Kolokvinta obecná (Citrullus colocynthis, (L.) Schrad. 1838)

Identita

Kolokvinta obecná (Citrullus colocynthis (L.) Schrad., 1838) je vytrvalá tykvovitá rostlina rodu Citrullus. Carl von Linné ji popsal roku 1753 jako Cucumis colocynthis. Heinrich Adolph Schrader ji roku 1838 přeřadil do rodu Citrullus, kde zůstává dodnes. ^{1 5}

Jméno kolokvinta vychází z latinského colocynthis, které pochází ze starořeckého kolokynthē, označení tykvovitých rostlin s kulatým a hořkým plodem. Anglické bitter apple, tedy hořké jablko, vystihuje podstatný znak: na rozdíl od vodního či cukrového melounu dužina nikdy nezesládne, ani v plné zralosti, a v původním stavu je nepoživatelná. ²

Poznávací znaky

Plazivé chlupaté lodyhy druhu Citrullus colocynthis nesou jednoduché úponky a během jedné vegetační sezony běžně dosahují délky 2,4 až 3 m. Dlanité listy hluboce členěné do 3 až 7 laloků silně připomínají listy pěstované lubenice. Ve vegetativní fázi lze při posuzování pouze podle listů obě rostliny snadno zaměnit. ^{2 3}

Plod poskytuje zřetelnější rozlišení. Rostlina je jednodomá: žluté jednotlivé samčí a samičí květy vyrůstají odděleně na témže jedinci, který běžně vytvoří 15 až 30 plodů. Kulovitý hladký plod má průměr 5 až 10 cm a při zrání přechází ze zelené do žlutě mramorované barvy. Pod slupkou je bílá houbovitá dužina s mnoha plochými šedými semeny dlouhými asi 5 mm. ²

Pod pískem ukládá vodu hlízovitě zdužnatělý hlavní kořen, který umožňuje přežít několik let extrémního sucha. Jednoleté zahradní tykvovité by za stejných podmínek bez zálivky zahynuly během několika týdnů. ²

Užitečná taxonomie

Botanický přehled Plants of the World Online přijímá jméno Citrullus colocynthis (L.) Schrad. v čeledi Cucurbitaceae. V literatuře se objevuje několik vnitrodruhových taxonů, většinou dnes hodnocených jako synonyma: ¹

• Citrullus colocynthis subsp. insipidus (Pangalo) Fursa, synonymní poddruh
• Citrullus colocynthis subsp. stenotomus (Pangalo) Fursa, synonymní poddruh
• Citrullus colocynthis var. wenderothii Alef., synonymní varieta

Za planého předka pěstované lubenice (Citrullus lanatus) byla kolokvinta považována dlouho. Molekulární analýzy ji však řadí do geneticky odlišného kladu, odděleného od lubenice a jejích nejbližších planých příbuzných. Šlechtitel hledající geny odolnosti u plané lubenice se proto musí zaměřit na jiné druhy. ^{6 5}

Stanoviště a rozšíření

Z oblasti Středomoří a Levanty sahá původní areál do Turecka a Núbie a pokračuje přes Saharu, severovýchodní Afriku a Arábii až do Pákistánu a Indie. ^{2 8}

Rostlina osídluje písčité pouště, vyschlá koryta vádí, rumiště a okraje silnic od pobřeží do nadmořské výšky 1 500 m. Citrullus colocynthis snáší roční srážky pouhých 250 mm a průměrné teploty 15 až 28 °C, zničí jej však i sebemenší mráz. ³

Po zavlečení daleko mimo původní areál kolokvinta zdomácněla v několika suchých oblastech světa. V Austrálii, kde před zavlečením nikde planě nerostla, je dnes evidovaným plevelem narušených ploch a silničních okrajů v několika státech. Stejná rostlina tak má na různých kontinentech odlišný status. ⁸

Životní cyklus a rozmnožování

Za teplého období rozkvétají žluté jednopohlavné květy, samčí a samičí odděleně na téže rostlině. Hmyzí opylovači zajišťují cizosprášení, nezbytné před nasazováním plodů, které pokračuje několik měsíců až do podzimu. ²

V pouštní suché půdě klíčí semena nepravidelně. Rostlinu tam často účinněji šíří zakořeňování plazivých lodyh při kontaktu s vlhkým pískem. Při pěstování naproti tomu přímý výsev snadno klíčí, jakmile je dostatek tepla a vláhy. ⁷

Využití a rizika

Usušený plod zbavený semen poskytuje rostlinnou drogu zvanou kolokvinta, užívanou od starověku jako prudké projímadlo. Její užívání je nebezpečné: americká FDA zakázala prodej ve Spojených státech roku 1991, když požití pouhé jedné a půl lžičky prášku způsobilo úmrtí lidí. ⁴

Celá rostlina obsahuje kukurbitaciny, triterpeny odpovědné za hořkost i toxicitu. U dobytka otrava způsobuje průjmy, koliky a poškození jater a ledvin. Pokusy ukazují, že denní dávka sušené rostliny pouhých 0,5 až 10 g na kg živé hmotnosti usmrtí kozu během jednoho až dvou týdnů. ³

Semena oddělená od dužiny a důkladně uvařená tuto toxicitu nemají. Poskytují olej využívaný místně ke svícení, výrobě mýdla nebo v omezeném množství jako krmivo. Archeologické vykopávky odhalily semena kolokvinty na egyptských a blízkovýchodních lokalitách starých přibližně 3 800 let, svědectví o lidském využití sahajícím do neolitu. ^{7 2}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Kolokvinta nemá uznaný zahradnický kultivar. Na rozdíl od lubenice nebyla šlechtěna k přímé konzumaci plodů a její pěstování zůstává omezeno na agronomický a farmakologický výzkum. ⁶

Nejčastěji se zaměňuje s pěstovanou lubenicí (Citrullus lanatus), jejíž mladé rostliny mají velmi podobné listy i vzrůst. Jednoznačný rozdíl ukáže až zralý plod: u kolokvinty nikdy nepřesahuje průměr 10 cm a zůstává nepoživatelně hořký, zatímco vodní meloun roste mnohem větší a ve zralosti zesládne. ² Francouzské lidové jméno „concombre amer“, tedy hořká okurka, může vést také k záměně s tykvicí stříkavou (Ecballium elaterium). Tato jiná jedovatá tykvovitá rostlina má vystřelující plody a patří do zcela odlišného rodu. ⁵

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Citrullus colocynthis (L.) Schrad.
• Plants For A Future, Citrullus colocynthis
• Feedipedia, kolokvinta obecná (Citrullus colocynthis)
• PMC, Citrullus colocynthis (L.) Schrad. – slibný farmaceutický zdroj
• Integrated Taxonomic Information System, Citrullus colocynthis (L.) Schrad.
• Journal of the American Society for Horticultural Science, genetická rozmanitost pouštního druhu Citrullus colocynthis
• Purdue University NewCROP, Citrullus colocynthis
• GBIF, Citrullus colocynthis (L.) Schrad.