Jicama (Pachyrhizus erosus, (L.) Urb. 1905)

Identita

Pachyrhizus erosus (Pachyrhizus erosus (L.) Urb., 1905), známý také jako Jicama, je popínavá rostlina z čeledi bobovitých (Fabaceae) a rodu Pachyrhizus. Carl von Linné jej nejprve popsal pod jménem Dolichos erosus; Ignatz Urban druh roku 1905 přeřadil do rodu Pachyrhizus, kde zůstává dodnes. ^{1 2}

Jméno jicama pochází z nahuatlského xīcamatl a označuje především jedlou hlízu, nikoli celou liánu. Mezinárodní názvy Yam bean a Mexican turnip připomínají spojení bobovité rostliny a kořenové zeleniny. Francouzské jméno pois patate podobně vystihuje lusky nad zemí a kořen, který pod zemí tloustne jako brambora. Kořen se jí syrový i vařený, zatímco lusky a semena stejné liány soustřeďují vysokou dávku rotenonu, přírodního insekticidu jedovatého pro člověka. Jicama a francouzský pois patate tedy označují jedinou rostlinu s jedlou podzemní a jedovatou nadzemní částí. ⁵

Poznávací znaky

Jemně chlupatá bylinná liána Pachyrhizus erosus může s pevnou oporou dosáhnout 4 až 5 m. Bez opory se plazí po zemi a její jemně ochlupené stonky se proplétají místo šplhání. Střídavé listy mají tři lístky; koncový je výrazně větší než oba postranní, s nepravidelně zubatým či laločnatým okrajem. ³

Modré, lilákové nebo někdy bílé květy měří přibližně 2 cm a vytvářejí vzpřímené úžlabní hrozny. Čárkovité lusky dorůstají délky 14 cm a obsahují téměř čtvercovitá červenohnědá semena. Květy a lusky se podobají mnoha jiným popínavým bobovitým rostlinám a k určení samy nestačí. Výrazný je naopak hlízovitý kořen se žlutohnědou papírovitou slupkou, bílou křupavou dužninou a hmotností, která může dosáhnout 20 kg. ^{4 3}

Užitečná taxonomie

S přijímaným jménem je spojena rozsáhlá synonymika, vzniklá při opakovaném přeřazování rostlin rodu Pachyrhizus:

• Dolichos erosus L., basionym, původní jméno
• Cacara erosa (L.) Kuntze, starší synonymum
• Pachyrhizus angulatus DC., starší synonymum
• Pachyrhizus bulbosus (L.) Kurz, starší synonymum
• Pachyrhizus erosus var. palmatilobus (DC.) R.T.Clausen, jméno variety
• Stizolobium bulbosum (L.) Spreng., starší synonymum

Pro kořen se pěstují také další dva druhy, Pachyrhizus tuberosus a Pachyrhizus ahipa. To podporuje časté záměny místních obecných jmen. Přijímané vědecké jméno Pachyrhizus erosus zůstává jediným označením, které se mezi zeměmi nemění. ^{1 2}

Stanoviště a rozšíření

Mexiko a Střední Amerika tvoří původní areál Pachyrhizus erosus. Rostlina zde šplhá na skalnatých svazích a okrajích tropických opadavých lesů a pěstuje se od předkolumbovských dob. ^{5 3}

Španělé ji v 17. století přivezli na Filipíny. Odtud se pěstování rozšířilo do Číny a dalších částí jihovýchodní Asie, kde se hlíza stala běžnou surovinou místních kuchyní. Druh místy zdomácněl mimo pěstované plochy, aniž by se stal skutečně invazním. ^{5 4}

Mráz zastaví růst kořene již s prvním výrazným ochlazením. Sklizeň velkých hlíz vyžaduje přibližně 9 měsíců bez mrazu; při kratší vegetační sezoně se kořen vytvoří také, zůstává však menší. ⁴

Životní cyklus a rozmnožování

Rozmnožování probíhá výhradně výsevem, nikoli řízkováním nebo dělením. Semena klíčí v půdě prohřáté nad 20 °C; spodní teplo vzcházení výrazně urychluje. ⁴

Zkracování dnů vyvolává kvetení na konci vegetační sezony. Kvetení odčerpává část energie na úkor hlízy, proto pěstitelé květy odstraňují hned po objevení a směřují tak energii do zvětšování kořene. ⁴

Jedna rostlina obvykle vytváří jedinou velkou hlízu, zatímco brambor jich na jedné rostlině tvoří několik. Časné odstranění květů růst této jediné hlízy ještě podpoří. ³

Využití a rizika

Oloupaná hlíza se jí syrová v salátu, nakrájená na tyčinky se solí a citronem, nebo vařená v polévkách a restovaných pokrmech. Dužnina obsahuje asi 90 % vody a je bohatá na vitamin C; její textura je křupavá a osvěžující. ^{5 4}

Ostatní části rostliny představují podstatné riziko. Zralá semena, lusky a listy obsahují vysoké koncentrace rotenonu. Tato látka dlouho sloužila jako insekticid a jed k lovu ryb a při požití zůstává pro člověka nebezpečná. ⁷

V suchu při 12,5 až 15 °C lze hlízu uchovat až 4 měsíce. V chladničce vydrží přibližně tři týdny, silnější chlad však mění její barvu a zhoršuje strukturu dužniny. ⁶

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Pěstitelé rozlišují dvě formy Pachyrhizus erosus podle charakteru šťávy kořene. Jícama de agua má čirou šťávu a kořen ve tvaru káči, oblíbený na trzích s čerstvou zeleninou. Jícama de leche má mléčnou šťávu a protáhlejší kořen a začerstva se prodává méně. ⁵

Mezi rostliny často zaměňované s tímto druhem patří:

• Pachyrhizus tuberosus a Pachyrhizus ahipa, další dva druhy téhož rodu pěstované rovněž pro hlízy;
• jakon (Smallanthus sonchifolius), nepříbuzná jihoamerická hvězdnicovitá rostlina, někdy v Ekvádoru a Peru nazývaná jícama.

Před nákupem semen nebo sazenic umožní jednoznačné určení celé vědecké jméno Pachyrhizus erosus. Obecný název jícama totiž podle země může označovat i zcela jinou rostlinu. ¹

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Pachyrhizus erosus (L.) Urb.
• Royal Horticultural Society, Pachyrhizus erosus, pěstitelský přehled
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Pachyrhizus erosus
• University of California ANR Small Farm Program, Jicama, přehled plodiny
• UF/IFAS Gardening Solutions, Jicama, pěstování a využití
• National Center for Home Food Preservation (University of Georgia), využití a uchovávání jicamy
• Jaiswal, Chauhan & Lee, 2021, biologická aktivita a obsahové látky Pachyrhizus erosus (L.) Urb., Antioxidants