Hlošina okoličnatá (Elaeagnus umbellata, Thunb. 1784)

Identita

Hlošina okoličnatá (Elaeagnus umbellata Thunb., 1784) je keř z čeledi hlošinovitých (Elaeagnaceae). Carl Peter Thunberg jej popsal roku 1784 a POWO toto jméno přijímá. Přívlastek umbellata odkazuje na drobné květy uspořádané v okolících v úžlabí listů. Francouzské jméno „oléastre“ připomíná stříbřité olistění podobné olivovníku. ^{1 7}

Anglická označení autumn olive a Japanese silverberry odkazují na podzimní sklizeň nebo stříbřitý vzhled nezralých plodů. S pravým olivovníkem (Olea europaea) však druh botanicky příbuzný není; podobá se mu pouze tvarem a zbarvením. ³

Poznávací znaky

Elaeagnus umbellata je opadavý trnitý keř vysoký 1 až 5 m, do šířky může dosáhnout 6 m. Krátké trny na větvích představují zakrnělé výhony a pomáhají jej odlišit od beztrnných hlošin. ^{4 6}

Střídavé eliptické listy s mírně zvlněným okrajem měří 4 až 10 cm. V mládí je na obou stranách pokrývají jemné stříbřité šupiny. Na líci se během léta otírají a odhalují zelenou čepel, rub zůstává stříbřitý po celou sezonu. Tento kontrast pomáhá odlišit druh od hlošin, jejichž listy zůstávají oboustranně stříbřité až do podzimu. ^{6 2}

Od dubna do června rozkvétají v úžlabí listů silně vonné krémově bílé až světle žluté trubkovité květy se čtyřmi laloky, velké asi 1 cm. Následují vejčité peckovice o velikosti 0,6 až 0,9 cm, zprvu žluté a stříbřité, po dozrání v září a říjnu červené se stříbrnými tečkami. Zralé plody jsou bohaté na lykopen, karotenoidní barvivo neobvyklé u ovoce mírného pásma, což je nutričně odlišuje od srovnatelných původních bobulovin. ^{6 10}

Užitečná taxonomie

Jméno Elaeagnus crispa Thunb., zveřejněné rovněž roku 1784, je dnes synonymem Elaeagnus umbellata. POWO u přijatého druhu rozlišuje tři variety: typovou umbellata, drobnolistou parvifolia (Wall. ex Royle) C.K.Schneid. a severněji rozšířenou borealis Ohwi. ¹

Přívlastek parvifolia může vést k omylu: poddruh Elaeagnus umbellata subsp. parvifolia (Wall. ex Royle) Servett. je řazen k jinému druhu, Elaeagnus multiflora. Ten má kulatější plody na delších stopkách. Tentýž přívlastek tedy různí autoři používali pro dvě odlišné rostliny; spolehlivým vodítkem je celé jméno Elaeagnus umbellata Thunb. ¹

Stanoviště a rozšíření

Domovem Elaeagnus umbellata je oblast od Himálaje přes Čínu a Koreu po Japonsko, podle POWO také Afghánistán. Osídluje lesní okraje, křoviny a chudé či narušené půdy na plném slunci. IUCN hodnotí světovou populaci jako málo dotčenou (LC) a stabilní díky rozsáhlému areálu a široké toleranci stanovišť. ^{1 8}

Do Spojených států byla dovezena již roku 1830 proti erozi, do větrolamů a pro podporu zvěře, později však rozsáhle unikla z kultury. V několika státech střední a východní části USA je Elaeagnus umbellata vedena jako invazní plevel; vytváří husté porosty potlačující původní vegetaci. V Evropě převládá pěstování v živých plotech, místní zplanění je doloženo v Británii, Belgii, Francii a Itálii. ^{9 6}

Životní cyklus a rozmnožování

Podobně jako další hlošiny žije v aktinorhizní symbióze s půdními bakteriemi Frankia. Ty sídlí v kořenových hlízkách a vážou vzdušný dusík. Mechanismus se liší od symbiózy bobovitých a vysvětluje rychlé uchycení na chudých půdách, kde jiné keře rostou pomaleji. ³

Vůně květů přitahuje opylující hmyz a následná tvorba plodů pokračuje až do podzimu. Plody vyhledávají ptáci i drobní savci, kteří roznášejí uzavřená semena na velké vzdálenosti. Tím urychlují osídlování otevřených ploch. ^{9 6}

Pěstitelé množí hlošinu výsevem, bez striktní potřeby stratifikace, nebo polovyzrálými řízky, chtějí-li zachovat konkrétní ovocný kultivar. Semenáč může kvést a plodit již ve 3 až 4 letech. ^{2 3}

Využití a rizika

Zcela zralé plody se jedí syrové nebo zpracované na džem a rosol; nezralé jsou svíravé a málo chutné. Obsahují na ovoce mírného pásma vysoké množství lykopenu, flavonoidů a vitaminu C, a proto se zkoumají jejich antioxidační vlastnosti. ^{10 3}

Podle ASPCA je Elaeagnus umbellata netoxická pro psy, kočky a koně. Jde tedy o keř do živých plotů bez doložené toxicity pro tato domácí zvířata. ⁵

Hlavní riziko je ekologické. Rychlý růst, obohacování půdy fixací dusíku a rozsáhlé šíření semen ptáky umožňují vznik hustých porostů, které původním rostlinám ubírají světlo. Obtížně odstranitelný kořenový systém je důvodem, proč se v USA zkoumají možnosti biologické regulace. ⁹

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

V padesátých letech 20. století americká Soil Conservation Service šířila selekce 'Cardinal' a 'Red Wing', vybrané pro rychlý růst a množství plodů pro zvěř. Stejné vlastnosti později podpořily invazní šíření, a proto byla jejich distribuce ukončena. Kultivary 'Red Cascade' a 'Sweet 'n' Tart', dosud nabízené specializovanými školkami, byly vybrány spíše pro chuť a množství ovoce než pro obnovu vegetace. ²

Nejčastější záměny se týkají těchto druhů:

• Elaeagnus angustifolia si ponechává stříbřité šupiny na obou stranách listů celou sezonu, má více trnů a pronikavější vůni;
• Elaeagnus multiflora tvoří kulatější plody na delší stopce a má užší trubku okvětí;
• Hippophae rhamnoides ze stejné čeledi má podobné stříbřité listy, ale oranžové plody na oddělených samičích rostlinách, protože je dvoudomý.

Při rozlišování dvou běžných stříbřitých hlošin v živých plotech pomůže líc listů: u Elaeagnus umbellata v létě zelená, zatímco u Elaeagnus angustifolia zůstává stříbřitý po celou sezonu. ⁶

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Elaeagnus umbellata Thunb.
• Royal Horticultural Society, Elaeagnus umbellata - autumn olive
• Plants For A Future, Elaeagnus umbellata záznam databáze
• NC State Extension, Elaeagnus umbellata - Autumn Olive
• ASPCA, Autumn Olive záznam toxicity (Elaeagnus umbellata)
• Wikipedia (EN), Elaeagnus umbellata
• Wikipedia (FR), Oléastre à ombelles
• IUCN Red List, Elaeagnus umbellata hodnocení (Plummer, 2021)
• USDA Invasive Species Info, Autumn Olive profil
• Kumar et al., 2023, Elaeagnus umbellata health-promoting benefits from Northwest Himalaya