Ořešák popelavý (Juglans cinerea, L. 1759)

Ořešák popelavý (Juglans cinerea) je velký opadavý strom z čeledi ořešákovitých (Juglandaceae), původní ve východní Severní Americe. Je mrazuvzdornější než ořešák černý. Pozná se podle světle šedé borky, podlouhlých ořechů s lepkavým zeleným obalem a listů téměř vždy zakončených vyvinutým lístkem. Od 60. let 20. století jej decimuje houbová rakovina kůry a dnes patří mezi ohrožené severoamerické stromy.

Číst dál
Vědecký názevJuglans cinerea
RodJuglans
ŘádFagales

Ořešák popelavý, Butternut, White walnut a Oil nut

Základní údaje
Toxicita
Není veden jako jedovatý; opatrnost podle příbuzného Juglans nigra
Náročnost péče
Nízká
Typ rostliny
Typ listů
Opadavé
Délka života
Vytrvalá
Země původu
Spojené státyKanada
Stanoviště
Břehy toků a propustné půdy smíšených listnatých lesů; méně často suché kamenité vápnité půdy
Sezónnost
Doba kvetení
Jaro
Doba sklizně
Podzim
Růst
Období klidu
Zimní klid
Rychlost růstu
6/10
Doba do dospělosti
První ořechy asi ve 20 letech, nejlepší úroda mezi 30 a 60 lety
Množení
Výsev, Roubování
Klima a voda
Teplota
Mrazuvzdornost
Odolnost vůči větru
Střední, křehké dřevo citlivé na vichřice
Vlhkost
40–80 %
Zálivka
Velmi málo
Málo
Středně
Vysoká
Velmi vysoká
Odolnost vůči suchu
Ne
Půda
pH půdy
Typy půdy
Propustná půda, Vápenatá půda
Zasolená půda
Netolerováno
Světlo a umístění
Světelné podmínky

Plné slunce

Dopřejte jí několik hodin přímého slunce denně, nejlépe ráno nebo večer.

Výhradně plné slunce, nesnáší zastínění shora
Exteriér
Sad, Volná půda
Vzhled
Výška1200–3000 cmŠířka1200–1800 cm
Listy
ZelenáŽlutá
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — listy 1
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — listy 2
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — listy 3
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — listy 4
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — listy 5
Květy
ŽlutáZelenáČervenáVelikost6–14 cm
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — květy 1
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — květy 2
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — květy 3
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — květy 4
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — květy 5
Plody
ZelenáHnědáVelikost3–6 cm
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — plody 1
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — plody 2
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — plody 3
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — plody 4
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — plody 5
Habitus
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — habitus 1
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — habitus 2
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — habitus 3
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — habitus 4
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — habitus 5
Kůra
ZelenáHnědá
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — kůra 1
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — kůra 2
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — kůra 3
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — kůra 4
Ořešák popelavý (Juglans cinerea): původ a využití — kůra 5

Celosvětové rozšíření

Původní areál Juglans cinerea pokrývá východ Severní Ameriky od jihovýchodu Nového Brunšviku a jihu Québecu po sever Georgie, Alabamy a Mississippi, na západ po Minnesotu a Arkansas. Překrývá se s areálem ořešáku černého, zasahuje však dále na sever. Mimo Severní Ameriku se pěstuje spíše jednotlivě ve sbírkách a arboretech.

  • Původní2
  • Spojené státy
  • Kanada

Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1

Identita

Ořešák popelavý (Juglans cinerea L., 1759) je velký opadavý strom rodu Juglans z čeledi ořešákovitých (Juglandaceae). Anglicky se označuje také Butternut, White walnut nebo Oil nut. Pochází z východu Severní Ameriky a velkou část areálu sdílí s ořešákem černým, Juglans nigra. Na první pohled jej odlišuje světle šedá borka oproti téměř černé a rozpraskané borce příbuzného druhu. 1 2

Latinské cinerea, tedy „popelavý“, vystihuje světlou borku mladých jedinců. Staré synonymum Juglans cathartica připomíná opuštěné využití: v severoamerické farmakopéji 19. století sloužila vnitřní kůra jako projímadlo. 5

Poznávací znaky

Dospělý Juglans cinerea bývá vysoký 12–18 m a má kmen o průměru 30–60 cm. Nejstarší stromy zřídka přesahují 30 m a průměr 90 cm. Druh nepřežívá zastínění shora: semenáč bez přímého světla odumře ještě před dospělostí. 3

Zpeřené složené listy dlouhé 30–65 cm nesou 11–19 vejčitě kopinatých, jemně pilovitých lístků. Téměř vždy je zakončuje dobře vyvinutý koncový lístek, který u ořešáku černého často chybí. 2 8

Na jednodomém stromě se od dubna do června objevují převislé žlutozelené samčí jehnědy a nenápadné načervenalé samičí květy v koncových klasech. Podlouhlý zašpičatělý ořech měří 3–6 cm. Zelený lepkavý obal se žláznatými chlupy má 2–4 podélná žebra a výrazně se liší od hladkého nelepivého obalu ořešáku černého. 2 4

Užitečná taxonomie

POWO/WCVP uznává jméno Juglans cinerea L., pod nímž druh popsal Linné v roce 1759. Ke stejnému druhu se jako synonyma vztahují i starší jména:

  • Juglans cathartica F.Michx., vědecké synonymum
  • Juglans oblonga Mill., vědecké synonymum
  • Nux cinerea (L.) M.Gómez, vědecké synonymum
  • Wallia cinerea (L.) Alef., vědecké synonymum

K rodu Juglans patří také severoamerický ořešák černý, Juglans nigra, a eurasijský ořešák královský, Juglans regia, pěstovaný pro ořechy s hladkou skořápkou. Druhy rozliší především tvar ořechu, listová jizva, barva borky a vnitřní dřeně větévky. 1

Stanoviště a rozšíření

Přirozené rozšíření sahá od jihovýchodního Nového Brunšviku a jižního Québecu po sever Georgie, Alabamy a Mississippi, západním směrem k Minnesotě a Arkansasu. Strom osidluje hlavně břehy toků a propustné půdy, ale suché kamenité vápnité půdy snáší lépe než ořešák černý. 3 5

Ve smíšených listnatých lesích roste s javorem cukrovým, lípou americkou, duby a liliovníkem tulipánokvětým. Je mrazuvzdornější než ořešák černý a na severu areálu snáší zimní teploty přibližně −35 °C. 3

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí Juglans cinerea jako ohrožený druh. Rakovina kůry jej již vyhubila v obou Karolínách a v jedné wisconsinské výsadbě postihla už v roce 1983 76 % jedinců. 6 3

Životní cyklus a rozmnožování

Květy se rozvíjejí podle klimatu od dubna do června. Samčí a samičí květy jednoho stromu obvykle nekvetou současně, což podporuje křížové oplození mezi sousedními stromy. Ořechy dozrávají v září až říjnu. Vitální strom začíná plodit asi ve 20 letech, nejlepší produkce dosahuje mezi 30 a 60 lety a bohatá úroda přichází každé 2–3 roky. 3

K množení slouží především výsev ořechů po 90–120 dnech chladové stratifikace. Možné je i roubování, jeho postupy však u tohoto druhu nejsou zcela zvládnuté. Mladé stromy a pařezové výmladky mohou po řezu vytvářet také kořenové výmladky. 3

Využití a rizika

Světlé měkké dřevo zvané kdysi „ořech chudých“ se snadno opracovává po vlákně i napříč. Vyráběly se z něj oltáře, kostelní čtecí pulty, vnitřní obklady i běžný nábytek. Sladká olejnatá jádra patří do tradiční novoanglické cukrovinky maple-butternut candy; po otevření skořápky však jejich olej rychle žlukne. 9 2

Ze zeleného obalu ořechů se získávalo hnědožluté barvivo na tkaniny. Uniformy obarvené tímto ořechem daly za americké občanské války konfederačním vojákům přezdívku „butternuts“. 5

Samostatný záznam ASPCA pro ořešák popelavý chybí. U příbuzného ořešáku černého jsou plesnivé ořechy a dřevní podestýlka toxické pro psy a koně. Z opatrnosti se stejná obezřetnost vztahuje na spadlé ořechy a zbytky ořešáku popelavého. 7

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Pro Juglans cinerea se na rozdíl od ořešáku černého či královského žádný stabilní zahradní kultivar běžně nešíří. Ochranářské programy jej kříží s ořešákem japonským, Juglans ailantifolia. Vzniklé hybridy zvané buartnuts lépe snášejí rakovinu kůry a využívají se v obnovních výsadbách v Severní Americe. 3

Při určování v terénu je vhodné posuzovat více znaků současně, zejména listové jizvy, dřeň větévky a povrch obalu plodu. Nejčastěji se zaměňuje s ořešákem černým, Juglans nigra. Ten má výrazně vykrojenou listovou jizvu s téměř lysým horním okrajem, tmavohnědou dřeň a skoro kulatý ořech s hladkým obalem. Ořešák popelavý má souvislý chlupatý lem jizvy, světle žlutohnědou dřeň a podlouhlý špičatý ořech. Ořechovce rodu Carya se poznají podle obalu pukajícího při zralosti na čtyři oddělené chlopně. 8 2

Hlavní zdroje

Časté otázky

Hrozí ořešáku popelavému vyhynutí?

Ano. IUCN řadí Juglans cinerea mezi ohrožené druhy od roku 2018. Rakovina kůry jej již vyhubila v obou Karolínách a v jedné výsadbě ve Wisconsinu napadla už v roce 1983 celkem 76 % stromů.

Je ořešák popelavý stejný druh jako ořešák černý?

Ne. Juglans cinerea a Juglans nigra jsou odlišné druhy téhož rodu. Popelavý má světlejší borku, podlouhlý ořech s lepkavým obalem a téměř vždy koncový lístek. Černý má ořech kulatý s hladkým obalem.

Je ořešák popelavý jedovatý pro kočky a psy?

ASPCA pro tento druh nemá samostatný záznam. U příbuzného ořešáku černého jsou plesnivé ořechy a dřevní podestýlka toxické pro psy a koně. Z opatrnosti je vhodná stejná obezřetnost u spadlých ořechů a zbytků ořešáku popelavého.

Lze jíst ořechy ořešáku popelavého?

Ano. Sladká olejnatá jádra se používají například do tradiční novoanglické cukrovinky maple-butternut candy. Po otevření skořápky však olej rychle žlukne.

Co je rakovina kůry ořešáku popelavého?

Houbová choroba způsobená Ophiognomonia clavigignenti-juglandacearum vytváří rakovinné léze na dolních větvích a poté napadá kmen. Účinná léčba není známa a většinu napadených stromů během několika let usmrtí.

Proč se nazývá ořešák popelavý?

Jméno odkazuje na popelavě šedou borku mladých stromů, podstatně světlejší než u ořešáku černého. Tentýž znak popisuje latinské cinerea, tedy popelavý.

Jak poznat mladý strom bez listů a ořechů?

Pomáhá sotva vykrojená listová jizva se souvislým chlupatým lemem, světle žlutohnědá přehrádkovaná dřeň a světlá borka s dlouhými souvislými hřebeny. Tyto znaky umožňují určení i v zimě.

Existují kříženci odolnější vůči rakovině kůry?

Křížením s ořešákem japonským, Juglans ailantifolia, vznikají takzvané buartnuts, které chorobu lépe snášejí a využívají se v ochranářských výsadbách v Severní Americe.

Podobné rostliny

Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.