Chrpa modrá (Centaurea cyanus), drobná modrá hvězdnicovitá rostlina evropských obilných lánů, na sebe nabaluje třiatřicet století navrstvených významů. Tahle polní bylina severní Evropy se objevuje na dvou předmětech bez zjevné souvislosti: na pohřebním věnci položeném na mumii Tutanchamona kolem a v knoflíkové dírce rakouského nacionalisty na sklonku 19. století. Její čistá modř svedla starověké léčitele k víře, že hojí, viktoriánské salony k řeči o plaché lásce a o jedno století později i radikální politiky k tomu, aby si ji připnuli na klopu jako poznávací znamení.
To, co květina říká, závisí na gestu: přišpendlená ke klopě, zasetá do obilného políčka, dosazená do skalky. Smysl sám se skládá z několika dat a několika zemí, a jedno z nich je nepříjemné.
Co znamená chrpa? Odpověď na jednu stranu
Chrpa modrá (Centaurea cyanus, Asteraceae) nese dvě protichůdné tváře. Ta první je něžná: evropská květomluva kodifikovaná v Paříži roku u Charlotte de la Tour řadí chrpu k jemnosti, plaché lásce a věrnosti1. Druhá je politická a nepříjemná: tatáž modrá květina se v německy mluvící střední Evropě stala odznakem nacionalismu, a tahle vrstva se z její historie nedá vymazat3.
Mezi tím leží neutrální půda, na které stojí celý zbytek článku. Chrpa je polní květina, jedlý okvětní plátek, snadný osivový druh a estonský národní symbol bez jediné kapky krve. Stejná rostlina může v jedné zemi oslavovat venkov a v sousední nést dějiny nacionalismu. Záleží na tom, kdo si ji připíná a proč.
Než dojde na symboly, je tu botanika. Kdo je vlastně ta polní květina, kterou si tolik lidí připnulo ke klopě?
Botanická identita: Centaurea cyanus, polní květina
Centaurea cyanus L. (chrpa modrá) je jednoletá bylina z čeledi Asteraceae, vysoká 30 až 90 cm, s čistě modrým úborem. POWO (Kew) přijímá i synonymum Cyanus segetum Hill, které drží řada novějších flór4. Pigment, jenž jí dává barvu, takzvaný protokyanin, popsal časopis Nature v 5.
Jde o archeofyt obilných lánů: chrpa provází ozimé obilniny od neolitu, a to natolik, že její semena jsou dnes pokládána za neoddělitelná od evropské agrární kultury2. Spolu s vlčím mákem a koukolem patřila k nejnápadnějším společníkům pšenice.
Ironie je tu hořká. Druh, který jinde připomíná mrtvé, sám mizí. Bellanger se spoluautory dokládá v jeho citelný ústup z evropských polí pod tlakem moderních herbicidů a zjednodušených osevních postupů2. Příbuzná z téhož rodu, Centaurea montana, ji ve středoevropských zahradách nahradila jako okrasná skalková trvalka6. Stejný kód ale nenese: nositelkou symboliky zůstává jen jednoletá cyanus.
Tahle polní květina je doložená dávno před moderními květinovými kalendáři, v hrobech, které s květomluvou nemají nic společného.
Od hrobky Tutanchamona k mýtu o Cheirónovi: dlouhá historie chrpy
Centaurea cyanus (chrpa modrá) se objevuje v pohřebních věncích, které v našel Howard Carter v hrobce Tutanchamona, datované zhruba do Faraon byl pohřben s rostlinným náhrdelníkem mísícím plátky olivovníku, květy vrby, plody mandragory a květy chrpy (tehdy zařazené k blízkému druhu Centaurea depressa)1. Květina nebyla zvolena pro svůj význam, ale pro roční dobu králova úmrtí, konec egyptského jara, kdy chrpy v údolí Nilu kvetou.
O tisíc tři sta let později vstupuje chrpa do řecko-latinské literatury skrze léčitelský mýtus. Plinius Starší v knize XXV svého Přírodopisu, vydaného kolem , vypráví, že kentaur Cheirón prý ošetřil ránu způsobenou Héraklovým šípem tím, že na ni přiložil modré okvětní plátky této květiny. Z toho mýtu drží rod své jméno: Centaurea, z řeckého kentauros3.
Tyhle příběhy je třeba číst jako to, čím jsou: vyprávěcí tradice ustálená Pliniem, ne ověřená věda. Mýtus o Cheirónovi slouží jako etymologie rodového jména. Nedokazuje žádnou skutečnou vlastnost rostliny. Zato v evropské učené kultuře zakořeňuje představu, že chrpa má cosi do činění s péčí a útěchou.
Tenhle mytologický rejstřík se znovu otevírá v 19. století v Paříži, v salonní knize, která poprvé kodifikuje význam každé květiny.
Připraveni pečovat o své rostliny?
Identifikujte, diagnostikujte, učte se. Vše, co vaše rostliny potřebují.
1819: chrpa vstupuje do květomluvy
V vstupuje Centaurea cyanus (chrpa modrá) do květomluvy pod perem Charlotte de la Tour, pseudonymu Louise Cortambertové, která v Paříži vydává Le Langage des Fleurs u nakladatele Audota. Kniha přiřazuje chrpě přesnou trojici: jemnost, plachou lásku, věrnost. Trojice se přebírá v celé evropské floriografii a potvrzují ji Peroni a Pistoia ve svém referenčním kompendiu vydaném v New Yorku roku 7.
Bleuet : Délicatesse. Charlotte de la Tour, Le Langage des Fleurs, Paříž, Audot, .
Proč zrovna tohle čtení? Protože úbor chrpy se schovává ve zralém obilí. Člověk musí vejít do lánu, aby ji našel, což z ní podle viktoriánských komentátorů činí květinu, která se nabídne jen tomu, kdo ji hledá1. Kód 19. století tak dává plachosti botanickou podobu: čistá modř, osamělá, napůl skrytá. Ve stejné dekádě kóduje růže vášeň a chrpa stydlivost.
Tady je namístě výhrada. Univerzální řeč květin je konstrukt 19. století, ne starověký kód. Cortambertová píše na pozadí romantického orientalismu, módy tureckých selamů a anglických zahrad. Chrpa nikdy neznamenala „jemnost“ v Babylonu ani v Římě. „Jemnost“ znamená od Paříže, od roku 1819, a jen v evropské vzdělané kultuře7.
Z téhle salonní jemnosti se ale o pár desetiletí později stane něco docela jiného, hned za hranicí německy mluvící střední Evropy.
Modrá s temným stínem: chrpa jako nacionalistický odznak
Tady článek nemůže obejít nepříjemnou vrstvu. V německy mluvící střední Evropě se chrpa stala odznakem německého nacionalismu, a tahle historie je doložená, ne domnělá. Rakouský pangermánský politik Georg von Schönerer koncem 19. století vyzýval rakouské Němce, aby nosili modrou chrpu v knoflíkové dírce. Květina nebyla zvolena náhodně: byla známá jako oblíbená květina německého císaře Viléma I.3
Ve 30. letech sloužila modrá chrpa jako tajný poznávací znak tehdy zakázané rakouské NSDAP. Členové strany, kterou rakouský stát postavil mimo zákon, se jí dorozumívali, aniž by museli nosit zakázaný stranický odznak3. Tahle epizoda dělá z nevinné polní květiny součást dějin, které se nedají přejít mlčením.
Stín sahá i do současnosti. Poslanci rakouské Svobodné strany (FPÖ) nosili chrpu při zahájeních parlamentu od ; po volbách v ji nahradili protěží3. Český čtenář, který chrpu zná hlavně jako polní plevel nebo jako čaj, tuhle středoevropskou rovinu obvykle nezná, a právě proto stojí za to ji uvést věcně.
Je třeba zachovat míru. Naprostá většina lidí, kteří chrpu pěstují, suší nebo dávají do kytice, o žádné z těchto konotací neuvažuje, a nemá k tomu důvod. Modrá chrpa je především polní květina. Ale historie odznaku je doložená a popřít ji by znamenalo psát neúplně. Kdo si chrpu připíná na klopu ve veřejném prostoru ve střední Evropě, dělá dobře, když ví, že tentýž květ nesl v minulosti i tuhle zátěž.
Mimo německy mluvící prostor přitom nese chrpa významy úplně jiné, a některé z nich docela vlídné.
Estonsko, Německo, Japonsko: sdílená evropská modř
Mimo střední Evropu je Centaurea cyanus (chrpa modrá) národní květinou Estonska pod jménem rukkilill („žitný květ“), se statusem od 3. V Německu nesla přezdívku Kaiserblume („císařská květina“) na počest Viléma I., který ji měl za svou oblíbenou1. A ve Francii s ní dialoguje vlastní symbol připomínky, k němuž se vrátíme jako k cizímu případu.
| Země | Jméno / forma | Převažující barva | Symbolická funkce | Klíčové datum |
|---|---|---|---|---|
| Estonsko | Rukkilill (Centaurea cyanus) | Modrá | Národní květina, obilný venkov | |
| Německo | Kornblume / Kaiserblume (Centaurea cyanus) | Pruská modř | Oblíbená květina Viléma I., dědictví Hohenzollernů | 19. století |
| Rakousko | Kornblume (Centaurea cyanus) | Modrá | Pangermánský odznak, tajný znak NSDAP ve 30. letech | |
| Francie | Bleuet de France (Centaurea cyanus) | Modrá | Připomínka padlých vojáků (cizí případ) | |
| Japonsko | Yagurumagiku (Centaurea cyanus, ヤグルマギク) | Sytá modř | Hanakotoba: jemnost, půvab, štěstí |
Chrpa doputovala až do Japonska, kde nese popisné jméno i vlastní symbolický kód. Tam se z Centaurea cyanus stává ヤグルマギク (yagurumagiku) a vstupuje do hanakotoby (花言葉) s trojicí významů: 繊細 (sensai, „jemnost“), 優美 (júbi, „půvab“) a 幸福 (kófuku, „štěstí“). Sémantická shoda s Cortambertovou je nápadná: francouzská „jemnost“ z roku 1819 a japonská sensai z éry Meidži označují stejnou drobnou modrou květinu ve stejném rejstříku, aniž by mezi nimi byla doložena přímá výměna3.
Estonsko tu zaujímá zvláštní místo. Rukkilill nepřipomíná žádné mrtvé. Oslavuje obilný venkov a venkovskou sounáležitost, která vydržela půlstoletí sovětské okupace. Je to jediný evropský případ, kdy chrpa slouží živému politickému, a přitom nikoli válečnému užití, a kde nese kladnou, nezatíženou národní hrdost.
A pak je tu francouzský případ, který je třeba uvést jako cizí. Ve Francii je chrpa (bleuet de France) symbolem příměří z 11. listopadu 1918 a připomínkou padlých vojáků, jak uvádí i česká Wikipedie8. Látkové chrpy se prodávají každý 11. listopad a 8. května ve prospěch veteránů, podobně jako britský vlčí mák9. V českém ani středoevropském prostředí ovšem tahle tradice neexistuje: je to ryze francouzský zvyk, který nelze přenášet na domácí čtení chrpy.
Tahle veřejná rovina nechává stranou každodenní užití: suchá kytice, čaj, pleťová voda. I tady má květina svou historii.
Užití a vlastnosti: od suché kytice k pleťové vodě
Okvětní plátky chrpy modré (Centaurea cyanus) jsou jedlé. Najdeme je v čajových směsích, jako jedlou ozdobu na salátech a dezertech a v směsích sušených květů3. Sušené plátky se přidávají i do kořeninových směsí. Květová voda z chrpy se v lidovém léčitelství tradičně používala jako oční obklad, ovšem moderní lékopis jí žádnou ověřenou léčivou vlastnost nepřisuzuje.
Staré české jméno chrpy bylo svázané s lidovými očními obklady, které herbalisté nabízeli ještě v první polovině 20. století, údajně pro zjasnění zraku a zklidnění podráždění. Moderní farmakologie tomuto užití žádnou ověřenou léčivou hodnotu nepřiznává. Rozdíl je užitečný: zklidňující kosmetika, která neslibuje žádný léčebný účinek, je v pořádku, přípravek, který tvrdí, že léčí oční onemocnění, už ne. Kdo hledá konkrétní léčbu, dá na očního lékaře, ne na herbář.
K toxicitě: chrpa není uváděna jako toxická pro člověka ani pro domácí zvířata podle referenčních veterinárních databází. Suché plátky jdou bez nebezpečí do čajů i do domácích kytic. Prostá výhrada platí pro květy sbírané na okraji konvenčně ošetřovaných polí, kvůli možným reziduím postřiků8.
Dnes květina koluje na třech docela praktických rovinách, které s její symbolickou kariérou nemají skoro nic společného.
Chrpa dnes: zahrada, kytice, osivo
Dnes Centaurea cyanus (chrpa modrá) koluje na třech konkrétních rovinách: snadný výsev na zahradě, polní kytice a osivové směsi do květnatých pásů. Čistá modř jejích plátků zůstává v češtině pojmenovaná jako chrpová modř, odstín lexikalizovaný přímo z barvy květu3.
Výsev chrpy na zahradě: snadný a užitečný
Na zahradě je Centaurea cyanus jedna z nejsnadnějších jednoletek k přímému výsevu do půdy, v březnu a dubnu, na lehkou a slunnou půdu. Kvete od června do září a sama se vysévá z roku na rok do květnatých úhorů. Je to navíc medonosná rostlina užitečná pro samotářské včely a čmeláky, což z ní dělá vhodného kandidáta do květnatých pásů městských zahrad a záhonů.
Kytice z chrpy: střídmost a vzkaz
V kytici vstupuje chrpa do dvou různých rejstříků. Promíchaná s travinami a vlčími máky skládá letní polní kytici bez zvláštního vzkazu. Darovaná samostatně, nebo přivázaná ke knize, drží svůj kód 19. století: plachá věrnost. Je to kytice diskrétnosti, opak červené růže.
Skalka a trvalka: záměna s chrpou horskou
Kdo chce modrou chrpu v záhonu po více let, většinou sáhne po vytrvalé chrpě horské (Centaurea montana), ne po jednoleté chrpě modré. Obě kvetou modře, obě patří do rodu Centaurea, ale jen ta polní jednoletka nese celý symbolický kód popsaný výše. Záměna obou je v zahradnictví běžná a stojí za to ji vědět.
Časté dotazy k významu chrpy
Co znamená chrpa v květomluvě?
Je chrpa národní květinou Estonska?
Ano. Chrpa modrá je národní květinou Estonska pod jménem rukkilill („žitný květ“) od . Necelí žádné padlé, oslavuje obilný venkov a venkovskou sounáležitost, která přečkala půlstoletí sovětské okupace3.
Proč je chrpa spojovaná s krajní pravicí?
Rakouský pangermánský politik Georg von Schönerer vyzýval koncem 19. století Němce, aby nosili chrpu v knoflíkové dírce jako odznak německého nacionalismu. Ve sloužila modrá chrpa jako tajný znak tehdy zakázané rakouské NSDAP a od ji nosili poslanci rakouské Svobodné strany, dokud ji po volbách nenahradili protěží3.
Co znamená chrpa ve Francii (bleuet de France)?
Je chrpa jedlá nebo toxická?
Chrpa modrá není toxická pro člověka ani pro domácí zvířata. Květy lze jíst syrové, sušené i tepelně upravené a sušené plátky se přidávají do kořeninových směsí3. U květů sbíraných na okraji konvenčně ošetřovaných polí je rozumné vyhnout se masivnímu požití kvůli možným reziduím postřiků.
Jaký je rozdíl mezi chrpou modrou a chrpou horskou?
Chrpa modrá (Centaurea cyanus) je jednoletý polní plevel ozimých obilnin, nositel celé symboliky. Chrpa horská (Centaurea montana) je vytrvalá zahradní trvalka pěstovaná do skalek6. Stejný rod, jiná životní strategie, a symbolický kód nese jen jednoletá cyanus.
Zůstává obraz, který nedovolí klid. Tatáž drobná modrá květina kvete v estonském žitném poli jako znak vlídné národní hrdosti a o pár set kilometrů dál nesla v rakouské knoflíkové dírce dějiny nacionalismu. Botanika je v obou případech stejná, čistá modř Centaurea cyanus. Liší se ruka, která ji trhá, a důvod, proč si ji připíná. Květina sama nerozhoduje o ničem, jen čeká v lánu, dokud do něj někdo nevejde.