Libeček lékařský (Levisticum officinale, W.D.J.Koch 1824)

Libeček lékařský (Levisticum officinale W.D.J.Koch, 1824) je vytrvalá bylina z čeledi miříkovitých (Apiaceae), jediný druh rodu Levisticum, původem z jižního Íránu a Afghánistánu. Od starověku se pěstuje pro listy s výraznou vůní celeru a vývaru. Nad růžicí lesklých listů vyrůstá vysoká dutá květní lodyha se žlutozelenými okolíky, po nichž dozrávají aromatická semena.

Číst dál
Vědecký názevLevisticum officinale
RodLevisticum
ŘádApiales

Libeček lékařský a Lovage

Základní údaje
Toxicita
Jedovatý pro psy, kočky a koně (močopudné silice)
Náročnost péče
Vysoká
Typ listů
Opadavé
Délka života
Vytrvalá
Země původu
ÍránAfghánistán
Stanoviště
Horské pastviny, vlhké živé ploty a břehy toků na výživné půdě; v nížinách pěstovaný v zeleninových zahradách
Sezónnost
Doba kvetení
Léto
Doba sklizně
JaroLétoPodzim
Růst
Období klidu
Zimní klid
Rychlost růstu
6/10
Doba do dospělosti
Listy od prvního roku; plná chuť kořene přibližně ve 2. až 3. roce
Množení
Výsev, Dělení
Klima a voda
Teplota
Mrazuvzdornost
Odolnost vůči větru
Nízká, vysoká dutá lodyha potřebuje na větrném místě oporu
Vlhkost
50–70 %
Zálivka
Velmi málo
Málo
Středně
Vysoká
Velmi vysoká
Odolnost vůči suchu
Ne
Půda
pH půdy
Typy půdy
Živná půda, Svěží až vlhká půda
Zasolená půda
Netolerováno
Světlo a umístění
Světelné podmínky

Plné slunce

Dopřejte jí několik hodin přímého slunce denně, nejlépe ráno nebo večer.

Plné slunce až lehký polostín
Exteriér
Zeleninový záhon, Záhon na plném slunci
Nádoby
Velká nádoba
Vzhled
Výška150–250 cmŠířka50–100 cm
Listy
Zelená
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — listy 1
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — listy 2
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — listy 3
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — listy 4
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — listy 5
Květy
ŽlutáZelenáVelikost10–15 cm
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — květy 1
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — květy 2
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — květy 3
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — květy 4
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — květy 5
Plody
HnědáVelikost0.4–0.7 cm
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — plody 1
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — plody 2
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — plody 3
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — plody 4
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — plody 5
Habitus
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — habitus 1
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — habitus 2
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — habitus 3
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — habitus 4
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — habitus 5
Kůra
Zelená
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — kůra 1
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — kůra 2
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — kůra 3
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — kůra 4
Libeček lékařský (Levisticum officinale): původ a využití — kůra 5

Celosvětové rozšíření

Podle POWO je Levisticum officinale původní pouze v jižním Íránu a Afghánistánu. V Evropě se libeček pěstuje od starověku a daleko za tímto malým areálem zdomácněl. Většina evropských a severoamerických populací tak pochází z dávného zavlečení, nikoli z původního rozšíření.

  • Původní2
  • Zavlečená4
  • Írán
  • Afghánistán
  • Metropolitní Francie
  • Spojené království
  • Spojené státy
  • Kanada

Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1

Identita

Libeček lékařský (Levisticum officinale W.D.J.Koch, 1824) je vytrvalá bylina z čeledi miříkovitých (Apiaceae) a jediný přijímaný druh rodu Levisticum. Carl von Linné jej popsal už roku 1753 jako Ligusticum levisticum. Do samostatného rodu jej v roce 1824 přeřadil botanik Wilhelm Daniel Joseph Koch. 1 7

Anglické označení lovage vzniklo z výrazu love-ache, lidového přetvoření starofrancouzského levesche. Slovo ache ve středověku označovalo petržel a příbuzné rostliny; levesche pochází z latinského levisticum, odvozeného od ligusticum, tedy „z Ligurie“. V této italské oblasti se rostlina hojně pěstovala. Přezdívka odkazující na Maggi má jiný původ: připomíná podobnost chuti s průmyslovými bujónovými kostkami. 7

Poznávací znaky

Libeček nejprve vytváří přízemní růžici lesklých, tmavozelených až žlutozelených listů. Později vyrůstá dutá rýhovaná květní lodyha, vysoká v dospělosti 1,5 až 2,5 m. Přízemní listy jsou trojčetné a členěné, dlouhé až 70 cm; výše postavené lodyžní listy jsou podstatně menší a méně dělené. 7 2

Rozemnuté části rostliny vydávají silnou celerovou vůni, mnohem intenzivnější než u zahradního řapíkatého celeru. Vůně je velmi nápadným poznávacím znakem. Okolíky se objevují teprve koncem jara a v létě; mimo toto období představuje vůně hlavní dostupné vodítko. 5

Drobné žluté až žlutozelené květy skládají koncem jara a v létě kulovité složené okolíky o průměru 10 až 15 cm. Suchý rozpadavý plod, dvounažka, měří 4 až 7 mm, ve zralosti hnědne a má výrazná podélná žebra. 7

Užitečná taxonomie

Levisticum officinale W.D.J.Koch je jméno přijímané v Plants of the World Online; jeho basionymem, původním jménem, je Ligusticum levisticum L. Ve starších květenách a katalozích se objevují tato homotypická synonyma, založená na stejném nomenklatorickém typu:

  • Hipposelinum levisticum (L.) Britton, historické synonymum
  • Selinum levisticum (L.) E.H.L.Krause, historické synonymum
  • Angelica levisticum (L.) All., historické synonymum
  • Levisticum vulgare Rchb., historické synonymum
  • Levisticum paludapifolium Asch., historické synonymum

Do rodů Ligusticum, Hipposelinum, Selinum a Angelica byl druh v průběhu dějin klasifikace postupně zařazován. I rodové jméno Levisticum tuto proměnlivou historii připomíná: vychází z historického synonyma, nikoli z nezávislého botanického slovního základu. 1 10

Stanoviště a rozšíření

Přirozený areál Levisticum officinale podle POWO zahrnuje pouze jižní Írán a Afghánistán. V Evropě druh roste také zplaněle v Alpách, Pyrenejích a na Kavkaze, na horských pastvinách a ve vlhkých živých plotech pod hranicí 1 800 m nad mořem. 1 8

Evropský výskyt v horách nelze zaměňovat za původní areál. Většina evropských i severoamerických populací pochází z dávného zavlečení pro kuchyňské využití. Francouzský INPN eviduje libeček jako zavlečenou a pěstovanou rostlinu, nikoli jako původní součást francouzské flóry. 9

Klimatická odolnost odpovídá zónám USDA 4 až 9. Botanická zahrada v Missouri přesto hodnotí nároky na péči jako vysoké: půda má zůstávat mírně vlhká a v létě nesmí vyschnout. 4 3

Životní cyklus a pěstování

První květy se obvykle objevují až ve druhém nebo třetím roce, protože trs a hluboký kořen potřebují čas k zesílení. Čerstvé osivo klíčí za 3 až 6 týdnů; starší semena vzcházejí pomaleji a nepravidelně. Proto zahrádkáři často dávají přednost dělení trsů na jaře nebo na podzim. 5 2

Dobře zakořeněný libeček potřebuje výživnou, hlubokou, svěží až vlhkou půdu, slunce nebo lehký polostín. Pravidelná sklizeň listů a mladých lodyh podporuje obrůstání a oddaluje tvorbu semen. Trs ponechaný bez dělení déle než 3 až 4 roky stárne: kořen dřevnatí a hořkne. 2 4

Nadzemní části každou zimu odumírají a na podzim se odstraňují. Vytrvalý trs však snáší i dlouhotrvající mrazy přibližně do −20 °C a následující jaro znovu obráží. 2

Využití a rizika

V kuchyni lze využít všechny části Levisticum officinale: listy, lodyhy, kořen, semena i květy. Čerstvé listy ochucují polévky a saláty. Bělené lodyhy nahrazují celer, sušená semena se přidávají do chleba a dušených jídel. Kořen s chutí vývaru se strouhá nebo se z něj připravuje nálev. 5 4

Podle ASPCA je libeček jedovatý pro psy, kočky a koně. Silice, zejména ftalidové laktony, mají po požití močopudný účinek a zvyšují močení. Kořenová silice obsahuje také fotosenzibilizující furokumariny: potřísnění šťávou a následné oslunění může vyvolat kožní reakci, stejně jako u některých dalších miříkovitých rostlin. 6 7

Tradiční léčitelství používalo libeček jako prostředek proti nadýmání a na podporu močení, při poruchách trávení či močových potížích. Německá Komise E uznává jeho použití při infekcích močových cest. Při zánětu ledvin a v těhotenství se však nedoporučuje, mimo jiné kvůli uváděnému působení na vyvolání menstruace. 5

Záměny a příbuzné rostliny

Široce rozšířený zahradní kultivar libečku není znám; v nabídce osiv převažuje původní druh bez obdobně rozsáhlého odrůdového šlechtění, jaké známe u celeru či petržele. 2

Mladé nekvetoucí rostliny se nejčastěji zaměňují s řapíkatým celerem (Apium graveolens). Libeček odlišuje mnohem silnější vůně a květní lodyha vysoká až 2,5 m, zatímco řapíkatý celer zůstává nízký a hustý. Andělika lékařská (Angelica archangelica), další mohutná miříkovitá rostlina, má podobný vzrůst, ale její vůně připomíná spíše anýz než celer či vývar. 5

Povrchní určení miříkovitých rostlin může vést k nebezpečné záměně s jedovatými druhy téže čeledi. U libečku představují vědecké jméno a charakteristická vůně rozemnutých listů spolehlivější vodítka než samotný tvar listů nebo barva květů.

Hlavní zdroje

Časté otázky

Je libeček lékařský jedovatý pro kočky a psy?

Ano. ASPCA řadí Levisticum officinale mezi rostliny jedovaté pro psy, kočky a koně. Obsažené silice mají po požití močopudný účinek a zvyšují vylučování moči.

Jak se libeček lékařský liší od řapíkatého celeru?

Obě rostliny voní po celeru, libeček však výrazně silněji, téměř jako vývar. Je také vytrvalý a výrazně vyšší než řapíkatý celer, pěstovaný jako jednoletá či dvouletá rostlina.

Proč se libečku říká bylina Maggi?

Přezdívka vychází z podobnosti jeho silné vůně s průmyslově vyráběnými bujónovými kostkami. Jde o chuťové přirovnání, nikoli o botanickou příbuznost.

Jsou všechny části libečku lékařského jedlé?

Ano. Jedí se listy, lodyhy, kořen, semena a dokonce i květy. Kulinární využití se liší podle sklízené části a roční doby.

Proč libeček lékařský kvete až po několika letech?

Obvykle vykvétá až ve druhém nebo třetím roce, kdy už je trs a kořenový systém dobře vyvinutý. U této zpočátku pomalu rostoucí trvalky je to běžné.

Může sklizeň libečku lékařského na slunci způsobit potíže?

Kořenová silice obsahuje fotosenzibilizující furokumariny. Potřísnění kůže šťávou a následné oslunění může vyvolat kožní reakci, podobně jako u řady jiných miříkovitých rostlin.

Od kdy se libeček lékařský pěstuje v Evropě?

Již Capitulare de villis z konce 8. nebo začátku 9. století, který vypočítává rostliny na statcích Karla Velikého, uvádí libeček mezi bylinami určenými k pěstování.

Podobné rostliny

Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.