blahočet úzkolistý (Araucaria angustifolia, (Bertol.) Steud. 1840)

Identita

blahočet úzkolistý (Araucaria angustifolia (Bertol.) Steud., 1840) je mohutný jehličnan rodu Araucaria z čeledi blahočetovitých (Araucariaceae). Těžba dřeva a zemědělství za jediné století zničily přibližně 97 % jeho původního lesního prostředí. IUCN proto druh hodnotí jako kriticky ohrožený. ⁶ Italský botanik Antonio Bertoloni jej poprvé popsal v roce 1819 pod jménem Columbea angustifolia. Ernst Gottlieb von Steudel jej roku 1840 přeřadil do rodu Araucaria a tato kombinace zůstává přijatým jménem. ^{1 8}

Anglický název Paraná pine může mást: strom nepatří do rodu Pinus. Označení borovice vychází z podobné siluety a srovnatelného využití dřeva, nikoli z botanické příbuznosti. V původním areálu se používají také domorodá jména curi a curiúva. Portugalské označení jedlého semene pinhão je odvozeno od slova pinha, tedy šiška. ⁷

Poznávací znaky

Dospělý blahočet úzkolistý vyniká svícnovitou korunou. Mladý strom je úzce pyramidální a hustý, ale spodní větve postupně odumírají a nad obnaženým kmenem zůstává plochá rozložitá koruna. Obvyklá výška činí 25 až 40 m, průměr kmene může překročit 1 m. Šupinatá borka s vodorovnými rýhami dosahuje tloušťky až 15 cm. ^{3 5}

Trojúhelníkovité kožovité listy jsou dlouhé 2 až 6 cm, při bázi široké 5 až 10 mm a mají velmi ostrý okraj i špičku. Hustě spirálovitě obklopují větévky. Mladé plodné větévky nesou kratší a více spirálovitě uspořádané listy než větévky sterilní, což pomáhá poznat strom v reprodukčním věku. ^{2 3}

Užitečná taxonomie

Dnešní přijaté jméno vzniklo přeřazením druhu: Bertoloni jej roku 1819 popsal jako Columbea angustifolia, tedy v dnes nepoužívaném rodu, a Steudel jej v roce 1840 zařadil do rodu Araucaria. Pozdější kombinace od dalších autorů jsou nyní považovány za synonyma:

• Araucaria brasiliana A.Rich. – vědecké synonymum
• Araucaria brasiliensis G.Don – vědecké synonymum
• Araucaria dioica (Vell.) Stellfeld – vědecké synonymum
• Pinus dioica Vell. – vědecké synonymum
• Araucaria elegans Carrière – vědecké synonymum

Botanické variety popsané ve 20. století, například vinacea s červenofialově zbarvenými šiškami a caiova s údajně časnými semeny, zůstávají taxonomickými synonymy. Jejich zahradnický status se podle zdrojů jeví nejistě. Stálou oporou při určování zůstává přijaté jméno Araucaria angustifolia. ¹

Stanoviště a rozšíření

Přirozený výskyt zahrnuje jih a jihovýchod Brazílie, zejména státy Paraná, Santa Catarina a Rio Grande do Sul s přesahem do São Paula, Minas Gerais a Ria de Janeira, dále argentinskou provincii Misiones a východ Paraguaye. Strom roste ve vlhkých smíšených lesích subtropických hor v nadmořské výšce 500 až 2300 m. Vyhovují mu kyselé propustné půdy a roční srážky 1500 až 2000 mm. ^{5 4}

Les označovaný jako mata de araucárias tvoří blahočet úzkolistý společně například s Podocarpus lambertii a několika druhy rodu Ocotea. Mimo původní areál se pěstuje vzácně a pouze v mírném, chráněném klimatu, zejména v několika sbírkách ve Spojeném království a ještě vzácněji ve Francii. ^{5 3}

Červený seznam IUCN řadí blahočet úzkolistý mezi kriticky ohrožené druhy. Tomuto hodnocení předcházela odhadovaná ztráta 97 % lesního prostředí za jedno století. Příčinou byla kombinace těžby dřeva, rozšiřování zemědělství a zakládání náhradních plantáží. ^{6 7}

Životní cyklus a rozmnožování

Samčí a samičí šištice blahočetu úzkolistého vyrůstají na různých stromech: jde o dvoudomý druh opylovaný větrem. Osamocený jedinec proto nevytváří životaschopná semena. Válcovité samčí šištice měří 8 až 20 cm, kulovité samičí šišky mají průměr 12 až 25 cm a při zralosti váží téměř 1 kg. ^{5 7}

Od opylení do dozrání samičí šišky uplynou přibližně 2 až 3 roky. Zralá šiška se na stromě rozpadá a uvolňuje sto až sto padesát semen zvaných pinhões, dlouhých asi 5 cm. K hlavním šiřitelům patří sojka druhu Cyanocorax caeruleus: semena jsou příliš těžká, než aby je vítr odnesl daleko. ^{7 5}

Za příznivých podmínek se první plodné šišky na samičích stromech často objevují ve věku 10 až 15 let. Při pěstování se druh množí čerstvými semeny vysévanými jednotlivě. Při teplotě okolo 15 °C vzcházejí během 1 až 2 měsíců. ⁴

Využití a rizika

Blahočet úzkolistý patřil dlouho k nejvíce těženým dřevinám Brazílie. Jeho dřevo se prodávalo pod názvem Paraná pine a používalo se ve stavebnictví a k výrobě nábytku, překližek a buničiny. Intenzivní těžba způsobuje výrazný ústup druhu v celém původním areálu. ^{4 7}

Škrobnatá semena se jedí vařená a představují důležitou tradiční potravinu na jihu Brazílie, především během zimy jižní polokoule. Toxická látka pro člověka ani domácí zvířata není doložena. Skutečné riziko je mechanické: tuhé a velmi ostré listy mohou při dotyku poranit kůži. ⁴

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Zahradnictví nabízí jen málo ustálených kultivarů blahočetu úzkolistého ve srovnání s běžnějšími zahradními jehličnany. Botanické variety vinacea, alba a caiova, popsané ve 20. století z přírodních populací, zůstávají taxonomickými synonymy. Jejich nabídka ve školkách je okrajová a nedostatečně doložená. ¹

Nejbližší záměnou bývá blahočet chilský, Araucaria araucana. Jeho delší a ještě ostřejší listy pokrývají větévky připomínající plazí ocas. Tento andský druh snáší mnohem silnější mráz, přibližně −20 °C, zatímco blahočet úzkolistý jen asi −6 °C. Proto je v evropských zahradách rozšířenější. ² Araucaria heterophylla, blahočet ztepilý prodávaný jako pokojová rostlina, má naopak měkké a nepichlavé olistění.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Araucaria angustifolia (Bertol.) Steud.
• Royal Horticultural Society, Araucaria angustifolia
• Trees and Shrubs Online (International Dendrology Society), Araucaria angustifolia
• Plants For A Future, Araucaria angustifolia
• The Gymnosperm Database, Araucaria angustifolia
• IUCN Red List, Araucaria angustifolia hodnocení
• Wikipedia (EN), Araucaria angustifolia
• INPN / MNHN, Araucaria angustifolia (Bertol.) Kuntze, 1898 (cd_nom 610750)