Zimolez obecný (Lonicera xylosteum, L. 1753)

Identita

Zimolez obecný (Lonicera xylosteum L., 1753), zvaný též zimolez pýřitý, je opadavý keř z čeledi zimolezovitých (Caprifoliaceae). Druhové jméno xylosteum spojuje řecké xylon (dřevo) a osteon (kost). Připomíná nažloutlé dřevo tak tvrdé, že se z něj dříve vyráběly kolíky, vřetena a troubele dýmek. ^{1 9}

Hustě větvený keř dorůstá 1–3 m, za příznivých podmínek až 4 m. Čtyřhranné větve jsou zprvu šedé, později hnědočervené. Mladé stonky jsou duté, což jej zřetelně odlišuje od zimolezu černého (Lonicera nigra) s plnou dření i od zavlečeného zimolezu tatarského (Lonicera tatarica), který má lysé listy. ^{2 3}

Poznávací znaky

Vstřícné vejčité až eliptické listy měří 3–7 cm. Rub je hustě chlupatý, zatímco líc nese jen roztroušené chlupy. Rozdíl lze často nahmatat dříve, než je patrný pohledem. Při určování je proto užitečné porovnat obě strany téhož listu: husté odění rubu se liší od několika roztroušených chlupů na horní ploše čepele. Tvar listu a rozdíl v odění tak poskytují společně vodítko k rozpoznání keře. ⁹

Od dubna do června vyrůstají v úžlabí listů po dvou trubkovité dvoupyské květy dlouhé přibližně 1–1,5 cm. Při otevření jsou bílé a stárnutím žloutnou. Barevný přechod tak umožňuje rozlišit několik generací květů současně na jedné větvi. ^{2 9}

Kulovité bobule jsou jasně červené a lesklé, měří 6–8 mm v průměru a po dvojicích srůstají u báze. Vzácnější forma popsaná jako xanthocarpa nese místo červených bobulí žluté. ^{3 2}

Taxonomie a názvy

Pro zimolez obecný zůstává v POWO/WCVP přijatým jménem Lonicera xylosteum L., 1753, z čeledi Caprifoliaceae. Synonymika zahrnuje několik samostatně popsaných forem a variet, například žlutoplodou Lonicera xylosteum var. xanthocarpa DC. a méně chlupatou Lonicera xylosteum f. glabrescens Zabel. ¹

Ke starším vědeckým jménům, dnes řazeným mezi synonyma, patří Caprifolium xylosteum a Chamaecerasus xylosteum. ⁹

Francouzská lidová jména tohoto druhu se částečně překrývají s označeními jiných zimolezů; nejjistějším vodítkem proto zůstává latinské dvojjmenné označení. Francouzský výraz camérisier se používá také pro Lonicera caerulea s jedlými modrými plody. Podobnost lidových názvů tedy nevypovídá o jedovatosti zimolezu obecného. ⁸

Stanoviště a rozšíření

Přirozené rozšíření sahá podle POWO/WCVP z Evropy, s výjimkou středomořského pobřeží a krajního severovýchodu, do střední Sibiře na Altaj a do severovýchodního Turecka. V tomto areálu osidluje polní meze, světlé lesní okraje a vápenité křoviny v nížinách i středních horských polohách. ^{1 9}

V Severní Americe byl Lonicera xylosteum vysazován jako okrasný keř a zdomácněl v několika státech severovýchodu a Středozápadu USA. Missouri Botanical Garden jej hodnotí jako potenciálně invazní a nedoporučuje jeho výsadbu v místních zahradách. ³

Životní cyklus, ekologie a pěstování

Hlavními opylovači jsou mouchy, což připomíná anglický název fly honeysuckle. Červené bobule pak poskytují potravu ptákům, kteří bez rizika pro sebe rozšiřují semena, ačkoli pro člověka jsou plody jedovaté. ^{3 9}

Při pěstování snáší křídové, jílovité, hlinité i písčité půdy a roste na plném slunci i v polostínu. Odolnost do −20 °C umožňuje po prvním roce výsadby vynechat zimní ochranu. Množí se zelenými řízky v létě nebo vyzrálými dřevitými řízky na podzim. Lehký řez těsně po odkvětu zachová pupeny pro příští rok. ^{2 2}

Využití a rizika

Dříve oblíbený ve volně rostoucích venkovských živých plotech dnes zimolez obecný školkaři doporučují méně. Bujný růst, kořenové výmladky a malá okrasná hodnota po odkvětu znamenají ve stříhaném plotě nepoměrně velkou údržbu proti jiným dřevinám. Uplatnění si přesto uchovává ve znečištěném městském prostředí, protože snáší znečištěný vzduch i slaný mořský aerosol. ^{9 9}

Bobule jsou při požití jedovaté. Obsažené saponiny mohou již po pěti bobulích vyvolat bolest na hrudi a zažívací potíže. Přibližně třicet bobulí je spojováno s těžkou otravou, zvracením, horečkou a studeným potem. U králíka může hrst bobulí způsobit smrtelné ochrnutí; stejné riziko se uvádí pro koně, zajíce a některé hlodavce. ^{9 7 9}

Kultivary a záměny

Na rozdíl od příbuzných druhů, například Lonicera caerulea, nemá Lonicera xylosteum v současnosti žádný široce prodávaný zahradní kultivar. Výraznější odchylkou je žlutoplodá forma, vedená v synonymice WCVP jako xanthocarpa. Vyskytuje se spontánně a ve školkách je vzácná. ¹

Duté větve odlišují Lonicera xylosteum od zimolezu černého (Lonicera nigra), který má černé plody a plnou dřeň. Lysé listy zase prozradí zavlečený zimolez tatarský (Lonicera tatarica). Podle samotné červené barvy plodů lze druh zaměnit i za kalinu obecnou (Viburnum opulus) z jiné čeledi. Její laločnaté listy jsou však zcela jiné než vejčité listy zimolezu obecného. ⁸

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Lonicera xylosteum L.
• Royal Horticultural Society, Lonicera xylosteum (fly honeysuckle)
• Missouri Botanical Garden, Lonicera xylosteum
• GBIF, Lonicera xylosteum L., stránka druhu
• Integrated Taxonomic Information System (ITIS), Lonicera xylosteum L.
• USDA PLANTS Database, Lonicera xylosteum L. (LOXY)
• FDA Poisonous Plant Database, záznam Lonicera xylosteum (archiv)
• Wikipedie FR, zimolez obecný (Lonicera xylosteum)
• Wikipedie CS, Zimolez obecný (Lonicera xylosteum)