Morušovník bílý (Morus alba, L. 1753)

Identita

Morušovník bílý (Morus alba L., 1753) je opadavý ovocný strom rodu Morus z čeledi morušovníkovitých (Moraceae), pěstovaný také pro chov bource morušového. Druhové přízvisko alba odkazuje na bílou barvu. Popisuje především světlé plody mnoha pěstovaných forem, nikoli olistění. ^{1 2}

Ze střední a severní Číny, případně také z původních populací uváděných v Koreji, se druh rozšířil díky téměř pět tisíc let trvajícímu pěstování pro bource morušového Bombyx mori. Kvůli jeho chovu lidé strom množili daleko za hranicemi domoviny. To vysvětluje dávné rozšíření do Evropy a Ameriky i rozmanitost zahradnických forem. ^{1 6}

Poznávací znaky

Strom Morus alba roste rychle, běžně dosahuje výšky 9 až 20 m a srovnatelné šířky a má šedavou, mírně rozpraskanou borku. Z poraněného listu nebo větévky vytéká mléčná šťáva, která upozorňuje na čeleď morušovníkovitých, stejně jako u fíkovníku. ^{2 3}

Tvary listů jsou nápadně proměnlivé. Na silných výmladcích a mladých výhonech mohou dorůst 30 cm a být hluboce členěné do zaoblených laloků. Na ustáleném dospělém stromě měří spíše 5 až 13 cm, jsou nedělené, na bázi srdčité a na okraji zubaté. Střídání laločnatých juvenilních a nedělených dospělých listů ztěžuje určení Morus alba podle jediné větévky bez prohlédnutí celého stromu. ²

Květy jsou uspořádány v drobných jednopohlavných jehnědách dlouhých 1 až 3,5 cm. Nejčastěji rostou na oddělených samčích a samičích jedincích, některé stromy však nesou oba typy. Následné plodenství měří 1 až 1,5 cm a podle pěstované odrůdy je bílé až růžové, vzácně tmavě purpurové jako u planých forem. Sladká, ale často mdlá chuť se liší od výraznější chuti morušovníku černého. ²

Užitečná taxonomie

Pod přijatým jménem se rozlišují dvě variety: Morus alba var. alba a Morus alba var. multicaulis. Druhá se dlouho vysazovala do nízkých živých plotů a krátce seřezávala, aby rychle poskytovala mnoho listů pro bource morušového. ¹

Bohatá synonymika druhu odráží dlouhou historii místních pojmenování a zahradnického výběru:

• Morus multicaulis Perr., synonymní jméno;
• Morus tatarica L., synonymní jméno;
• Morus lhou (Ser.) Koidz., synonymní jméno;
• Morus nigriformis (Bureau) Koidz., synonymní jméno;
• Morus italica Poir., synonymní jméno;
• Morus indica L., synonymní jméno.

Spolehlivým vodítkem zůstává přijaté vědecké jméno Morus alba L. ¹

Stanoviště a rozšíření

Původní výskyt zahrnuje střední a severní Čínu, někdy jsou uváděny původní populace také v Koreji. Strom roste ve světlých a lužních lesích mírného pásma. Odolnost přibližně do −25 °C v kontinentálním podnebí, odpovídající zónám USDA 4 až 8, umožnila rozšíření chovu bource daleko za subtropy, do mírné Evropy a později Severní Ameriky. ^{1 2}

Po pěstování a únicích ze zahrad téměř na všech kontinentech druh hojně zdomácněl. V Severní Americe roste podél silnic, na městských úhorech a při okrajích obdělávaných pozemků a snadno se kříží s původním morušovníkem červeným, Morus rubra. Botanici ve Spojených státech křížení pozorně sledují, protože v dalších generacích rozmělňuje vlastní genetickou výbavu morušovníku červeného. V některých oblastech Austrálie se morušovník bílý sleduje jako potenciální nežádoucí druh. ^{3 7}

Francouzské botanické číselníky evidují druh v metropolitní Francii jako pěstovaný a místy zdomácnělý. Jde o přímé dědictví někdejších jižních chovů bource morušového. ^{4 5}

Životní cyklus a rozmnožování

Jarní kvetení probíhá v nenápadných jehnědách. Morušovník bílý proslul rychlostí uvolňování pylu: tyčinky fungují jako katapulty a nahromaděnou pružnou energii uvolní za pouhých 25 mikrosekund. Pyl tak dosáhne přibližně 610 km/h, téměř poloviny rychlosti zvuku. Žádný jiný dosud změřený rostlinný pohyb u žádného druhu této rychlosti nedosáhl. ⁸

Semena zralých plodenství široce rozšiřují ptáci, kteří požírají sladkou dužninu. V pěstování se strom množí především řízky z vyzrálého dřeva nebo roubováním na silné podnože. Výsev je také možný, potomstvo je však proměnlivější než vysazená odrůda. ²

Využití a rizika

Historicky nejvýznamnější je krmné využití. Listy jsou oblíbenou potravou bource morušového Bombyx mori, což stálo za rozvojem hedvábnictví od staré Číny přes středomořskou Evropu až po Latinskou Ameriku po španělském dobytí. Listy slouží také jako dobře stravitelné krmivo bohaté na bílkoviny pro hospodářská zvířata. ^{6 1}

Zralé plody jsou jedlé a sladké; podle oblasti se z nich vyrábějí sirupy nebo nápoje. Vláknitá kůra se využívá při výrobě papíru a textilu. Jedovatost je nízká: pokusy na hlodavcích neodhalily významné riziko, ale mléčná šťáva a dosud zelené plody mohou po požití způsobit lehké zažívací obtíže. ^{3 2}

Pyl uvolňovaný ve velkém množství rychlostí přibližně 610 km/h také vyvolává respirační alergie v některých městech, kde se morušovníky vysazují do stromořadí. ²

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Zahradnické formy tohoto stromu nepředstavují samostatné druhy. Převislá 'Pendula' slouží čistě jako okrasná rostlina. Klon 'Fruitless', vyvinutý pro americký hedvábnický průmysl a později využitý pro městské stínění, netvoří plody znečišťující chodníky. Varieta multicaulis si zachovává krmný význam v nízce seřezávaných živých plotech. ¹

Prakticky důležitou záměnou je morušovník černý, Morus nigra. Má nižší vzrůst, oblejší korunu, silnější borku, tmavší listy chlupaté po obou stranách a protáhlejší, šťavnatější a výrazně tmavší plody. V Severní Americe určování dále komplikuje křížení s Morus rubra. ²

• Morus nigra, s tmavšími a šťavnatějšími plody, před plným dozráním kyselejšími;
• Morus rubra, původní severoamerický morušovník červený, často se křížící s morušovníkem bílým;
• Ficus carica, další morušovníkovitá rostlina s mléčnou šťávou, avšak se značně odlišnými laločnatými listy.

Téměř hladká, jen mírně rozpraskaná borka, proměnlivé listy a světlé plodenství přecházející od bílé k růžové jsou nejspolehlivějšími znaky pro potvrzení Morus alba.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Morus alba L.
• North Carolina State Extension, Morus alba, Plant Toolbox
• USDA PLANTS, profil Morus alba, morušovník bílý
• Tela Botanica / číselník BDTFX, Morus alba L.
• INPN / MNHN, taxon Morus alba L.
• Feedipedia, morušovník bílý (Morus alba)
• Weeds of Australia / Lucidcentral, Morus alba L.
• Taylor a kol., 2006, vysokorychlostní uvolňování pylu u Morus alba L. (Sexual Plant Reproduction)