Poncirus trifoliata (Citrus trifoliata, L. 1763)

Identita

Citrus trifoliata (Citrus trifoliata L., 1763) je opadavý keř z čeledi routovitých (Rutaceae). Dlouho se vyčleňoval do rodu Poncirus, současná klasifikace jej však řadí do rodu Citrus. Mezi pěstovanými citrusy má neobvyklý vzhled: jasně zelenou kůru s trny a listy, které každý podzim opadávají. ^{1 2}

Historické jméno Poncirus trifoliata (L.) Raf. se stále hojně používá v zahradnictví i ve starší odborné literatuře. Obě jména označují stejnou rostlinu. Mezinárodně se objevují také názvy Hardy orange a Karatachi. ¹

Domovem tohoto keře je Čína, kde po staletí roste na lesních okrajích a v živých plotech. Odtud se rozšířil do Koreje a později do Japonska; jeho odolnost vůči mrazu byla ceněna již tehdy. ³

Poznávací znaky

Trojčetné listy druhu Citrus trifoliata tvoří tři lístky na křídlatém řapíku, což jej odlišuje od ostatních pěstovaných citrusů. Většina rodu Citrus je stálezelená, tento druh však každou zimu všechny listy shazuje. ^{3 4}

Jasně zelené hranaté větve nesou v každém uzlu dlouhé tuhé trny. Při silnějším dotyku mohou poranit kůži, a proto keř slouží jako překážka bránící průchodu. Vytváří hustý porost vysoký 2 až 6 m a široký přibližně 2 až 5 m. ^{4 2}

Jednotlivé bílé květy se čtyřmi nebo pěti korunními lístky dosahují průměru až 7 cm. Rozvíjejí se na jaře, často ještě před úplným olistěním. Kulatý plstnatý plod na podzim dozrává do matně žluté barvy; drsná, jemně chlupatá slupka je na omak jiná než u běžných citrusů. ^{4 3}

Užitečná taxonomie

Zařazení druhu se mezi autory značně lišilo. Ve 20. století býval kvůli opadavým trojčetným listům oddělován do rodu Poncirus, při pozdější taxonomické revizi byl znovu zahrnut do rodu Citrus. ¹

Mezi hlavní synonyma patří tato vědecká jména:

• Poncirus trifoliata (L.) Raf., historické druhové jméno.
• Citrus trifoliata var. monstrosa T.Itô, jméno variety.
• Poncirus trifoliata f. monstrosa (T.Itô) H.Hara, jméno formy.

Z variety monstrosa s pokroucenými větvemi pochází okrasný kultivar Flying Dragon. Současné přijímané jméno je Citrus trifoliata, ale historické Poncirus trifoliata stále najdete v zahradnickém obchodě a v popisech podnoží. ^{1 9}

Stanoviště a rozšíření

Původní rozšíření zahrnuje střední a jižní Čínu; některé regionální květeny uvádějí i Koreu. Do Japonska byl druh zavlečen již dávno. Pod názvem karatachi se tam pěstuje především v neprostupných živých plotech podél polí. ^{3 1}

Pro mrazuvzdornost byl vysazen i v dalších zemích. Na jihovýchodě Spojených států zplaněl a obsazuje lesní okraje, venkovské živé ploty a ruderální plochy. V Alabamě, Georgii, Jižní Karolíně a Virginii je úředně evidován jako invazní druh. Každý keř vytváří mnoho semen, která snadno klíčí pod lesním zápojem a urychlují šíření do podrostu a podél silnic. ^{7 3}

Ve Francii se tento citrus především pěstuje jako podnož nebo okrasný živý plot; doložený invazní status tam nemá. ⁸

Životní cyklus a rozmnožování

Vonné květy se objevují na jaře, podle klimatu obvykle v dubnu až květnu, jednotlivě na loňském dřevě. Plody dozrávají několik měsíců a opadávají na podzim, často až po prvních listech. ^{4 2}

K rozmnožování se používá především výsev po několikatýdenní studené stratifikaci nebo letní řízkování polovyzrálých výhonů. Semenáč obvykle vykvete poprvé za 3 až 5 let. ⁵

Zemědělský význam spočívá hlavně v odolnosti vůči chladu. Odrůda rodu Citrus naroubovaná na jeho kořeny získává oproti stejnému jedinci na vlastních kořenech několik stupňů mrazové tolerance. Proto jde o významnou podnož pro pěstování citrusů mimo tropické oblasti. ^{5 9}

Využití a rizika

Sušený nezralý plod se ve východní Asii používal v tradičním přípravku na trávení Zhi Shi. Až do dynastie Song byl jeho hlavním zdrojem, poté jej nahradil hořký pomerančovník Citrus aurantium, považovaný za účinnější. ³

Syrový plod je velmi kyselý a hořký, a proto se přímo téměř nekonzumuje. Uplatnění má hlavně v marmeládách a kyselých nápojích. ⁵

Rostlina stejně jako většina citrusů obsahuje dráždivé silice a psoraleny. Mohou vyvolat zažívací potíže a při manipulaci s listy nebo slupkou na přímém slunci také kontaktní dermatitidu. ASPCA ji řadí mezi rostliny toxické pro kočky, psy a koně. ^{6 3}

Nebezpečí představují i dlouhé tuhé trny, které mohou mechanicky poranit. Právě ony vysvětlují tradiční použití v neprostupných ochranných živých plotech spíše než jako samostatně stojící okrasné rostliny. ⁴

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Nejrozšířenější okrasnou selekcí je Flying Dragon s pokroucenými větvemi a silně zahnutými trny. Slouží také jako zakrsající podnož pro citrusy v nádobách. Další podnožové selekce jsou Rubidoux, ceněná pro bujný růst, a Pomeroy, využívaná ve výzkumu k rozlišování biotypů citrusových háďátek. ⁹

Mladé rostliny běžných citrusů lze s tímto druhem zaměnit. Spolehlivým rozlišovacím znakem jsou trojčetné opadavé listy: žádný běžný komerčně pěstovaný citrus každou zimu listí neshazuje ani nemá list složený ze tří lístků. ^{4 3}

Křížení s jinými citrusy, z něhož vznikají citranže a citrumela, podporuje přenos trnitosti a lepší odolnosti vůči chladu na roubované rostliny, aniž se opakuje opadavost trojlistého rodiče.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Citrus trifoliata L.
• Royal Horticultural Society, Citrus trifoliata – japonský hořký pomeranč
• North Carolina Extension Gardener Plant Toolbox, Citrus trifoliata
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Poncirus trifoliata
• Plants For A Future, Poncirus trifoliata
• ASPCA, Orange (Citrus), údaje o toxicitě
• Invasive Plant Atlas of the United States, trojlistý citrus
• INPN / MNHN, Poncirus trifoliata (L.) Raf.
• Givaudan Citrus Variety Collection / UC Riverside, podnožové odrůdy