Pupava bezlodyžná (Carlina acaulis, L. 1753)

Identita

Pupava bezlodyžná (Carlina acaulis L., 1753) je vytrvalá bylina rodu Carlina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Carl von Linné ji poprvé popsal roku 1753 pod binomickým jménem, které se používá dodnes. Latinské druhové jméno acaulis znamená „bez lodyhy“. Odpovídá úboru posazenému přímo na listové růžici a stejný znak vyjadřuje i české jméno. ^{1 2}

Rodové jméno se spojuje s pověstí o Karlu Velikém. Císař při hledání léku proti moru údajně spatřil ve snu anděla, který mu přikázal vystřelit šíp k nebi. Zasažená rostlina se měla stát lékem a její kořen se pak rozdával obyvatelům, aby epidemie ustoupila. ²

Poznávací znaky

Přízemní růžice trnitých, hluboce členěných listů měří přibližně 20 cm v průměru. U typového poddruhu zůstává přitisknutá k zemi. Uprostřed vyrůstá jediný úbor, přisedlý nebo podle poddruhu nesený krátkou lodyhou. Jeho průměr může dosáhnout 10 cm. ^{2 3}

Barva úboru snadno odliší pupavu od často zaměňovaného druhu Cirsium acaule, rovněž nízké bodlákovité rostliny suchých trávníků. U Carlina acaulis je úbor stříbřitý, u Cirsium acaule purpurový. Tento rozdíl umožňuje oba druhy rozlišit i bez podrobného prohlížení listů.

Široké stříbřité zákrovní listeny vytvářejí hvězdicovitý lem kolem středu z hnědožlutých trubkovitých květů. Napodobují korunní lístky a zviditelňují úbor pro opylovače i z větší vzdálenosti. Jsou hygroskopické: za vlhka a v noci se zavírají, na slunci se znovu otevírají. Proto se pupava přirovnává k přírodnímu barometru. ²

Kvetení trvá přibližně 4 měsíce, od června do září podle nadmořské výšky. Nížinné populace začínají dříve než horské. Silný hluboký kůlový kořen ukotvuje rostlinu v kamenité půdě a během suchého léta získává vodu z větší hloubky. ³

Užitečná taxonomie

Dva přijímané poddruhy rozlišuje POWO/WCVP v rámci druhu Carlina acaulis:

• Carlina acaulis subsp. acaulis, úbor přisedlý přímo na růžici;
• Carlina acaulis subsp. caulescens (Lam.) Schübl. & G.Martens, úbor na krátké lodyze vysoké 5 až 40 cm.

V botanické synonymii zůstávají další historická jména. Není vhodné je zaměňovat s poddruhem caulescens, který se prodává ve školkách:

• Carlina subacaulis DC., historické synonymum;
• Carlina acaulis subsp. simplex (Waldst. & Kit.) Nyman, synonymní jméno poddruhu;
• Carlina acaulis var. alpina Jacq., historické jméno variety.

Přijaté jméno Carlina acaulis L. představuje spolehlivé vodítko. Jde o jediný druh rodu široce rozšířený v Alpách a sousedních pohořích. ¹

Stanoviště a rozšíření

Pohoří střední a jižní Evropy od Španělska po Karpaty tvoří původní areál, který podle POWO zasahuje až na Kavkaz. Pupava roste na suchých trávnících, vápnitých pastvinách a skalnatých stanovištích. Vyskytuje se od nížin do nadmořské výšky 2 800 m. ^{1 2}

Jako přísně vápnomilný druh se špatně ujímá v kyselé nebo příliš bohaté půdě, která omezuje i kvetení. Ve Švýcarsku roste od Jury po centrální Alpy v různých výškových stupních. Ochrana se liší podle kantonu. Ve Francii omezují sběr regionální prefekturní nařízení, například v Alsasku. ^{5 4}

Mimo původní areál se pěstuje na skalkách v alpských zahradách severní Evropy, zejména ve Spojeném království. Zprávy o invazním chování zde chybějí. ²

Životní cyklus a rozmnožování

Jarní klíčení začíná ze semene opatřeného péřitým chmýrem. Růžice se poté vyvíjí 3 roky nebo déle, než poprvé vykvete. Mladá rostlina ve školce proto často vytváří jen růžici, bez viditelného úboru. Jde o běžnou fázi vývoje před prvním kvetením. ³

Po letním až podzimním kvetení se suchý úbor zavře a dlouho zadržuje nažky s chmýrem. Později je roznáší vítr. Zaschlé květenství přečkává zimu téměř neporušené, což vysvětluje jeho tradiční používání jako ozdoby zavěšené na dveřích statků. ²

Využití a rizika

Mladé úbory sklizené před úplným otevřením se vaří a jedí jako malé artyčoky. Dužnaté květní lůžko i kořen jsou také jedlé po uvaření. Tato tradice dala v Alpách vzniknout přezdívce „lovecký chléb“. Nejde o označení jiné rostliny, ale o připomínku využití pupavy jako potravy. ³

Kořen obsahuje silici bohatou na karlinoxid, antibakteriální látku používanou v lidovém léčitelství jako močopudný prostředek a proti nachlazení. Izolovaný a koncentrovaný karlinoxid však vykázal laboratorní toxicitu. Studie stanovila LC50 10 µg/mL u embryí dania pruhovaného; pozorovala také vývojové vady a buněčnou smrt již při nízkých dávkách na kultivovaných lidských buňkách. Autoři uzavírají, že léčebný extrakt pupavy musí být před použitím zbaven karlinoxidu. ⁷

Údaje o toxicitě celé rostliny pro lidi nebo domácí zvířata při obvyklém požití nejsou uváděny. Doložená opatrnost se týká koncentrovaných kořenových extraktů, nikoli tradiční konzumace úborů nebo vařeného kořene. Rozdíl mezi celou rostlinou a čistou izolovanou látkou je pro výklad těchto výsledků podstatný. ⁷

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Zahradnický prodej nabízí hlavně poddruh caulescens, někdy pod anglickým jménem weather thistle, a jeho výběr 'Bronze'. Ten má bronzově zbarvené listeny a lodyhu vysokou až 40 cm. Pěstuje se na skalkách a k sušení. Typická planá forma, subsp. acaulis, se samostatně prodává jen zřídka. ⁶

V přírodě se opakují dvě záměny:

• Cirsium acaule také vytváří nízkou růžici, ale květy jsou purpurové, nikdy stříbřité;
• Carlina acanthifolia má obvykle větší úbor a mohutnější listy, vyskytuje se zejména na Balkáně a v Pyrenejích.

Rozhodujícím znakem zůstává stříbřitá barva úboru druhu Carlina acaulis, kterou uvedené podobné druhy nemají. Barevný kontrast je proto užitečnější než samotné listy, jejichž vzhled může být u všech tří rostlin v terénu podobný.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Carlina acaulis L.
• Royal Horticultural Society, Carlina acaulis – přehled druhu
• Plants For A Future, Carlina acaulis
• INPN / MNHN, Carlina acaulis L., 1753
• Info Flora, Carlina acaulis L.
• Info Flora, Carlina acaulis subsp. caulescens
• PMC, Toxicita karlinoxidu z kořenů Carlina acaulis, studie in vitro a in vivo