Libeček lékařský (Levisticum officinale, )


+33© fotografie
- fotografie 1 — (c) kingamatanina, some rights reserved (CC BY-NC) · cc-by-nc · iNaturalist Taxon
- fotografie 2 — Wikimedia Commons · CC BY-SA or Public Domain · Wikimedia Commons
- fotografie 3 — Wikimedia Commons · CC BY-SA or Public Domain · Wikimedia Commons
Libeček lékařský (Levisticum officinale W.D.J.Koch, 1824) je vytrvalá bylina z čeledi miříkovitých (Apiaceae), jediný druh rodu Levisticum, původem z jižního Íránu a Afghánistánu. Od starověku se pěstuje pro listy s výraznou vůní celeru a vývaru. Nad růžicí lesklých listů vyrůstá vysoká dutá květní lodyha se žlutozelenými okolíky, po nichž dozrávají aromatická semena.
Číst dálLibeček lékařský a Lovage
Dopřejte jí několik hodin přímého slunce denně, nejlépe ráno nebo večer.
Plné slunce až lehký polostín





© fotografie
(c) kingamatanina, some rights reserved (CC BY-NC) · cc-by-nc
Wikimedia Commons · CC BY-SA or Public Domain
Taken Apr 24, 2020 by Eduard (cc-by-sa)
Taken Jan 1, 1970 by Photoflora - L'Abbé COSTE (©)
Taken May 15, 2015 by Photoflora - Benoit BOCK (©)
Taken Aug 15, 2010 by Photoflora - Benoit BOCK (©)
Taken Jul 11, 2021 by Rico Mende (cc-by-sa)
© copyright of the Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew.
Celosvětové rozšíření
Podle POWO je Levisticum officinale původní pouze v jižním Íránu a Afghánistánu. V Evropě se libeček pěstuje od starověku a daleko za tímto malým areálem zdomácněl. Většina evropských a severoamerických populací tak pochází z dávného zavlečení, nikoli z původního rozšíření.
- Původní2
- Zavlečená4
- Írán
- Afghánistán
- Metropolitní Francie
- Spojené království
- Spojené státy
- Kanada
Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1
Identita
Libeček lékařský (Levisticum officinale W.D.J.Koch, 1824) je vytrvalá bylina z čeledi miříkovitých (Apiaceae) a jediný přijímaný druh rodu Levisticum. Carl von Linné jej popsal už roku 1753 jako Ligusticum levisticum. Do samostatného rodu jej v roce 1824 přeřadil botanik Wilhelm Daniel Joseph Koch. 1 7
Anglické označení lovage vzniklo z výrazu love-ache, lidového přetvoření starofrancouzského levesche. Slovo ache ve středověku označovalo petržel a příbuzné rostliny; levesche pochází z latinského levisticum, odvozeného od ligusticum, tedy „z Ligurie“. V této italské oblasti se rostlina hojně pěstovala. Přezdívka odkazující na Maggi má jiný původ: připomíná podobnost chuti s průmyslovými bujónovými kostkami. 7
Poznávací znaky
Libeček nejprve vytváří přízemní růžici lesklých, tmavozelených až žlutozelených listů. Později vyrůstá dutá rýhovaná květní lodyha, vysoká v dospělosti 1,5 až 2,5 m. Přízemní listy jsou trojčetné a členěné, dlouhé až 70 cm; výše postavené lodyžní listy jsou podstatně menší a méně dělené. 7 2
Rozemnuté části rostliny vydávají silnou celerovou vůni, mnohem intenzivnější než u zahradního řapíkatého celeru. Vůně je velmi nápadným poznávacím znakem. Okolíky se objevují teprve koncem jara a v létě; mimo toto období představuje vůně hlavní dostupné vodítko. 5
Drobné žluté až žlutozelené květy skládají koncem jara a v létě kulovité složené okolíky o průměru 10 až 15 cm. Suchý rozpadavý plod, dvounažka, měří 4 až 7 mm, ve zralosti hnědne a má výrazná podélná žebra. 7
Užitečná taxonomie
Levisticum officinale W.D.J.Koch je jméno přijímané v Plants of the World Online; jeho basionymem, původním jménem, je Ligusticum levisticum L. Ve starších květenách a katalozích se objevují tato homotypická synonyma, založená na stejném nomenklatorickém typu:
- Hipposelinum levisticum (L.) Britton, historické synonymum
- Selinum levisticum (L.) E.H.L.Krause, historické synonymum
- Angelica levisticum (L.) All., historické synonymum
- Levisticum vulgare Rchb., historické synonymum
- Levisticum paludapifolium Asch., historické synonymum
Do rodů Ligusticum, Hipposelinum, Selinum a Angelica byl druh v průběhu dějin klasifikace postupně zařazován. I rodové jméno Levisticum tuto proměnlivou historii připomíná: vychází z historického synonyma, nikoli z nezávislého botanického slovního základu. 1 10
Stanoviště a rozšíření
Přirozený areál Levisticum officinale podle POWO zahrnuje pouze jižní Írán a Afghánistán. V Evropě druh roste také zplaněle v Alpách, Pyrenejích a na Kavkaze, na horských pastvinách a ve vlhkých živých plotech pod hranicí 1 800 m nad mořem. 1 8
Evropský výskyt v horách nelze zaměňovat za původní areál. Většina evropských i severoamerických populací pochází z dávného zavlečení pro kuchyňské využití. Francouzský INPN eviduje libeček jako zavlečenou a pěstovanou rostlinu, nikoli jako původní součást francouzské flóry. 9
Klimatická odolnost odpovídá zónám USDA 4 až 9. Botanická zahrada v Missouri přesto hodnotí nároky na péči jako vysoké: půda má zůstávat mírně vlhká a v létě nesmí vyschnout. 4 3
Životní cyklus a pěstování
První květy se obvykle objevují až ve druhém nebo třetím roce, protože trs a hluboký kořen potřebují čas k zesílení. Čerstvé osivo klíčí za 3 až 6 týdnů; starší semena vzcházejí pomaleji a nepravidelně. Proto zahrádkáři často dávají přednost dělení trsů na jaře nebo na podzim. 5 2
Dobře zakořeněný libeček potřebuje výživnou, hlubokou, svěží až vlhkou půdu, slunce nebo lehký polostín. Pravidelná sklizeň listů a mladých lodyh podporuje obrůstání a oddaluje tvorbu semen. Trs ponechaný bez dělení déle než 3 až 4 roky stárne: kořen dřevnatí a hořkne. 2 4
Nadzemní části každou zimu odumírají a na podzim se odstraňují. Vytrvalý trs však snáší i dlouhotrvající mrazy přibližně do −20 °C a následující jaro znovu obráží. 2
Využití a rizika
V kuchyni lze využít všechny části Levisticum officinale: listy, lodyhy, kořen, semena i květy. Čerstvé listy ochucují polévky a saláty. Bělené lodyhy nahrazují celer, sušená semena se přidávají do chleba a dušených jídel. Kořen s chutí vývaru se strouhá nebo se z něj připravuje nálev. 5 4
Podle ASPCA je libeček jedovatý pro psy, kočky a koně. Silice, zejména ftalidové laktony, mají po požití močopudný účinek a zvyšují močení. Kořenová silice obsahuje také fotosenzibilizující furokumariny: potřísnění šťávou a následné oslunění může vyvolat kožní reakci, stejně jako u některých dalších miříkovitých rostlin. 6 7
Tradiční léčitelství používalo libeček jako prostředek proti nadýmání a na podporu močení, při poruchách trávení či močových potížích. Německá Komise E uznává jeho použití při infekcích močových cest. Při zánětu ledvin a v těhotenství se však nedoporučuje, mimo jiné kvůli uváděnému působení na vyvolání menstruace. 5
Záměny a příbuzné rostliny
Široce rozšířený zahradní kultivar libečku není znám; v nabídce osiv převažuje původní druh bez obdobně rozsáhlého odrůdového šlechtění, jaké známe u celeru či petržele. 2
Mladé nekvetoucí rostliny se nejčastěji zaměňují s řapíkatým celerem (Apium graveolens). Libeček odlišuje mnohem silnější vůně a květní lodyha vysoká až 2,5 m, zatímco řapíkatý celer zůstává nízký a hustý. Andělika lékařská (Angelica archangelica), další mohutná miříkovitá rostlina, má podobný vzrůst, ale její vůně připomíná spíše anýz než celer či vývar. 5
Povrchní určení miříkovitých rostlin může vést k nebezpečné záměně s jedovatými druhy téže čeledi. U libečku představují vědecké jméno a charakteristická vůně rozemnutých listů spolehlivější vodítka než samotný tvar listů nebo barva květů.
Hlavní zdroje
- Plants of the World Online / Kew, Levisticum officinale W.D.J.Koch
- Royal Horticultural Society, Levisticum officinale (lovage)
- Missouri Botanical Garden Plant Finder, Levisticum officinale
- NC State Extension Gardener Plant Toolbox, Levisticum officinale
- Plants For A Future, Levisticum officinale
- ASPCA, Lovage (Levisticum officinale), údaje o toxicitě
- Wikipedia (EN), Lovage
- Wikipédia (FR), Livèche
- INPN / MNHN, Levisticum officinale W.D.J.Koch, 1824, libeček lékařský
- Tela Botanica / eFlore bdtfx, Levisticum officinale W.D.J.Koch
Časté otázky
Je libeček lékařský jedovatý pro kočky a psy?
Ano. ASPCA řadí Levisticum officinale mezi rostliny jedovaté pro psy, kočky a koně. Obsažené silice mají po požití močopudný účinek a zvyšují vylučování moči.
Jak se libeček lékařský liší od řapíkatého celeru?
Obě rostliny voní po celeru, libeček však výrazně silněji, téměř jako vývar. Je také vytrvalý a výrazně vyšší než řapíkatý celer, pěstovaný jako jednoletá či dvouletá rostlina.
Proč se libečku říká bylina Maggi?
Přezdívka vychází z podobnosti jeho silné vůně s průmyslově vyráběnými bujónovými kostkami. Jde o chuťové přirovnání, nikoli o botanickou příbuznost.
Jsou všechny části libečku lékařského jedlé?
Ano. Jedí se listy, lodyhy, kořen, semena a dokonce i květy. Kulinární využití se liší podle sklízené části a roční doby.
Proč libeček lékařský kvete až po několika letech?
Obvykle vykvétá až ve druhém nebo třetím roce, kdy už je trs a kořenový systém dobře vyvinutý. U této zpočátku pomalu rostoucí trvalky je to běžné.
Může sklizeň libečku lékařského na slunci způsobit potíže?
Kořenová silice obsahuje fotosenzibilizující furokumariny. Potřísnění kůže šťávou a následné oslunění může vyvolat kožní reakci, podobně jako u řady jiných miříkovitých rostlin.
Od kdy se libeček lékařský pěstuje v Evropě?
Již Capitulare de villis z konce 8. nebo začátku 9. století, který vypočítává rostliny na statcích Karla Velikého, uvádí libeček mezi bylinami určenými k pěstování.
Podobné rostliny
Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.




