pryšec skvrnitý (Euphorbia maculata, L. 1753)

Identita

pryšec skvrnitý (Euphorbia maculata L., 1753) patří do rozsáhlého rodu Euphorbia z čeledi pryšcovitých, Euphorbiaceae. Druhové jméno odkazuje na skvrnitost listů, jeden z nejnápadnějších znaků tohoto nízkého jednoletého plevele. ^{1 6}

Mezi poléhavými pryšci jej pomáhá rozpoznat nachová skvrna široká 1 až 2 mm ve středu listové čepele. U nejčastěji zaměňovaného druhu Euphorbia prostrata tato středová skvrna chybí. Přesto je vhodné posoudit více listů a další znaky, protože vybarvení nemusí být na každém listu stejně zřetelné.

Anglické názvy Spotted spurge, Prostrate spurge a Spotted sandmat popisují stejnou rostlinu z různých hledisek. První zdůrazňuje listovou skvrnu, další dva poléhavý růst těsně u země. Latinské přídavné jméno maculata znamená „skvrnitá“ a přímo se vztahuje k nachovému znamení na čepeli. ^{2 3}

Poznávací znaky

Z jediného hlavního kořene vyrůstají paprskovitě rozložené tenké lodyhy a vytvářejí poléhavý koberec. Na plném slunci se stonky často zbarvují růžově až červeně. Při zlomení ihned uvolňují bílý mléčný latex, který se objevuje také u řady dalších rostlin čeledi pryšcovitých. Samotná přítomnost mléčné šťávy proto k určení druhu nestačí. ^{4 2}

Vstřícné vejčité až podlouhlé listy jsou kratší než 2,5 cm. Uprostřed nesou hnědočervenou až nachovou skvrnu, která však nemusí být přítomná vždy. Květy se sdružují do drobných bělavě zelených cyathií s růžovým lemem a snadno se přehlédnou. Následují po nich malé světle hnědé, chlupaté, trojlaločné tobolky. ²

Dužnatý hlavní kořen dosahuje hloubky až 60 cm. Má dvojí význam: znesnadňuje povrchové vytrhávání a současně zásobuje rostlinu vodou během dlouhého sucha. Nadzemní nízký vzrůst tak nevypovídá o tom, jak hluboko může být jedinec ukotvený v půdě. ⁴

Užitečná taxonomie

Starší botanická literatura často řadila druh do rodu Chamaesyce, dnes zahrnovaného do vnitřního členění rodu Euphorbia. Při porovnávání údajů z různých pramenů jsou důležitá zejména tato synonyma:

• Chamaesyce maculata (L.) Small, starší rodové zařazení
• Chamaesyce supina (Raf.) Moldenke, synonymní jméno
• Euphorbia supina Raf., další synonymum
• Euphorbia maculata var. detonsa Engelm. ex Boiss., někdejší varietní jméno

Přijímané vědecké jméno je Euphorbia maculata L. Druh se řadí do podsekce Hypericifoliae v rámci podrodu Chamaesyce. Botanické jméno bývá mezi jednotlivými prameny podstatně stabilnější než lidové nebo obchodní označení. Umožňuje proto správně spojit starší záznam s dnes přijímanou identitou rostliny. ^{1 3 8}

Taxonomické sériové číslo TSN 28034 identifikuje druh v severoamerických referenčních databázích. Hodí se zejména tehdy, když terénní záznam nebo starší soupis používá některé z někdejších jmen v rodu Chamaesyce. Číslo i vědecké jméno odkazují ke stejnému taxonu navzdory proměnám jeho zařazení. ⁸

Stanoviště a rozšíření

Přirozená oblast rozšíření sahá z jihovýchodní Kanady přes Spojené státy po Belize, Kubu a Bahamy. Na tomto území jde o původní druh. I zde však často obsazuje narušené plochy a chová se jako běžný plevel, spíše než jako stálá součást nenarušené přirozené vegetace. ^{1 3}

Obchod a zemědělství rozšířily Euphorbia maculata do velké části Evropy, východní Asie a Oceánie. V evropské části Francie osídluje zejména vinice a sady, ale i písčité břehy. Oficiální zdroje zde neuvádějí doložený dopad na přírodní stanoviště. Toto hodnocení se vztahuje k francouzskému území a nepřenáší se automaticky na jiné země. ^{7 6}

Vyhovuje jí plné slunce a chudé, utužené nebo písčité až štěrkovité půdy. Roste ve spárách chodníků, na štěrkových cestách, silničních okrajích, staveništích i mezi okopaninami. Holý teplý povrch bez vegetačního krytu umožňuje osídlení během několika týdnů; právě pravidelně obnažovaná půda nabízí pro tento druh vhodný prostor. ^{2 3}

Životní cyklus a rozmnožování

Celý život jednotlivce se uzavírá během jedné sezóny. Klíčení začíná, když teplota půdy překročí přibližně 15 až 20 °C, často na jaře. Další semena mohou vzcházet tak dlouho, dokud přetrvává dostatečné teplo. Porost tedy nemusí vzniknout z jediné současně vyklíčené skupiny semen. ⁴

Již velmi mladé semenáčky kvetou a vytvářejí semena. V teplém klimatu se proto může během sezóny vystřídat několik generací. Jedna rostlina rozšíří několik tisíc semen: nejprve jsou vystřelena na krátkou vzdálenost a poté je přenášejí boty, pneumatiky nebo srst zvířat. Mají malou či žádnou dormanci a mohou klíčit ihned, jakmile jim vyhovuje teplota. ^{2 4}

První podzimní mráz během několika dnů zničí nadzemní části. Další jarní generaci zajistí zásoba semen uložená v půdě. Každoroční návrat na stejné místo tedy neznamená, že by dospělé rostliny přežívaly zimu; přetrvávají jejich semena a z nich vyrůstají noví jedinci. ⁴

Využití a rizika

Zahradnické využití není u tohoto druhu uznáváno. Téměř všude se na něj pohlíží jako na plevel, jehož šíření je potřeba omezovat, spíše než jako na rostlinu určenou k pěstování. ²

Latex druhu Euphorbia maculata obsahuje diterpenové estery, které dráždí kůži a sliznice. Kontakt může způsobit i závažnější poškození pokožky, při zasažení očí poškození rohovky a při požití pálení či poleptání v ústech. U ovcí je mléčná šťáva popsána jako silně toxická. Nízký a nenápadný vzhled rostliny tak neodpovídá míře rizika při manipulaci. ^{3 4 5}

V Asii se Euphorbia maculata někdy používá v tradičním léčitelství. Zkoumají se její možné protizánětlivé a antiproliferační účinky, tedy působení proti množení buněk. Jde však o experimentální výzkum, který nijak nemění toxicitu při kontaktu ani požití. Nelze jej zaměňovat s potvrzeným bezpečným léčebným použitím. ³

Cyathia navštěvují včely a vosy. Semena jsou potravou některých zrnožravých ptáků, například hrdličky karolínské a křepela virginského. Přestože jde v zahradách o nežádoucí plevel, rostlina tak vstupuje i do potravních vztahů s místními živočichy. ²

Vrstva mulče silná alespoň 5 cm výrazně omezuje klíčení semen u povrchu. Přípravek proti vzcházení plevelů použitý předtím, než se půda ohřeje na 15 až 16 °C, bývá účinnější než pozdní zásah proti již uchyceným semenáčkům. Samotné mělké okopávání nestačí: bez odstranění hlavního kořene je možná obnova z úlomků ponechaných v půdě. ^{4 2}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

U pryšce skvrnitého nejsou evidovány zahradnické kultivary. Druh se nešlechtí ani neprodává jako okrasná rostlina, a rozdíly mezi podobnými nízkými pryšci je proto třeba hodnotit především jako rozdíly botanických druhů.

Nejčastější záměnou je Euphorbia prostrata, podobný nízký pryšec bez centrální nachové skvrny, s kratšími listy zaoblenými na konci. Mezi další podobné druhy patří Euphorbia hirta, vzpřímenější a chlupatější, a větší Euphorbia nutans. Tyto záměny jsou běžně uváděny pro severoamerickou flóru, kde se s několika zástupci této skupiny setkáváme společně. ²

Tři současně pozorované znaky podporují určení Euphorbia maculata v terénu: poléhavý kobercovitý růst, nachová skvrna uprostřed listu a bílý latex při sebemenším poranění. Posuzování jejich kombinace je spolehlivější než určení pouze podle zbarvení stonku nebo celkové velikosti rostliny.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Euphorbia maculata L.
• NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Euphorbia maculata
• Atlas of Florida Plants, Euphorbia maculata (Spotted Sandmat)
• Wisconsin Horticulture Extension, pryšec skvrnitý (Euphorbia maculata)
• University of Illinois Extension, rostliny způsobující podráždění kůže
• Préservons la Nature, Euphorbia maculata L.
• Base information espèces introduites, přehled Euphorbia maculata
• Integrated Taxonomic Information System, taxonomický záznam Euphorbia maculata L.