Locika kompasová (Lactuca serriola, L. 1756)

Identita

Locika kompasová (Lactuca serriola L., 1756) je bylina rodu Lactuca z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), tribu Cichorieae. Botanici ji pokládají za nejbližšího planého příbuzného lociky seté (Lactuca sativa), bližšího než ostatní plané druhy rodu. Oba druhy sdílejí homotypické taxonomické synonymum, což dokládá jejich těsnou genetickou příbuznost. ^{1 3}

Horní listy květní lodyhy lociky kompasové se stáčejí do svislé polohy v severojižní, nikoli východozápadní rovině. Tento jev popsali ekofyziologové Werk a Ehleringer již v roce 1980. Snižuje polední oslunění a ztráty vody, což prospívá populacím na plném slunci bez zastínění. Právě odtud pochází české jméno i anglické compass plant.

Francouzské označení escarole může mást: v kuchyni znamená především širokolistou endivii (Cichorium endivia), botanicky odlišnou od Lactuca serriola. Druhové epiteton serriola by naopak mohlo odkazovat na pilovité zuby listů. ²

Poznávací znaky

Z přízemní růžice vyrůstá přímá lysá lodyha, u báze často načervenalá. Dosahuje až 2 m a po zdřevnatění dobře odolává větru, takže rostlina obstojí i na otevřeném svahu. Při poranění roní bílý mléčný latex, méně vydatně než příbuzná locika jedovatá. ^{6 5}

Na spodní straně střední listové žilky vyrůstá řada jemných, ale tuhých ostnů, pevnějších než u ostatních locik. Před rozkvětem je to nejspolehlivější znak pro určení rostliny v růžici. ⁶

Přízemní listy zůstávají před vybíháním vodorovné, proto jejich poloha sama o sobě k určení nestačí. Severojižní orientaci později zaujímají teprve horní listy květní lodyhy; právě jim rostlina vděčí za označení compass plant. ⁸

Úbory o šířce 1 až 1,5 cm jsou světle žluté, někdy nafialovělé, a podle jedince obsahují 12 až 20 jazykovitých květů bez květů trubkovitých. Nažky, na konci šedé, nesou chmýr bílých štětin. ⁴

Užitečná taxonomie

Pro lociku kompasovou přijímá POWO jméno Lactuca serriola L. V botanických databázích a starší literatuře se objevuje několik synonym a historických jmen:

• Lactuca serriola f. integrifolia Hegi, historické botanické jméno
• Lactuca serriola var. integrata Farw., historické botanické jméno
• Lactuca serriola subsp. integrifolia (Gray) G.H.Loos, historické botanické jméno
• Lactuca sativa subsp. serriola (L.) Frietema, historické botanické jméno

Poslední synonymum ukazuje taxonomickou blízkost lociky kompasové a seté: někteří autoři považují druhou za pouhou kulturní formu první. Lactuca serriola proto představuje genetický zdroj, o který se intenzivně zajímají šlechtitelé. Hledají v něm zejména geny odolnosti vůči plísni salátové (Bremia lactucae). ^{1 9}

Stanoviště a rozšíření

Přirozené rozšíření lociky kompasové zahrnuje podle POWO Evropu až jihozápadní Sibiř a západní Himálaj a severní Afriku až po Somálsko, v mírném podnebí. ¹

Mimo původní areál druh široce zdomácněl, především v Severní Americe a Austrálii, kde osidluje sady, okraje cest a polní kultury. V Kalifornii je uváděn až do 2 000 m nadmořské výšky, na zemědělské půdě i městských rumištích. V rodu Lactuca jde o jeden z celosvětově nejrozšířenějších plevelů. ⁶

Životní cyklus a rozmnožování

Podle podnebí trvá životní cyklus jeden nebo dva roky. Růžice se zakládá na podzim nebo počátkem jara a semena nemají výraznou primární dormanci. Optimální klíčení podle partie semen probíhá při 12 až 24 °C; pod 8 °C ustává a nad 26 až 35 °C nastupuje sekundární dormance. ⁶

Kvetení může podle zeměpisné šířky trvat od dubna do října. Dobře vyvinutá, samostatně rostoucí rostlina vysoká asi 1,5 m dokáže vytvořit až 50 000 semen, zatímco slabý třiceticentimetrový jedinec v husté konkurenci jen 330. Plodnost tedy výrazně závisí na vzrůstu rostliny. ⁷

Nažky s chmýrem šíří hlavně vítr do okolí mateřské rostliny, ale také povrchová závlahová voda. To usnadňuje rychlé šíření na sousední pole, zejména do ozimých obilnin bez regulace plevelů. ⁷

Využití a rizika

Mladé listy přízemní růžice jsou méně hořké a jedí se syrové v salátech nebo vařené v páře; mladé výhonky po uvaření připomínají chřest. Po vyběhnutí z růžice hořkost s věkem rostliny výrazně zesiluje. ⁵

Sušený latex, příbuzný lactucariu lociky jedovaté, ale méně koncentrovaný, se v minulosti používal jako mírné sedativum a proti křečím. Dospělá rostlina zůstává mírně toxická. Větší množství listů vyvolává zažívací potíže; nadměrné užití latexu způsobuje nejprve neklid a při závažném předávkování až srdeční paralýzu. ⁵

V ozimých obilninách je locika kompasová obávaným plevelem: její poupata přítomná při žních znečišťují sklizené zrno. Pokrutiny ze semen hořčice bílé zapravené do půdy omezují vzcházení alelopatickým působením, tedy chemickým ovlivněním jiných rostlin; pro dotčené pozemky představují alternativu k herbicidům. ⁷

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

U Lactuca serriola nejsou uznány zahradnické kultivary. Je to planá rostlina bez okrasného šlechtění, ale intenzivně se zkoumá jako dárce genů pro lociku setou. ⁹

Nejčastěji hrozí záměna s locikou jedovatou (Lactuca virosa), dále s mléčem zelinným (Sonchus oleraceus). Locika jedovatá má purpurově černé nažky a vodorovnější listy, zatímco locika kompasová světlejší nažky a svislé horní listy. Mladé růžice mléče zelinného lze poznat podle duté lodyhy, která u báze nikdy není načervenalá. ⁴

Další jazykovou pastí je escarole: v kuchyni jde o širokolistou endivii (Cichorium endivia), botanicky odlišnou od lociky kompasové navzdory společnému označení.

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Lactuca serriola L.
• International Plant Names Index, Lactuca serriola L.
• GBIF Backbone Taxonomy, Lactuca serriola L.
• USDA PLANTS Database, Lactuca serriola profil druhu
• Plants For A Future, Lactuca serriola
• UC ANR Statewide IPM Program, Prickly salát (Lactuca serriola)
• SARE, Regulace plevelů na farmě, locika kompasová
• PubMed, Vliv nenáhodné orientace listů na rozmnožování Lactuca serriola L.
• European Journal of Plant Pathology, Bremia lactucae populations on cultivated lettuce originate from prickly lettuce