vistárie květnatá (Wisteria floribunda, (Willd.) DC. 1825)

Identita

vistárie květnatá (Wisteria floribunda (Willd.) DC., 1825) je opadavá dřevnatá liána z čeledi bobovitých (Fabaceae). Willdenow ji popsal roku 1802 jako Glycine floribunda; Augustin Pyramus de Candolle ji o třiadvacet let později, roku 1825, přeřadil do rodu Wisteria. ^{1 2}

Druhové jméno floribunda znamená „bohatě kvetoucí“ a vystihuje dlouhé převislé hrozny, které rostlinu na jaře pokrývají. V Japonsku se nazývá fuji; odtud pochází označení fujidana pro vistáriová loubí budovaná v zahradách pro období květu. ⁴

Poznávací znaky

Pravotočivé výhony druhu Wisteria floribunda se kolem opory ovíjejí ve směru hodinových ručiček, opačně než u Wisteria sinensis. Zpeřené složené listy nesou 13 až 19 lístků, zatímco vistárie čínská jich má 7 až 13. ^{4 8}

Květní hrozny jsou nafialovělé až fialové, u některých kultivarů růžové či bílé. U většiny rostlin měří 30 až 45 cm, ale například u Macrobotrys přesahují 90 cm. Rozkvétají postupně od báze ke špičce současně s mladými listy. Vistárie čínská naproti tomu kvete před olistěním a květy se v celém hroznu otvírají téměř současně. ^{5 8}

Sametově chlupaté převislé lusky měří 10 až 15 cm. Po opadu listů zůstávají na rostlině až do následující zimy. ⁵

Užitečná taxonomie

Přijatým jménem zůstává Wisteria floribunda (Willd.) DC. S tímto druhem souvisí několik historických jmen a příbuzných rostlin, které se v zahradnictví často zaměňují:

• Glycine floribunda Willd., bazionym, původní jméno
• Wisteria floribunda f. macrobotrys (Siebold) Rehder & E.H.Wilson, jméno formy
• Wisteria floribunda var. alba (de Vos) L.H.Bailey & E.Z.Bailey, jméno variety
• Wisteria floribunda f. violacea-plena (C.K.Schneid.) Rehder & E.H.Wilson, jméno formy
• Wisteria sinensis (Sims) DC., příbuzný druh, nikoli synonymum

K nejspolehlivějším rozlišovacím znakům Wisteria floribunda patří spojení počtu lístků a postupného rozkvétání hroznů. Samotná barva květů je méně spolehlivá, protože se mezi kultivary značně liší. ^{1 3}

Stanoviště a rozšíření

Japonské ostrovy tvoří původní areál Wisteria floribunda, od území jižně od poloostrova Cugaru na Honšú po Šikoku a Kjúšú. Liána tam roste v pobřežních křovinách a na okrajích lesů v pahorkatinách a nízkých horách. ⁶

Do Spojených států byla Wisteria floribunda zavedena ve 30. letech 19. století. Stala se tam významnou okrasnou rostlinou, pěstovanou vedle Wisteria sinensis na pergolách i jako bonsaj. Bujný růst a schopnost zakořeňovat povrchovými výmladky z ní činí problematický, někde i regulovaný druh v několika státech jihovýchodu a Středozápadu USA. ^{4 5}

Ve Francii se vistárie květnatá pěstuje jako výrazná okrasná dřevina bez celostátně evidovaného invazního statusu. Silné kořenění přesto vyžaduje uvážené umístění s odstupem od staveb a podzemních sítí. ⁸

Životní cyklus a rozmnožování

Jarní květy se v mírném podnebí objevují obvykle v dubnu až květnu na loňském dřevě. Řízkovaná nebo hřížená rostlina vykvete za 2 až 3 roky, zatímco semenáč často až za 10 až 20 let. Tento rozdíl vysvětluje výraznou zahradnickou přednost vegetativního množení. ⁶

Po odkvětu dozrávají sametové lusky koncem léta a pukáním uvolňují semena, někdy prudce. Semena rodu Wisteria jsou za syrova všechna jedovatá; klíčí bez zvláštní dormance, ale pomalu, během 12 až 24 měsíců. ⁶

Bobovitá liána Wisteria floribunda váže vzdušný dusík pomocí symbiotických kořenových bakterií. Vytváří také mykorhizní vztahy usnadňující příjem vody v chudé půdě, což ji přímo zvýhodňuje oproti liánám, které na stejném místě dusík nevážou. ⁶

Využití a rizika

Hlavní uplatnění je okrasné: na pergolách, loubích a jižně orientovaných zdech, případně v náročněji tvarovaných bonsajích. Rostlina potřebuje pevnou nosnou konstrukci, protože kmen dospělého jedince výrazně sílí a během několika let může slabou oporu zdeformovat. ^{3 4}

Syrová semena představují nejjedovatější část rostliny. Obsahují lektin a glykosid wisterin, které po požití u psů, koček a koní vyvolávají zvracení, někdy krvavé, průjem a skleslost. U lidí bývá otrava obvykle mírná, vyžaduje však lékařskou konzultaci, zejména u dětí. ^{7 4}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Kultivary se liší především barvou a délkou hroznů. Macrobotrys, prodávaný také jako Longissima, má u dobře zakořeněných rostlin hrozny přesahující 1 m, což je rekord mezi běžnými kultivary. Alba (Shiro-noda) kvete bíle, Rosea (Hon-beni) světle růžově a Violacea Plena má plné fialové květy. ⁴

Nejčastější záměny se týkají těchto rostlin:

• Wisteria sinensis, méně lístků, soustředěné kvetení před olistěním;
• Wisteria x formosa, kříženec obou druhů s přechodnými znaky;
• mladé nekvetoucí popínavé liány čeledi bobovitých, obtížně rozlišitelné bez květenství a spočítání lístků.

Při nákupu je užitečné ověřit název kultivaru, původ rostliny, ideálně z řízku či roubu místo semene, a stav kořenů. Tyto znaky pomáhají vybrat rostlinu, která vykvete rychleji a spolehlivěji. ³

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Wisteria floribunda (Willd.) DC.
• International Plant Names Index, Wisteria floribunda (Willd.) DC.
• Royal Horticultural Society, Wisteria floribunda
• NC State Extension, Wisteria floribunda (Japanese wisteria)
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Wisteria floribunda
• Plants For A Future, Wisteria floribunda
• ASPCA, záznam o toxicitě vistárií
• University of Maryland Extension, čínské a japonské vistárie