Papája obecná (Carica papaya, L. 1753)

Identita

Papája obecná (Carica papaya L., 1753) připomíná strom, botanicky je však mohutnou polodřevnatou bylinou z čeledi papájovitých (Caricaceae). Její stromovitý vzhled vytváří jediná lodyha, která se běžně nevětví. V příznivých tropických podmínkách tato bylina dosahuje 6 až 9 m. ^{3 7}

Z poraněných lodyh a listů vytéká hojně bílý mléčný latex s papainem. Tento enzym nachází využití ve farmacii i potravinářství daleko za hranicemi vaření. V mírném pásu papáju zahubí mráz; přežívá pouze v zónách odolnosti USDA 9 až 12. ^{6 4}

Poznávací znaky

Papáju prozradí dutá, šedozelená, nevětvená lodyha zakončená korunou velkých listů. Čepele široké 30 až 60 cm jsou hluboce členěné do 5 až 9 kopinatých laloků. Každý takový list vyrůstá na dlouhém dutém řapíku. Jednotlivé řapíky nasedají postupně kolem lodyhy a vytvářejí spirálovité uspořádání. ⁷

Květy s pěti krémovými korunními lístky mají tři podoby na různých rostlinách. Samčí visí v dlouhých latách měřících 1,5 až 1,8 m, samičí jsou jednotlivé či v malých skupinách. Některé zahradnické odrůdy nesou oboupohlavné květy schopné zajistit plození samostatně. ^{3 7}

Zralý vejčitý až hruškovitý plod bývá dlouhý 15 až 30 cm; u některých planých forem se uvádí až 50 cm. Žlutá, oranžová či lososová dužnina obklopuje centrální dutinu s černými svraštělými semeny. Každé semeno má rosolovitý obal. ^{3 7}

Užitečná taxonomie

Carica papaya je typový a zdaleka nejpěstovanější druh rodu Carica, který zahrnuje asi dvacet uznávaných druhů v čeledi papájovitých. Linné jméno zveřejnil v roce 1753 a zůstává stabilní: POWO ani IPNI k tomuto taxonu nepřipojují konkurenční heterotypické synonymum. ^{1 2}

Častou záměnu vyvolává běžné jméno, nikoli botanické synonymum. V australské angličtině se papáje říká pawpaw, ale v Severní Americe tak označují muďoul trojlaločný (Asimina triloba). Tento opadavý strom čeledi láhevníkovitých (Annonaceae) není papáje blízce příbuzný. ³

Stanoviště a rozšíření

Přesné místo původu zůstává nejisté, protože nebyla jednoznačně určena žádná skutečně planá populace. Papája se pěstuje od předkolumbovských dob, dávno před botanickým popisem plané formy. Botanici její kolébku kladou mezi jižní Mexiko a Venezuelu. Osídluje úhory, paseky a lesní okraje v teplých vlhkých nížinách. ^{1 5}

Do Karibiku papája dorazila počátkem 16. století. Španělští mořeplavci ji kolem roku 1550 převezli na Filipíny. Odtud se během několika desetiletí rozšířila do Indie, jihovýchodní Asie a tropické Afriky. ^{3 7}

Životní cyklus a rozmnožování

Po výsevu papája klíčí za 3 až 5 týdnů. Dobu lze zkrátit odstraněním míšku obalujícího semeno. Roste rychle: v prvním roce až 1,8 až 3 m a poprvé může kvést již za 6 měsíců. ^{3 6}

Oplození přímo závisí na rozdělení pohlaví mezi rostlinami. Výhradně samčí jedinec nikdy neplodí; k plození musí být nablízku samičí nebo oboupohlavný jedinec. Výjimkou jsou odrůdy jako Solo, které mají samičí a oboupohlavné květy ve stejném poměru a nepotřebují samčí rostlinu. Po odstranění vrcholu může samčí nebo oboupohlavný jedinec někdy znovu tvořit samičí květy, což je doložený projev pohlavní proměnlivosti papáji. ³

Plody podle podnebí dozrávají 6 až 11 měsíců po odkvětu. V komerčních sadech výnos po 3 až 4 letech klesá, proto se porosty obnovují v tomto intervalu. ³

Využití a rizika

Zralý plod papáji se běžně konzumuje čerstvý a jeho požívání nepředstavuje zvláštní riziko. Právě zralé plody jsou také z celé rostliny nejlépe zdokumentovanou částí. Zelené plody se v několika tropických kuchyních vaří jako zelenina. Semena s pepřovou chutí někdy slouží jako koření. ^{3 6}

Syrový latex je dráždivý. Obsahuje proteolytické enzymy papain a chymopapain; druhého je více, první je však účinnější. Starší listy a semena obsahují také alkaloidy, zejména karpain. Jejich účinek na srdce a dýchání, přirovnávaný k digitalinu, mizí vařením. Šťáva a pyl mohou u citlivých lidí vyvolat alergickou reakci, po níž je nevhodná i konzumace zralých plodů. ^{3 3}

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

U komerčně pěstovaných odrůd hraje hlavní roli velikost sklízených plodů i způsob, jakým rostliny zajišťují rozmnožování a následnou tvorbu ovoce. Havajská Solo dává malé plody o hmotnosti 0,5 až 1 kg bez potřeby samčí rostliny. Dwarf Solo, vyšlechtěná v roce 1955, má ještě menší vzrůst. Australská Hybrid n° 5 a jihoafrická Honey Gold naopak poskytují těžší plody se silnou dužninou a pozdějším dozráváním. ³

Záměny se týkají především běžných jmen. Vedle shodného označení s Asimina triloba některé jazyky rozlišují název plodu a celé rostliny: francouzské papaye znamená plod, zatímco papayer označuje rostlinu. Mezinárodní jména Mamão, Papayo a Melonenbaum se vztahují k papáje. ³

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Carica papaya L.
• International Plant Names Index, Carica papaya L.
• Julia F. Morton, Fruits of Warm Climates, Papaya (Purdue NewCROP)
• Missouri Botanical Garden, Plant Finder, Carica papaya
• USDA GRIN Taxonomy, Carica papaya L.
• Plants For A Future, Carica papaya
• Monaco Nature Encyclopedia, Carica papaya