Palo santo (Bursera graveolens, (Kunth) Triana & Planch. 1872)

Identita

Bursera graveolens ((Kunth) Triana & Planch., 1872), známá jako palo santo, španělsky doslova „svaté dřevo“, patří do čeledi Burseraceae stejně jako kadidlovníky (Boswellia) a myrhovníky (Commiphora). Plants of the World Online ji řadí do rodu Bursera. Kunth ji nejprve popsal roku 1824 jako Elaphrium graveolens Kunth; Triana a Planchon ji přeřadili v roce 1872. ^{1 4}

Druhové jméno graveolens znamená „silně vonící“. Popisuje aromatickou pryskyřici, kterou kůra uvolní při zlomení větve. GBIF vedle palo santo a anglického holy wood zaznamenává také místní názvy crispin a sasafrás. ^{2 4}

Poznávací znaky

Strom či keř Bursera graveolens dosahuje výšky 4 až 10 m, má spíše přímý až mírně pokřivený kmen a zaoblenou korunu. Šedá hladká kůra se neodlupuje, čímž se snadno odlišuje od příbuzné Bursera simaruba, jejíž měděně zbarvená kůra se loupe v širokých plátech. ⁴

Lichozpeřené složené listy jsou dlouhé 10 až 28 cm. Na křídlatém vřetenu nesou 5 až 9 lístků úzce vejčitého až obvejčitého tvaru. Strom zůstává většinu roku bez listí; s prvními dešti rychle vytváří jemné modrozelené olistění se zubatými okraji. ⁵

Drobné květy sdružené v latách kratších než 6 cm předcházejí obvejčitým až elipsoidním plodům dlouhým 7 až 11 mm. Plody mají dvě chlopně a při dozrávání na stromě červenají. ⁵

Užitečná taxonomie

Plants of the World Online přijímá jméno Bursera graveolens (Kunth) Triana & Planch.; homotypickým synonymem je bazionym Elaphrium graveolens Kunth. Uznávány jsou dva poddruhy: Bursera graveolens subsp. graveolens, rozšířený od Mexika po Peru, a Bursera graveolens subsp. malacophylla (B.L.Rob.) A.Weeks & Tye, endemický na Galapágách. ^{1 5}

Obchodní označení „palo santo“ je nejednoznačné. Používá se také pro Bulnesia sarmientoi, nepříbuzný strom z čeledi Zygophyllaceae, původem z jihoamerického Gran Chaca a pěstovaný pro jiné aromatické dřevo. Při nákupu je proto třeba ověřit vědecké jméno, nikoli pouze obchodní název. ²

Stanoviště a rozšíření

Mexiko, severozápad Venezuely a Peru vymezují podle POWO rozsah původního areálu. Americký NPGS/GRIN jej rozepisuje podle zemí: Mexiko, Guatemala, Honduras, Salvador, Kostarika, Panama, Kolumbie, Ekvádor a Peru. ^{1 4}

Sezónně suché tropické lesy jsou typickým prostředím tohoto druhu. Často tvoří otevřené porosty na propustných skalnatých či písčitých půdách od hladiny moře po střední nadmořské výšky. Galapážský endemický poddruh roste v obdobných formacích, které Nadace Charlese Darwina popisuje jako otevřené „lesy Bursera“ v suchém pásmu. ⁵

Podle celosvětového hodnocení IUCN je Bursera graveolens málo dotčeným druhem. To však zakrývá místní tlaky: Peru ji v roce 2006 zařadilo mezi kriticky ohrožené druhy a zakázalo kácení živých stromů, poté ji v roce 2014 z úředního seznamu vyřadilo. Nelegální těžba přitom na severozápadě Peru zůstává běžná. ³

Životní cyklus a sběr dřeva

Vonné pryskyřice ve dřevě Bursera graveolens se na rozdíl od většiny aromatických dřevin rozvíjejí až po smrti stromu. Kmeny a větve musí schnout 4 až 10 let, než lze parní destilací získat silici bohatou na limonen v uspokojivém výtěžku. Udržitelné dodavatelské řetězce proto sbírají pouze padlé či přirozeně odumřelé dřevo, nikdy živé stromy. ⁸

Přirozená klíčivost semen Bursera graveolens je v suchých lesích Ekvádoru a Peru nízká, což brzdí samovolnou obnovu po těžbě. Morgan a Jose v roce 2013 vyvinuli skarifikační postupy zvyšující klíčivost ve školkách na podporu zalesňovacích programů v Ekvádoru. ⁸

Využití a rizika

Kůra a stonky Bursera graveolens obsahují tetracyklické triterpeny včetně kyseliny beta-elemonové. Izolované látky byly zkoumány pro protizánětlivou aktivitu, dosahující až 71 % inhibice oproti 81 % u referenčního indometacinu, a pro antimikrobiální působení proti Bacillus subtilis a Staphylococcus aureus. ⁶

Ve stoncích se vyskytují také lignany včetně burseraninu, poprvé izolovaného v roce 2005. Jeho cytotoxická aktivita se testovala v laboratoři na buňkách lidského fibrosarkomu. ⁷

Tradiční praktiky v Ekvádoru a Peru zahrnují pálení dřeva Bursera graveolens při obřadním vykuřování k odstranění „špatné energie“. Silice nebo odvar se v lidovém léčitelství používají proti bolestem žaludku a revmatickým bolestem. V použitých veterinárních databázích není konkrétní toxikologický záznam pro tento druh. ASPCA však upozorňuje, že koncentrované silice představují pro kočky riziko při požití nebo použití v nevětraném prostoru. ⁹

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Žádný uznávaný zahradnický kultivar druhu Bursera graveolens není znám. Na rozdíl od okrasných dřevin šlechtěných po mnoho generací se prodávají semenáče, surové dřevo nebo silice destilovaná z mrtvého dřeva sušeného několik let. ¹

Nejčastěji se zaměňuje s Bursera simaruba, zvanou gumbo-limbo. Její načervenalá kůra se loupe v tenkých plátech, zatímco palo santo ji má šedou a hladkou. Druhá záměna je čistě obchodní: Bursera graveolens a Bulnesia sarmientoi poskytují dva botanicky nepříbuzné druhy dřeva prodávané pod stejným označením palo santo. ⁴

Přibližně stovka mexických a středoamerických druhů rodu Bursera bývá místně označována jako „copal“. Od těchto příbuzných rostlin prodávaných pod podobnými obchodními názvy lze Bursera graveolens odlišit až rozborem dřeva, kůry a oblasti původu. ⁴

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Bursera graveolens (Kunth) Triana & Planch.
• GBIF Backbone Taxonomy, Bursera graveolens
• IUCN Red List, Bursera graveolens assessment
• USDA ARS GRIN Taxonomy, Bursera graveolens
• Charles Darwin Foundation DataZone, Bursera graveolens in Galápagos
• Robles et al., 2005, Triterpenos aislados de corteza de Bursera graveolens, Revista Brasileira de Farmacognosia
• Nakanishi et al., 2005, cytotoxic aryltetralin lignans from stems of Bursera graveolens, Chemical and Pharmaceutical Bulletin
• Morgan & Jose, 2013, Increasing Seed Germination of Bursera graveolens, Tree Planters' Notes
• ASPCA, The essentials of essential oils around pets