Durian cibetkový (Durio zibethinus, L. 1774)

Identita

Durian cibetkový (Durio zibethinus L., 1774), známý také jako durian či durion, je tropický ovocný strom rodu Durio z čeledi slézovitých (Malvaceae). Vejčitý plod s jehlancovitými ostny váží až 8 kg. Sirný zápach mu vysloužil zákaz v mnoha hotelech a dopravních prostředcích jihovýchodní Asie. Od podobného chlebovníku jej odlišují ostré ostny a výraznější pach. POWO přijímá jméno, které Carl von Linné zveřejnil roku 1774 v tehdy nově vytvořeném rodu. ^{1 4}

Druhové jméno zibethinus odkazuje na cibetku, asijskou šelmu, jejíž pižmový pach posloužil jako přirovnání k vůni zralého ovoce. Název durian pochází z malajského duri, tedy trn, s příponou -an. Doslova označuje něco ostnitého a vztahuje se k povrchu plodu, nikoli ke stromu samotnému. ⁵

Poznávací znaky

Morton popisuje stálezelený strom, který v přírodě běžně dorůstá 25 až 40 m. Roubované stromy vedené v sadech zůstávají vysoké jen 10 až 15 m. Kmen může přesáhnout průměr 1,2 m a nese hustou nepravidelnou korunu podpíranou deskovitými kořenovými náběhy. ^{2 8}

Střídavé vytrvalé listy jsou podlouhlé až eliptické, svrchu tmavě zelené a lesklé, vespod stříbřité pod jemnými rezavohnědými šupinami. Bělavé až zlatohnědé květy vyrůstají v převislých svazečcích přímo na kmeni a silných větvích. Jde o kauliflorii, odlišnou od kvetení na koncích větví většiny ovocných stromů. Květy se otevírají pozdě odpoledne a pyl uvolňují večer, v návaznosti na návštěvy nektarožravých kaloňů spíše než včel. ²

Vejčitý až kulovitý plod měří 15 až 30 cm a může vážit 3 až 8 kg. Silné polodřevnaté oplodí je ve zralosti žlutozelené a pokrývají je mohutné jehlancovité ostny. Uvnitř je pět pouzder s krémovým až zlatožlutým míškem, který obaluje jedno až sedm velkých lesklých hnědých semen. ^{2 5}

Užitečná taxonomie

Rod Durio zahrnuje asi třicet druhů z ostrovní jihovýchodní Asie. Pouze Durio zibethinus se obchoduje ve velkém; plody druhů Durio graveolens a Durio kutejensis se na Borneu jedí především místně. Rod dříve patřil do Bombacaceae. Moderní fylogenetická klasifikace jej řadí do podčeledi Helicteroideae v šířeji pojaté čeledi Malvaceae. ^{4 1}

Vědecké jméno nemá problematická běžně užívaná synonyma. Obchod však používá samostatné názvosloví kultivarů: každá selekce nese název, například Musang King či Monthong, a úřední malajský nebo thajský kód D197 či D159. Právě kód pomáhá spolehlivě určit konkrétní selekci i při obchodování mezi zeměmi. ⁵

Stanoviště a rozšíření

Přirozený areál Durio zibethinus je podle POWO omezen na Borneo a Sumatru. Dnes se pěstuje po pevninské i ostrovní jihovýchodní Asii, od jižní Indie a Srí Lanky po Filipíny a Novou Guineu. Jde o výsledek dávné domestikace. Morton uvádí obchodní stopy mezi Barmou a sousedním královským dvorem staré několik století. ^{1 2}

Tropické vlhké lesy nížin a středních poloh asi do 800 m poskytují stromu potřebné stálé teplo. Při průměrné teplotě pod 22 °C růst ustává a teploty pod 12 °C strom výrazně poškozují. Tyto nároky vylučují trvalé pěstování ve volné půdě mimo tropickou oblast. ^{8 3}

Červený seznam IUCN řadí Durio zibethinus do kategorie nedostatečně známých druhů. Skutečně plané populace se v terénu obtížně odlišují od dobře zdokumentovaných pěstovaných sadů. Jejich sledovatelnost zůstává nedostatečně objasněna, takže podklady neumožňují spolehlivé vyhodnocení stavu těchto populací. ⁶

Životní cyklus a rozmnožování

Opylení květů na kmeni silně závisí na nektarožravých kaloních, zejména druhu Eonycteris spelea. Druh vykazuje vysokou míru autoinkompatibility, tedy neschopnosti úspěšně se oplodnit vlastním pylem. Nasazení plodů proto podmiňuje účinné cizosprášení. I za dobrých podmínek se plody vytvoří pouze z 20 až 25 % květů. ²

Od kvetení do zralosti plodů uplynou přibližně tři až čtyři měsíce. Plně zralé ovoce samo padá na zem; tento přirozený opad pěstitelé považují za rozhodující známku sklizňové zralosti. Předčasné utržení ze stromu naproti tomu vede k méně sladkému míšku. ²

Sekvenování genomu zveřejněné roku 2017 odhalilo neobvyklé zmnožení genů spojených s tvorbou těkavých sirných sloučenin. Ve zralém plodu jejich exprese stoupá více než 2 000krát, zatímco v ostatních pletivech zůstává nízká. To vysvětluje sirný zápach. Ten by mohl napomáhat lákání kaloňů a velkých savců, kteří rozšiřují semena. ⁷

Využití a rizika

Jedlý míšek se podle regionu podává čerstvý, v mražených dezertech, fermentované pastě nebo sladké omáčce. Semena se jedí vařená, pražená či smažená, nikdy syrová. PFAF a Morton zaznamenávají sporné tradiční léčebné využití, včetně historicky připisovaných afrodiziakálních účinků. Pevné vědecké potvrzení těchto představ však chybí. ^{3 2}

Encyclopaedia Britannica výslovně označuje syrová semena za nebezpečná při požití. Biochemické studie navíc ukazují, že sirné látky z plodu inhibují aldehyddehydrogenázu, enzym odbourávající acetaldehyd vznikající při zpracování alkoholu. Tento mechanismus vysvětluje tradiční varování před současným pojídáním durianu a pitím alkoholických nápojů. ^{8 9}

Zápach zralého ovoce bývá přirovnáván ke směsi shnilé cibule a výrazného sýra. Právě kvůli němu je durian zakázán v mnoha hotelech, prostředcích veřejné dopravy a letištích jihovýchodní Asie. Takové omezení se vztahuje k obtěžujícímu pachu a nevypovídá o jedovatosti samotného míšku. ⁷

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Obchod rozlišuje stovky pojmenovaných kultivarů. Monthong (D159) se silným míškem a mírnějším zápachem převládá v thajském vývozu. Novější Musang King (D197) se zlatým míškem a výraznou hořkostí se prosadil jako prémiový malajský kultivar. Chanee (D123) a Kan Yao (D158) patří ke starším obchodním selekcím. ⁵

Jednotlivé kultivary se liší hlavně barvou a tloušťkou míšku, intenzitou pachu a tvarem ostnů. Všechny tyto selekce patří ke stejnému druhu Durio zibethinus. Durian nelze zaměňovat s plodem chlebovníku: jeho hrbolaté oplodí nemá ostré špičaté ostny a jeho vůně je mnohem méně výrazná. ⁵

Mangostana bývá v kulinární tradici jihovýchodní Asie označována za ochlazující protějšek durianu. Kulturní dvojice krále a královny ovoce je rozšířená, mezi oběma rostlinami však neexistuje blízká botanická příbuznost. Tradiční spojování jejich plodů vypovídá o zvyklostech stolování, nikoli o jejich taxonomickém zařazení. ⁵

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Durio zibethinus L.
• Julia Morton, Fruits of Warm Climates, Durian
• Plants For A Future, Durio zibethinus database entry
• GBIF, Durio zibethinus species page
• Wikipédia (FR), Durio zibethinus (durian)
• IUCN Red List, Durio zibethinus assessment
• Nature News, How the durian got its sulfuric stench
• Encyclopaedia Britannica, Durian
• ScienceDirect, Inhibition of aldehyde dehydrogenase by durian fruit extract