Dub kermesový (Quercus coccifera, L. 1753)

Identita

Dub kermesový (Quercus coccifera L., 1753) se od velkých opadavých evropských dubů výrazně liší: vytváří nízký ostnitý keř, jehož dotyk není příjemný. Carl von Linné jej popsal roku 1753. Jde o stálezelený keř či malý strom rodu Quercus z čeledi bukovitých (Fagaceae), známý také jako dub červcový. Ve francouzském prostředí nese rovněž jména garric a chêne des garrigues. ^{1 2}

Druhové jméno coccifera, tedy „nesoucí kermes“, nepopisuje samotnou rostlinu, ale hmyz žijící na ní. Červec Kermes vermilio se dlouho sbíral na jejích větvích k výrobě šarlatově červeného barviva. Toto barvivo se vyváželo po celém Středomoří ještě před příchodem červce z Nového světa a dalo jméno celému druhu. ^{4 5}

Poznávací znaky

Hustý nízký keř dorůstá v garrigue narušovaných požáry a pastvou do 1–3 m. V chráněné poloze však může během několika desetiletí dosáhnout výšky 8 m. ^{3 5}

Malé listy o délce 3–5 cm jsou tuhé a lesklé a ostnitě zubatými okraji připomínají cesmínu. Právě zde vzniká nejčastější záměna s dubem cesmínovitým (Quercus ilex). U něj zůstávají pichlavé jen spodní nebo mladé listy, zatímco horní listy se s věkem vyhlazují. Dub kermesový má naproti tomu ostnité listy po celém keři v mládí i v dospělosti. ³

Dalším rozlišovacím znakem je žalud. Jeho číška je pokryta vzpřímenými ostrými šupinami, které nepoléhají k povrchu. Výrazně se tak liší od téměř hladké číšky dubu cesmínovitého. Žalud dozrává dva roky, což je mezi evropskými duby neobvyklé a sdílí tento znak především se samotným dubem cesmínovitým. ^{4 3}

Užitečná taxonomie

Za přijaté označení druhu z čeledi Fagaceae považuje Plants of the World Online jméno Quercus coccifera L., publikované roku 1753. ^{1 2}

V botanické synonymii se objevuje několik jmen bez vlastního zahradnického postavení:

• Quercus coccifera var. calliprinos (Webb) Boiss., uváděný také v hodnosti poddruhu;
• Quercus coccifera var. rigida (Willd.) Boiss., forma s tužšími listy;
• Quercus coccifera var. echinata (Trab.) Albert, jméno přiřazované formám se zvláště ježatou číškou.

Případ calliprinos zůstává spornější než rigida a echinata, u nichž postavení potíže nepůsobí. Plants of the World Online jej řadí mezi synonyma, mnozí blízkovýchodní autoři však tento dub palestinský rozlišují jako samostatný druh nebo poddruh. Tentýž ostnitý dub s ježatou číškou nalezený v Izraeli či Libanonu tak může nést různá jména podle použité taxonomické příručky, aniž by se měnila samotná rostlina. ¹

Stanoviště a rozšíření

Celé Středomoří tvoří původní areál Quercus coccifera: na západě Portugalsko a Španělsko, uprostřed jižní Francie a Itálie, na východě Balkán, Turecko a Blízký východ. Na jižním pobřeží se populace vyskytují v Maroku, Alžírsku, Tunisku a Libyi. ^{1 5}

Roste na suchých kamenitých vápencových půdách na otevřených svazích, často tam, kde doubravy dubu cesmínovitého poškodily požáry nebo opakovaná pastva. Mladé semenáče dosud nemají hluboký kořen a obtížně přežívají několik suchých let za sebou. Již zakořeněné keře naopak snášejí dlouhotrvající letní sucho bez zálivky. ^{6 5}

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí Quercus coccifera celosvětově jako málo dotčený druh. Rozsáhlý areál vyvažuje místní hrozby spojené se zastavováním pobřeží a některými změnami zemědělského využití krajiny. ⁷

Životní cyklus a rozmnožování

Nenápadné kvetení dubu kermesového probíhá od března do května, kdy se objevují málo nápadné žlutozelené jehnědy. Následuje cyklus plodnosti nezvyklý pro duby mírného pásu: žalud potřebuje ke zrání dva roky, zatímco většině opadavých evropských dubů stačí jediná sezona. ^{3 4}

Dvouleté zrání vysvětluje, proč může tatáž větévka nést mladé zelené nezralé žaludy i hnědé žaludy dozrálé z předchozího roku. Sběr koncem léta proto nezaručuje získání životaschopných semen. Vhodnější je počkat na přirozený opad zralých žaludů koncem podzimu nebo v zimě. ⁵

Při pěstování zůstává jedinou spolehlivou metodou výsev. Žaludy při vysychání rychle ztrácejí životaschopnost, a proto je třeba je vysít čerstvé brzy po opadu. Vysévají se přímo na místo nebo do hlubokého květináče, aby se nepoškodil kůlový kořen, který se zakládá již v prvních měsících. ⁵

Využití a rizika

Nejlépe doložené využití dubu kermesového je historické, lépe než dnešní výsadba obranných živých plotů nebo konzumace žaludů. Červec Kermes vermilio, osidlující mladé větve, po staletí poskytoval šarlatově červené barvivo vyvážené po celém Středomoří. Od 16. století jej postupně nahradil červec z Nového světa. ⁴

V zahradě vytváří keř hlavně nízký obranný živý plot, jehož pichlavé listy účinně odrazují od průchodu. Žaludy obsahují ve srovnání s jinými duby málo tříslovin a někdy se po mírném vyluhování vodou konzumují pražené nebo mleté. Pro člověka, kočky ani psy není doložena toxicita. ⁵

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Zahradnické kultivary v přísném smyslu druh nemá. Popsané odchylky, například var. rigida či var. echinata, zůstávají botanickými formami v synonymii, nikoli zahradními výběry. ¹

Nejčastěji může dojít k záměně s těmito taxony:

• Quercus ilex, dub cesmínovitý, s hladkými horními listy a téměř hladkou číškou, oproti trvale ostnitým listům dubu kermesového;
• Quercus calliprinos, dub palestinský, který někteří blízkovýchodní autoři rozlišují jako druh, ale Plants of the World Online jej považuje za synonymum;
• Quercus pseudococcifera, uznávaný samostatný druh ze severní Afriky a západního Středomoří, přestože jeho jméno může svádět k záměně.

Ježatá číška a rovnoměrně ostnité olistění zůstávají nejstálejšími znaky pro odlišení dubu kermesového od dubu cesmínovitého. Barva a lesk listů se příliš mění podle oslunění a stáří větévky, než aby samy poskytly stejně spolehlivé vodítko. ³

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Quercus coccifera L.
• International Plant Names Index, Quercus coccifera
• Royal Horticultural Society, Quercus coccifera podrobnosti
• Missouri Botanical Garden Plant Finder, Quercus coccifera
• Plants For A Future, Quercus coccifera
• INPN / MNHN, Quercus coccifera L., 1753 – dub kermesový
• IUCN Red List, Quercus coccifera hodnocení