vikev ptačí (Vicia cracca, L. 1753)

Identita

Vikev ptačí (Vicia cracca L., 1753) je vytrvalá popínavá bylina rodu Vicia z čeledi Fabaceae. Plants of the World Online přijímá toto jméno od jeho zveřejnění Linnéem v roce 1753. ^{1 6}

Rodové jméno Vicia vychází z latinského vincio, „přivazuji se“, které přesně popisuje šplhání Vicia cracca pomocí úponků. Druhové jméno cracca má méně jasný původ: přes botanika Rivina a Plinia snad sahá ke starému řeckému označení rostliny blízké hrachorům. Žádný zdroj však otázku původu definitivně neuzavírá. ³

Poznávací znaky

Hranatá popínavá lodyha vikve ptačí nemá husté ochlupení a zachycuje se sousední vegetace větvenými úponky na koncích listů. Podle podmínek bývá dlouhá 30 cm až 2 m. Úponky jí umožňují využívat okolní porost jako oporu při růstu do výšky. ^{4 3}

Zpeřené listy nesou 5–15 párů úzkých lístků, přičemž poslední pár je přeměněn v úponek. Nejspolehlivějším poznávacím znakem je však květenství: hustý jednostranný hrozen 10–30 modrofialových květů, dlouhých 8–13 mm. Je výrazně bohatší než květenství vikví s řídce uspořádanými květy. ^{4 2}

Květy vykazují autoinkompatibilitu, tedy neschopnost oplodnění vlastním pylem. Bez návštěvy čmeláka nebo jiné včely nevytvářejí semena, takže při rozmnožování semeny rostlina zcela závisí na opylovačích. Následující hnědé zploštělé lusky jsou dlouhé 2–2,5 cm a při dozrání prudce pukají, čímž uvolňují 3–6 červenohnědých semen. ⁴

Užitečná taxonomie

Jméno Vicia cracca L., zveřejněné roku 1753, zůstává přijatým jménem v Plants of the World Online. U druhu vznikla dlouhá synonymika regionálních variet a poddruhů, mimo jiné Vicia cracca subsp. gerardi Gaudin a Vicia cracca var. grandiflora Lange ex Willk.. Přijaté jméno druhu tím není zpochybněno. ¹

Druh je součástí podčeledi Faboideae, která sdružuje bobovité rostliny s motýlovitými květy a pukavými lusky. Patří sem spolu s dalšími pěstovanými druhy rodu Vicia, například bobem a vikví setou. ¹

V terénu bývá nejčastější záměnou Vicia sepium. Její květenství má jen 2–6 květů, nahloučených a kratších než list, v jehož úžlabí vyrůstají. U Vicia cracca je naproti tomu květenství dlouhé a husté. ⁴

Stanoviště a rozšíření

Mírný pás Eurasie od Evropy a Skandinávie až po Sibiř a Japonsko tvoří původní areál Vicia cracca. Roste tam na loukách, mezích, svazích a lesních okrajích v mírně vlhké až dobře odvodněné půdě. ^{3 1}

Ve Francii je vikev ptačí původní a INPN ji eviduje pod francouzským jménem „vesce cracca“. Je široce rozšířena na metropolitním území Francie včetně Korsiky. ⁶

Po časném zavedení jako pícnina se Vicia cracca stala v několika částech Severní Ameriky invazní, od jižní Kanady po sever Jižní Karolíny. Na Aljašce osidluje nenarušená stanoviště a šplhá až do spodních větví stromů a keřů, což je u plevele neobvyklé. V aljašské půdě si semena uchovávají klíčivost přibližně pět let. Rostlina zároveň snáší oheň i sucho, a tato dvojí odolnost vysvětluje rychlé opětovné obsazení ploch po požáru nebo vykácení. ^{5 7}

Životní cyklus a rozmnožování

Rozmnožování vikve ptačí zajišťují jak semena, tak plazivý kořenový systém s hlízkami vážícími dusík. Kořeny rozšiřují kolonii nezávisle na tvorbě semen, takže porost může postupovat i bez nové generace semenáčů. ⁵

Kvetení probíhá od května do srpna. Každý květ kvůli autoinkompatibilitě potřebuje návštěvu čmeláka či jiné včely, aby vznikl lusk. Lusky dozrávají od července do září a prudkým puknutím uvolňují semena. Tento způsob šíření na krátkou vzdálenost částečně vysvětluje, proč ohniska nejprve zůstávají soustředěná na malé ploše a teprve následně se rozšiřují kořenovým systémem. ^{4 2}

Přechodné letní sucho i tuhou zimu vikev ptačí snáší. Nadzemní olistění odumírá s prvními výraznými mrazy, ale hluboké kořeny a semena v půdě nepříznivé období přežívají. Zimní ústup nadzemní části tedy neznamená zánik celé rostliny. ^{5 2}

Využití a rizika

Hlavní využití vikve ptačí je pícninářské. Pěstuje se a sklízí jako luční bobovitá rostlina, kterou dobytek rád přijímá; kořenové hlízky obohacují půdu dusíkem ku prospěchu sousedních trav. Je také pravidelně navštěvovanou medonosnou rostlinou, k níž po celé léto létají čmeláci. ^{3 2}

Vařená nebo pražená semena se jedla v dobách nedostatku a mladé listy někdy sloužily jako náhražka čaje. Pro člověka a hlavní domácí zvířata není doložena toxicita, přestože snášenlivost u koní zůstává málo zdokumentovaná. ³

Zemědělské problémy působí druh hlavně mimo původní areál. V Severní Americe snižuje výnos píce tím, že obrůstá plodiny, a osidluje okolí cest, elektrická vedení a lesní okraje. Po usazení porostu vyžaduje jeho regulace několik let soustavné péče. ^{5 7}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

U vikve ptačí nejsou uznávány zahradní kultivary. Jde o planou rostlinu, která na rozdíl od zemědělských vikví, jako je Vicia sativa, nikdy nebyla šlechtěna pro okrasu. ³

Mezi nejčastější záměny patří tyto rostliny:

• Vicia sepium, s krátkým květenstvím 2–6 nahloučených květů, kratších než list;
• Vicia sylvatica, s bílými květy s fialovou žilnatinou místo jednotného modrofialového zbarvení;
• některé druhy rodu Lathyrus s větvenými úponky, jejichž lístky bývají širší.

Rozhoduje počet květů v květenství: více než deset modrofialových květů dlouhých 8–13 mm v hustém jednostranném květenství odpovídá pouze Vicia cracca. Skupina 2–6 květů kratších než sousední list naproti tomu ukazuje na Vicia sepium. Právě tento rozdíl umožňuje odlišit oba druhy i při podobném popínavém vzrůstu.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Vicia cracca L.
• Royal Horticultural Society, Vicia cracca (vikev ptačí)
• Plants For A Future, Vicia cracca
• Botanical Society of Britain and Ireland, Vicia cracca (vikev ptačí)
• University of Alaska Fairbanks Cooperative Extension, Invazní rostliny, vikev ptačí
• INPN / MNHN, Vicia cracca L., 1753 (vikev ptačí)
• Go Botany / Native Plant Trust, Vicia cracca (vikev ptačí)
• PlantaLearn, Vikev ptačí (Vicia cracca)