Ořešák černý (Juglans nigra, L. 1753)

Identita

Ořešák černý (Juglans nigra L., 1753) je mohutný opadavý strom rodu Juglans z čeledi ořešákovitých (Juglandaceae). Pochází ze střední a východní části Severní Ameriky. Od ořešáku královského Juglans regia jej odlišuje téměř černá borka hluboce rozpraskaná do drobných kosočtverců a zelené oplodí, které ani ve zralosti nepuká. ^{1 3}

Rodové jméno Juglans vychází z latinského Jovis glans, „Jupiterův žalud“. Tento výraz označoval ořešák královský již ve starém Římě a Linné jej převzal pro celý rod. Druhové jméno nigra odkazuje na téměř černou barvu jádrového dřeva a borky, výrazný rozdíl oproti jeho evropskému příbuznému. ¹

Poznávací znaky

Dospělý Juglans nigra běžně dorůstá 15 až 30 m, s korunou širokou 15 až 21 m; u nejstarších stromů může průměr kmene překročit 1,8 m. Kmen sílí rychle během prvních dvaceti let, kdy se vytváří kůlový kořen. Po vybudování hlavní kostry stromu se růst výrazně zpomaluje. ^{3 2}

Střídavé zpeřené listy měří 30 až 60 cm a mají 15 až 23 lístků, vejčitě kopinatých a jemně pilovitých. Po rozemnutí ostře aromaticky voní. Trojlaločná listová jizva připomínající „opičí obličej“ a dřeň rozdělená přehrádkami do komůrek jsou spolehlivé znaky i v zimě, bez listů a plodů. ³

Na jednom stromě vyrůstají samčí převislé jehnědy dlouhé 6 až 14 cm i nenápadné samičí květy po 2 až 5 v koncových klasech. Objevují se v dubnu až květnu, před rašením nebo během něj. Kulatý ořech se zelenožlutým dužnatým nepukajícím oplodím měří 3 až 7 cm a při zrání v září až říjnu černá. ^{3 2}

Užitečná taxonomie

Pro tento druh přijímá POWO/WCVP jméno Juglans nigra L.; Linné jej popsal roku 1753. Botanická literatura uvádí několik historických forem a variet, dnes řazených mezi synonyma druhu:

• Juglans nigra f. oblonga (Marshall) Fernald, historická forma
• Juglans nigra var. boliviana C.DC., historická varieta
• Juglans nigra f. laciniata Rehder, historická forma

Při proměnlivém obchodním názvosloví poskytuje přijaté vědecké jméno pevný orientační bod. Označení black walnut i eastern black walnut patří ke stejnému druhu, česky ořešáku černému. ^{1 7}

Stanoviště a rozšíření

Od jihovýchodní Kanady po severní Floridu a na západ po Texas a Severní Dakotu sahá původní areál Juglans nigra. Strom osidluje především lužní lesy, říční nivy a úpatí svahů s hlubokou, úrodnou a dobře propustnou půdou. ^{1 3}

Mezinárodní svaz ochrany přírody řadí Juglans nigra mezi málo dotčené druhy. Tento status vychází z rozsáhlého areálu a celkově stabilní populace, přestože některé porosty místně zatěžuje choroba tisíce nekróz. ⁶

Pro dřevo i ořechy se ořešák černý hojně vysazuje mimo svůj původní areál. Dnes roste v západní Evropě, mimo jiné ve Francii, a také na Novém Zélandu; v těchto oblastech zavlečení není řazen mezi invazní druhy. ⁴

Životní cyklus a rozmnožování

Květy se otevírají v dubnu až květnu, před rašením listů nebo současně s ním. Ořešák černý je jednodomý: oddělené samčí a samičí květy nese tentýž strom. Jejich dozrávání posunuté o několik dnů zvýhodňuje opylení pylem sousedního stromu oproti samoopylení. Pyl přenáší vítr. ³

Dozrávání ořechů připadá na září až říjen. První plody přicházejí již kolem 6 let, výrazná úroda však až po 20 letech. Ve volné půdě se strom množí hlavně výsevem ořechů po několikaměsíční chladové stratifikaci. U pojmenovaného kultivaru zaručuje zachování odrůdových vlastností pouze roubování, protože semenáče vlastnosti rodiče věrně neopakují. ^{3 4}

Hluboký kůlový kořen se zakládá již v prvních letech. Nadzemní část mladé rostliny proto zpočátku přirůstá jen mírně: bez hotového podzemního ukotvení nemůže strom nést širokou korunu. Stejný kořen znesnadňuje pozdější přesazování, takže ořešák černý má být vysazen na konečné místo již po vyklíčení. ³

Využití a rizika

Tmavě hnědé až téměř černé jádrové dřevo patří k nejžádanějším v Severní Americe. Je husté a při sušení se málo kroutí; používá se v uměleckém truhlářství, jemné truhlařině, na pažby pušek a dýhy. Sladká jádra, obtížně získávaná z pevného oplodí, nacházejí uplatnění v cukrovinkách a pečivu. Zelené oplodí dříve sloužilo severoamerickým osadníkům k přípravě hojně používaného hnědého mořidla a žlutého barviva, když neměli jiný místní stálý pigment. ^{3 4}

Z kořenů, listů a zeleného oplodí se uvolňuje juglon, alelopatická látka potlačující růst mnoha sousedních rostlin. Citlivá jsou zejména rajčata, jabloně, azalky a některé bílé borovice. Zeleninové záhony a výsadby citlivých druhů proto umístěte mimo dosah koruny dospělého ořešáku černého, jinak mohou postupně chřadnout bez zjevné příčiny. ^{4 3}

Podle ASPCA jsou plesnivé ořechy a materiál podestýlky jedovaté pro psy; po požití mohou nastat třes a křeče. Riziko hrozí také koním, u nichž samotný kontakt s hoblinami ořešáku černého v podestýlce může způsobit schvácení kopyt nebo koliku. Kočky nejsou uvedeny jako citlivé. ⁵

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Mezi zahradnické výběry pro úrodu ořechů nebo tvar koruny patří 'Thomas', jeden z nejstarších kultivarů, vybraný již roku 1881 pro pravidelnou a kvalitní plodnost, a 'Kwik-Krop', ceněný pro časný nástup plodnosti. Nejpevnějším vodítkem zůstává vědecké jméno: jde o roubované výběry jediného taxonu. ³

Zaměnit jej lze s Juglans regia, ořešákem královským, který se pěstuje pro ořechy s hladkou skořápkou a má méně lístků (5 až 9 oproti 15 až 23). Juglans cinerea, ořešák popelavý, má lepkavé oplodí a podlouhlé ořechy. Ořechovce rodu Carya se odlišují oplodím pukajícím ve zralosti na čtyři části, zatímco u ořešáku černého zůstává celistvé. ³

Dalším ohrožením je choroba tisíce nekróz, kterou způsobuje houba Geosmithia morbida přenášená drobným lýkožroutem Pityophthorus juglandis. Infekce vytváří stovky drobných nekróz pod borkou a často strom během několika let zahubí. Toto riziko je třeba sledovat před každým přesunem neošetřeného dřeva. ⁸

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Juglans nigra L.
• Royal Horticultural Society, Juglans nigra (ořešák černý)
• NC State Extension, Juglans nigra (ořešák černý)
• Plants For A Future, Juglans nigra
• ASPCA, toxicita ořešáku černého
• Červený seznam IUCN, hodnocení Juglans nigra
• GBIF, druhová karta Juglans nigra L.
• Wikipedia, choroba tisíce nekróz