Granadilla (Passiflora ligularis, Juss. 1805)

Identita

Passiflora ligularis Juss., 1805 je vytrvalá liána rodu Passiflora z čeledi mučenkovitých (Passifloraceae). POWO ji uznává jako přijatý druh a spojuje zveřejnění jména s Antoinem Laurentem de Jussieu v roce 1805. Úplné vědecké pojmenování umožňuje odlišit tuto ovocnou mučenku od dalších druhů téhož rodu. ^{1 2}

Sladkost dužniny odlišuje její plody od běžné, podstatně kyselejší marakuji. Španělsky se používá název Granadilla, v angličtině Sweet granadilla nebo Sugarfruit. Obě anglická pojmenování zdůrazňují obsah cukru, podobně jako francouzské označení grenadille douce. Nejde tedy o pouhá různá jména pro běžný kyselý plod marakuji. ^{3 5}

Poznávací znaky

Dřevnatějící báze a úponky dovolují této liáně vystoupat po dostupné opoře několik metrů vysoko. Na dobře upevněné mříži nebo pergole vytváří husté olistění. Vejčité až srdčité listy obvykle měří 8 až 22 cm na délku a 6 až 17 cm na šířku. Svrchu jsou sytě zelené, zespodu šedozelené a mají dobře patrnou žilnatinu. ^{3 4}

Pižmově vonící květ dosahuje průměru 6 až 12 cm. Zelenobílé kališní lístky obklopují růžovobílé korunní lístky a středová pakorunka nese modrofialově pruhovaná vlákna. Tato stavba je nápadná i z dálky. Pro rozmnožování je však rozhodující, že květ zůstává otevřený jediný den. Včely nebo čmeláci jej musejí opylit před večerním uzavřením. ³

Vejcovitý až elipsoidní plod měří 6 až 8 cm na délku a 5 až 7 cm v průměru. Nezralý je zelený s nachovými skvrnami, při dozrání přechází do oranžové s bílým tečkováním. Připravenost ke konzumaci tak prozradí spíše změna barvy než velikost. Bělavá až oranžová, vonná rosolovitá dužnina obklopuje 250 až 300 černých semen. ^{3 4}

Užitečná taxonomie

Z několika set druhů rodu Passiflora se jen omezený počet ovocných mučenek pěstuje ve velkém. U druhu Passiflora ligularis uvádí POWO tyto dvě botanické variety, včetně variety typové:

• Passiflora ligularis var. lobata Mast., popsaná z Kolumbie, s výraznějšími listovými laloky
• Passiflora ligularis var. ligularis, typová varieta v celém původním areálu

Další historické jméno, Passiflora ligularis var. geminiflora DC., je vedeno jako synonymum jiné variety téhož komplexu. Při rozlišování obchodních označení zůstává spolehlivým vodítkem úplný binom, případně doplněný jménem variety. Samotný prodejní název nemusí vyjadřovat stejně přesné botanické zařazení. ^{1 2}

Stanoviště a rozšíření

Od Panamy po Venezuelu a dále podél andských svahů do Peru vymezuje POWO původní areál tohoto druhu. Morton do širšího popisu zahrnuje i jižní Mexiko a celou Střední Ameriku. Tam však jde o oblast dávného pěstování, kterou nelze automaticky pokládat za původní výskyt v přísném botanickém smyslu. ^{1 3}

Rostlina obývá vlhké horské lesy zpravidla v nadmořské výšce 1 000 až 3 000 m v tropech. Odpolední oblačnost zde tlumí horko. PFAF uvádí podle roční doby teplotní toleranci −1 až 31 °C, přičemž mladé výhony jsou výrazně poškozovány již při 0 °C. Tropický původ tedy neznamená stejnou potřebu horka jako u nížinných mučenek. ⁴

Kvůli produkci ovoce byla zavedena také na Havaj a do Indie. Jinde zdomácněla a místy se stala invazní. CABI Compendium takový výskyt uvádí v Austrálii, na Haiti a na Jamajce, kde liána překrývá podrostovou vegetaci a vytlačuje místní druhy. Pěstovaný, zdomácnělý a invazní výskyt je proto třeba odlišovat podle konkrétní oblasti. ^{8 7}

Životní cyklus a plodnost

V teplé půdě o teplotě 20 až 30 °C začínají semena klíčit za 15 až 20 dní. U ujmuté liány se první květy objevují přibližně šest měsíců po výsadbě. Dostatek tepla a světla tento okamžik urychluje, zatímco samotné stáří rostliny bez vhodných podmínek nevystihuje rychlost jejího vývoje. ³

Každý květ nabízí opylovačům pouze jediný den. Násada proto závisí na hmyzu, který je přítomen právě v tomto krátkém období. Po opylení dozrává plod přibližně 70 dní. Jeho barva přechází ze zelené přes nachovou až k oranžové s bílými skvrnkami, která signalizuje plnou zralost. ³

Množí se výsevem čerstvých semen nebo řízkováním mladých výhonů, které zakořeňují v neutrálním až mírně kyselém substrátu. Skladované osivo klíčí pomaleji, někdy až dvanáct měsíců. Právě tento rozdíl vysvětluje, proč pěstitelé dávají přednost čerstvým semenům před dlouho uchovávanými zásobami. ⁴

Využití a rizika

Zralé plody slouží především jako potravina. Jedí se čerstvé lžičkou, případně se v produkčních oblastech zpracovávají na šťávu a sorbet. Obsahují vitamin C a jsou oblíbenou svačinou v tropických vyšších polohách, kde se běžné marakuje daří hůře. Využití tak souvisí nejen s chutí, ale také s prostředím, v němž tento druh dobře roste. ³

Údaje o toxicitě tohoto konkrétního druhu zůstávají omezené. PFAF zmiňuje stopy potenciálně dráždivých sloučenin v listech a nezralých plodech, aniž přesnou látku podrobně určuje. Plně vyzrálé plody se naproti tomu ve velkém konzumují bez doložených problémů. Nedostatek podrobných údajů nelze zaměňovat za potvrzenou bezpečnost všech částí rostliny. ⁴

Při pěstování se opakují zejména požer listů housenkami Agraulis vanillae a antraknóza, které prospívá dlouho vlhké olistění. V podmáčené půdě přibývá hniloba kořenového krčku. Pokud se včas nezlepší odtok vody, bývá pro liánu smrtelná. CABI Compendium uvádí v produkčních výsadbách i ekonomicky významnou virovou chorobu woodiness, při níž plody tvrdnou a deformují se. ⁸

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Široce rozšířený pojmenovaný zahradnický kultivar u druhu Passiflora ligularis chybí. Na rozdíl od některých dalších ovocných mučenek převažují regionální produkční linie, zejména kolumbijské, bez mezinárodní registrace. Je tedy vhodné rozlišovat místní pěstitelský výběr od formálně pojmenovaného kultivaru. ³

K častým záměnám vedou čtyři příbuzné druhy:

• Passiflora edulis, běžná marakuja, jejíž fialové či žluté plody mají výrazně kyselejší dužninu;
• Passiflora quadrangularis, mučenka obrovská, s plody podstatně většími než u druhu Passiflora ligularis;
• Passiflora caerulea, mučenka modrá, pěstovaná především jako odolnější okrasná liána, nikoli pro ovoce;
• Passiflora incarnata, mučenka pletní z mírných zahrad, ceněná spíše pro kvetení než pro kvalitní jedlé plody.

Pro rozlišení těchto druhů poskytují spolehlivé vodítko velikost a barva zralého plodu. Samotný květ nestačí, protože jeho celková podoba se v rámci rodu od druhu k druhu mění jen málo. Plod proto pomáhá doplnit znaky, které z květu samotného nevyčteme. ¹

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Passiflora ligularis Juss.
• International Plant Names Index, Passiflora ligularis Juss.
• Julia Morton, Fruits of Warm Climates, Sweet Granadilla
• Plants For A Future, Passiflora ligularis
• INPN / MNHN, Passiflora ligularis Juss., 1805
• USDA Plants Database, Passiflora ligularis
• GBIF, Passiflora ligularis Juss.
• CABI Compendium, Passiflora ligularis