Šrucha zelná (Portulaca oleracea, L. 1753)

Identita

Šrucha zelná (Portulaca oleracea L., 1753), zvaná také portulák nebo šrucha obecná, je dužnatá bylina z čeledi Portulacaceae. Carl von Linné ji popsal ve Species Plantarum. V zahraničních zdrojích se objevují také jména Common purslane a Verdolaga. ^{6 1}

Rodové jméno Portulaca se vykládá z latinského portula, malého víčka, podle kruhového otevírání zralého plodu. Francouzské jméno „pourpier“ se odvozuje z lidového latinského pulli pes, kuřecí nožky, s odkazem na tvar listu. Druhové přídavné jméno oleracea znamená bylinná či zeleninová a připomíná dávné využívání k jídlu. ⁶

Theofrastos uváděl šruchu už ve 4. století př. n. l. mezi zeleninovými bylinami vysévanými v dubnu. Plinius starší v díle Naturalis historia, dokončeném roku 77 n. l., doporučoval nosit rostlinu jako amulet proti neduhům. ⁵

Poznávací znaky

Dužnaté načervenalé stonky vytvářejí zpravidla poléhavý koberec, větví se od báze a rozrůstají se do šířky 10 až 30 cm. Na úrodné půdě může rostlina růst vzpřímeně a dosáhnout výšky 40 cm. ^{5 6}

Přisedlé dužnaté listy jsou dole vstřícné a výše střídavé, obvejčité až podlouhlé. V průměru měří 4 cm na délku a 1,5 cm na šířku, v úrodné půdě bývají podstatně větší. Žluté přisedlé květy rostou jednotlivě či ve skupinách v úžlabí. Mají 4 až 6 korunních lístků, širokých nejvýše 6 mm, a otevírají se jen na několik hodin za slunného rána. ^{4 5}

Zralý plod je tobolka otevírající se kruhovým víčkem, takzvané pyxidium. Uvolňuje lesklá černá semena; dobře živená dospělá rostlina jich může vytvořit až 240 000. To vysvětluje hojné vzcházení v následujícím roce. ⁵

Užitečná taxonomie

Přijaté jméno Portulaca oleracea L. pochází z roku 1753. Druh patří do čeledi Portulacaceae a řádu Caryophyllales. POWO uznává dvě variety: Portulaca oleracea var. oleracea a Portulaca oleracea var. delicatula Fosberg, endemit atolu Aldabra na Seychelách. Uvádí také homotypická synonyma Portulaca hortensis Rupr. a Portulaca officinarum Crantz. ¹

Pěstovaná robustnější forma s velkými listy a semeny bývá označována jako Portulaca oleracea subsp. sativa, Portulaca sativa nebo var. sativa. Zůstává však součástí variability druhu bez samostatného botanického statusu. ⁵

Stanoviště a rozšíření

Makaronésii, Afriku, Kavkaz a střední a jižní Evropu až po Pákistán a Arabský poloostrov uvádí POWO jako původní areál Portulaca oleracea. Zavlečením téměř do všech ostatních oblastí získala skoro celosvětové rozšíření. Americký status zůstává sporný: semena ze sedimentů v Ontariu datovaných do let 1350 až 1539 naznačují předkolumbovský výskyt před pozdějším zahradnickým šířením. ^{1 9}

Zhutněné, málo provzdušněné půdy chudé na vápník a slabě zadržující vodu patří k vyhledávaným stanovištím. Výskyt tak může signalizovat půdy s nedostatkem vzduchu. Šrucha roste na úhorech, v zeleninových zahradách a vinicích, na chodnících, dunách i mořských březích od hladiny moře po 2 600 m. ^{6 7}

Celosvětové rozšíření šruchy úzce souvisí s lidskou činností. Přednostně obsazuje narušené půdy a její šíření se považuje především za člověkem zprostředkované, nikoli přirozené. ⁸

Životní cyklus a rozmnožování

Klíčení semen vyžaduje teplou půdu nad 25 °C; už zahrnutí do hloubky 5 mm výrazně omezuje vzcházení. Ujatá rostlina kombinuje fotosyntézu C4 s kyselinovým metabolismem CAM, k němuž přechází při výrazném suchu. ⁵

Od června do srpna probíhá kvetení v mírném pásmu. Každý květ se otevírá pouze ráno na několik hodin, poté se zavírá a vytváří tobolku. Šrucha je samosprašná a může plodit i bez opylovačů. ⁶

Samovolné vysemeňování je hlavním způsobem množení. Přesto dokáže i úlomek dužnatého stonku ponechaný po okopávání zakořenit a vytvořit novou rostlinu. Při odplevelování je proto třeba sbírat i zbytky stonků. ¹¹

Využití a rizika

Syrové či vařené se konzumují všechny části šruchy. Lehce nakyslou chuť jim dodává kyselina šťavelová a jablečná. Patří do krétského jídelníčku a kuchyní Středomoří, Turecka, Egypta, Mexika a Asie. Listy jsou bohaté na omega-3 mastné kyseliny, zejména kyselinu alfa-linolenovou, a vitaminy C a E. ^{3 6}

Rozpustné šťavelany se v listech také hromadí ve významném množství. ASPCA klasifikuje Portulaca oleracea jako toxickou pro kočky, psy a koně. Při větším příjmu hrozí svalová slabost, slinění a třes. ²

Hospodářská zvířata navíc ohrožuje hromadění dusičnanů při nadbytku dusíku v půdě. Po masivním příjmu šruchy na pastvinách nebo ve výkrmných ohradách byly doloženy akutní otravy skotu, ovcí a koz dusitany. ¹⁰

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Zeleninové katalogy nenabízejí zvlášť pestrou škálu šlechtěných šruch. Převládá velkolistá forma a zlatavá odrůda. Odlišujte je od Portulaca grandiflora, pěstované pro barevné květy, nikoli pro listy. ^{6 5}

Nejrizikovější záměnou je Euphorbia maculata, pryšec skvrnitý, jehož poléhavé červenavé stonky šruchu připomínají. Při nalomení však vytéká dráždivá mléčná šťáva, kterou šrucha nemá. Mladé semenáčky Amaranthus retroflexus mají nedužnaté listy a vzpřímenější růst; obě rostliny mohou v angličtině nést jméno pigweed. ⁴

Spojení tří znaků umožňuje tyto záměny rozlišit: dužnaté stonky bez mléčné šťávy, lesklé obvejčité listy a drobné, krátce otevřené žluté květy.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Portulaca oleracea L.
• ASPCA, toxicita šruchy (Portulaca oleracea)
• Plants For A Future, Portulaca oleracea
• Illinois Wildflowers, šrucha zelná (Portulaca oleracea)
• Wikipedia EN, Portulaca oleracea
• Wikipedia FR, Portulaca oleracea
• INPN MNHN, Portulaca oleracea L., 1753
• Go Botany / Native Plant Trust, Portulaca oleracea
• Byrne & McAndrews, 1975, předkolumbovská šrucha v Novém světě, Nature
• Tropical Animal Health and Production, otrava skotu dusičnany/dusitany z Portulaca oleracea ve výkrmu
• Cornell CALS Weed Science, profil šruchy zelné