chej-lung-ťiang, Ťi-lin, Liao-ning, Šen-si) a ruského Dálného východu, zejména v Přímoří, na Sachalinu a Kurilách, leží původní areál Taxus cuspidata. Druh osídluje chladné vlhké horské lesy na kyselých půdách, často v nadmořské výšce 500 až 1 000 m. 8 4

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí Taxus cuspidata celosvětově jako málo dotčený druh. Hodnocení z roku 2013 však zakrývá místní ústupy: v Číně některé botaniky znepokojuje fragmentace stanovišť a nevyrovnaný poměr samčích a samičích jedinců navzdory celkové stabilitě druhu. 7

Mimo původní areál se tis japonský hojně pěstuje, zejména v Severní Americe a Evropě do živých plotů a jako bonsaj. Mimo Asii slouží především jako okrasná dřevina a není považován za invazní. 5

Životní cyklus a rozmnožování

Jarní kvetení Taxus cuspidata začíná uvolňováním pylu ze samčích orgánů; vítr jej přenáší k vajíčkům samičích rostlin. Nevzniká dřevnatá šiška, každé oplozené semeno zůstává jednotlivé, obklopené červeným míškem, který do podzimu dozrává šest až devět měsíců. 4

Pomalý až střední růst tisu japonského znamená, že mladá rostlina dosahuje dospělého vzrůstu až za několik desetiletí. S touto pomalostí souvisí neobvyklá dlouhověkost: někteří jedinci patří k nejstarším stromům severovýchodní Asie. Exempláře z ruského pohoří Sichote-Aliň údajně přesahují 1 000 let a stáří stromu Sentsūzan-no-Ichii v japonské prefektuře Tottori se odhaduje na 2 000 let. 5

Zahradnické množení základního druhu využívá výsev, při němž pomalé klíčení trvá osmnáct měsíců až více než dva roky, nebo řízkování polovyzrálých větévek odebíraných v červenci a srpnu; ty často zakoření už koncem září. 4

Využití a rizika

Okrasné využití Taxus cuspidata zahrnuje stříhané živé ploty, tvarované dřeviny, bonsaje i solitéry v japonských zahradách a západních parcích. V chladném kontinentálním podnebí je díky své mrazuvzdornosti spolehlivější než tis červený. 5

Veškeré části tisu japonského kromě dužniny míšku obsahují taxinové alkaloidy toxické pro srdce, soustředěné zejména v semeni a jehličí. Požití vyvolává třes, dechové obtíže a následně křeče a u psů, koček i koní může vést k náhlé srdeční zástavě. Specifický protijed neexistuje; rizika omezuje pouze dlouhodobý lékařský dohled. 6

Ostříhané jehličí poskytuje také surovinu pro polosyntetický prekurzor taxanů, skupiny protinádorových léčiv používaných proti některým nádorům vaječníků. Toto využití sdílí s tisem červeným. 5

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Zahradnickou nabídku Taxus cuspidata tvoří především čtyři ustálené kultivary: 'Capitata' se vzpřímeným pyramidálním vzrůstem, často využívaný jako podnož nebo do živých plotů; 'Nana', zakrslá rozložitá forma; 'Densa', nízký hustý samičí keř; a 'Aurescens', jehož mladé jarní výhony získávají zlatožlutou barvu a poté zelenají. 2

Nejčastěji se Taxus cuspidata zaměňuje s tisem červeným (Taxus baccata), jehož jehlice jsou plošší a uspořádané naplocho ve dvou řadách, oproti vzpřímenému V japonského druhu. Rozlišení komplikuje hybrid Taxus x media, kříženec obou druhů, který dnes patří k nejprodávanějším tisům v severoamerických školkách pro svou střední mrazuvzdornost. V terénu zůstávají nejspolehlivějším rozlišovacím znakem mezi těmito třemi taxony jehlice do V a jejich náhle zúžené špičky. 4

Hlavní zdroje

Časté otázky

Je tis japonský stejná rostlina jako tis červený?

Ne. Taxus cuspidata a Taxus baccata jsou podle POWO dva samostatné druhy, ačkoli některé starší klasifikace řadily asijský druh k tisu červenému jako pouhou varietu. V zahradnictví se snadno kříží a vzniká hybrid Taxus x media.

Je tis japonský jedovatý?

Ano. Všechny části kromě dužniny červeného míšku obsahují taxinové alkaloidy působící toxicky na srdce. Požití listů či semen domácím zvířetem nebo dítětem vyžaduje neodkladnou veterinární či lékařskou pomoc.

Lze jíst červený míšek tisu japonského?

Sladká dužnina míšku je jediná nejedovatá část rostliny, semeno uvnitř však zůstává nebezpečné při rozkousání nebo spolknutí. Je lepší se konzumaci vyhnout, zvláště u dětí.

Jak se liší Taxus cuspidata a Taxus x media?

Taxus x media je zahradnický hybrid Taxus cuspidata a Taxus baccata, vybraný pro spojení mrazuvzdornosti japonského druhu s jemnějším vzrůstem tisu červeného. Dnes patří k nejprodávanějším tisům v severoamerických školkách.

Proč můj tis japonský nikdy netvoří červené míšky?

Druh je dvoudomý, samčí a samičí orgány tedy rostou na různých jedincích. Tis, který ani po letech netvoří plody, je téměř vždy samčí rostlina, jejíž orgány na jaře uvolňují pyl.

Roste tis japonský rychle?

Ne. Růst zůstává pomalý až střední, i když jej některé propustné půdy mírně urychlují. Tato pomalost částečně vysvětluje mimořádnou dlouhověkost druhu; stáří některých jedinců se odhaduje na několik staletí, ba i více než tisíc let.

Odkud pochází jméno ichii?

Japonské jméno doslova znamená první hodnost a odkazuje na žezlo z tisového dřeva, které dostávali vysoce postavení dvořané na císařském dvoře. Pro tento účel bylo zvláště ceněno jemnozrnné dřevo starých stromů.

Podobné rostliny

Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.