Ostropes trubil (Onopordum acanthium, L. 1753)

Identita

Ostropes trubil (Onopordum acanthium L., 1753) je dvouletá bylina rodu Onopordum z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Rodové jméno pochází z řeckých slov onos, osel, a perdesthai, vypouštět větry. Podle staré tradice měli osli po spásání této rostliny výrazně nadýmat; toto prosté pastevecké vysvětlení se předává již od antiky. ^{5 1}

Druhové jméno acanthium vychází z řeckého akantha, tedy trn. Odkazuje na okraje listů a zákrovní listeny vyzbrojené tuhými ostny. Francouzské označení znamenající „oslí bodlák“ připomíná i tradiční krmení oslů dužnatým květním lůžkem a bázemi listenů, které jsou bohaté na inulin. ^{4 6}

Skotská lidová tradice spojuje tento druh s heraldickým bodlákem a legendou o vikinském útočníkovi, kterého prozradil osten pod bosou nohou. Na Britských ostrovech však ostropes není původní. Někteří botanici pokládají za skutečný předobraz Cirsium vulgare, který ve Skotsku roste přirozeně; Onopordum acanthium tam byl zaveden až později. ⁵

Poznávací znaky

Souvislá bílá vlnatá plsť na celé rostlině odlišuje ostropes od ostatních evropských bodláků. Pokrývá nejen listy, ale i lodyhu a vytváří jednotné stříbřité zbarvení. Právě tento povrch vysvětluje anglická označení Cotton thistle a woolly thistle. ^{5 2}

Dospělá bylina běžně dorůstá 1,5 až 3 m. Robustní lodyha může být u báze silná až 10 cm a po celé délce nese souvislá ostnitá křídla široká 2 až 3 cm, vzniklá z listových částí. Listy jsou široké 10 až 50 cm, hluboce laločnaté a lemované dlouhými tuhými ostny. ^{5 2}

Kulovité úbory mají průměr 2,5 až 6 cm. Nachové až růžové trubkovité květy obklopuje mnoho ostnitých zákrovních listenů. Kvetení probíhá od června do září, kdy mohutná rostlina nápadně vystupuje nad okolní vegetaci. ^{6 2}

Užitečná taxonomie

Jméno Onopordum acanthium L. přijímá Plants of the World Online; jde zároveň o typový druh rodu Onopordum. Rod i druh zveřejnil Linné v díle Species Plantarum roku 1753. World Checklist of Vascular Plants rozlišuje několik vnitrodruhových taxonů, které jsou důležité při přesnějším určování v přírodě:

• Onopordum acanthium subsp. gautieri (Rouy) R.C.V.Douin, ve středních a východních Pyrenejích;
• Onopordum acanthium subsp. gypsicola Gonz.Sierra & al., popsaný ze Španělska;
• Onopordum acanthium subsp. ceretanum (Sennen) Arènes, rovněž pyrenejský;
• Onopordum acanthium var. araneosotomentosum (Rech.f.) Parsa, popsaná z Íránu.

¹ Regionální taxony mají společný celkový vzhled, ale omezené rozšíření. Například subsp. gautieri roste pouze ve středních a východních Pyrenejích. Mimo tyto oblasti zůstává hlavním vodítkem při určování nominátní poddruh acanthium, který obývá většinu druhového areálu. ⁵

Stanoviště a rozšíření

Evropa a západní Asie tvoří podle WCVP původní areál, od Pyrenejského poloostrova po Sin-ťiang a západní Himálaj, s přesahem do severozápadní Afriky. Zahrnuje také metropolitní Francii. Ostropes osidluje úhory, okraje cest, opuštěné pastviny a narušené půdy bohaté na dusík, vždy na plném slunci. ^{1 5}

Mimo původní areál byl koncem 19. století zaváděn jako okrasná rostlina. Dnes je zaznamenán téměř v padesáti zemích, mimořádně rozsáhlé populace vznikly v USA a Austrálii. V Utahu se obsazená plocha za osm let více než ztrojnásobila: z přibližně 6 070 hektarů v 17 okresech roku 1981 na více než 22 540 hektarů ve 22 okresech roku 1989. ^{7 8}

Husté porosty představují téměř neprůchodnou překážku pro dobytek i lidi. Zmenšují dostupnou plochu pastvin a působí hospodářské ztráty chovatelům v postižených oblastech. ⁷

Životní cyklus a rozmnožování

Dvouletý životní cyklus ostropesu končí jediným kvetením: rostlina je monokarpická. Semena klíčí především na podzim, potřebují světlo a nejlépe vzcházejí blízko povrchu půdy. První rok vzniká pouze ostnitá, vlnatě plstnatá růžice. Kůlový kořen již tehdy sahá hlouběji než 30 cm, květní lodyha se ještě netvoří. ^{5 3}

Po přezimování růžice vyrůstá následující jaro květní lodyha a od června do září kvete. Jediná rostlina může vytvořit 8 400 až 40 000 semen, která vítr roznáší pomocí péřitého chmýru. ⁵

Zahrabaná semena si udržují životaschopnost 7 až 20 let. Dlouhodobá půdní zásoba vysvětluje, proč jediný zásah sečením nebo vytrháním nemůže odstranit již zavedenou populaci. ⁵

Využití a rizika

Dužnaté květní lůžko se připravuje jako náhrada artyčoku, je však malé a jeho čištění pracné. Mladé oloupané lodyhy mohou nahradit kardus. Semena obsahují kolem 25 % jedlého oleje; toxicita po požití není doložena. ³

V tradičním léčitelství se šťáva historicky přikládala na nádory a vředy, odvar z kořene sloužil jako svíravý prostředek. Kvetoucí rostlina vstupovala také do přípravků označovaných za kardiotonika. Novější výzkum zkoumal aktivitu proti glioblastomu, ale tyto poznatky nepředstavují zavedené léčebné využití ani doporučení k domácí léčbě. ^{3 5}

Praktické nebezpečí je mechanické: tuhé ostny na lodyze, listech i zákrovních listenech dráždí kůži a čenichy dobytka. Zvířata rostlinu nespásají. Tím jí nepřímo pomáhají, protože odstraňují konkurenční vegetaci a na narušené půdě se mohou usazovat nové růžice. ^{2 7}

Omezování šíření a záměny

Sečení nebo vytrhání ve stadiu růžice je účinnější než pozdní zásah po vytažení květní lodyhy. Pokud se tento termín nestihne, odříznutí úborů při začátku hnědnutí brání rozptylu semen větrem. Také herbicidy působí lépe na růžice než po odkvětu; kvůli vytrvalé zásobě semen je nutné opakovat zásahy několik let. ⁷

Biologické omezování má smíšené výsledky. Nosatec Rhinocyllus conicus, zavedený jako nepřítel úborů, se sám stal invazním. Naproti tomu Trichosirocalus horridus, napadající kořenový krček, vykazuje v Austrálii nadějné výsledky. ⁷

Nejčastější záměnou je pcháč Cirsium vulgare. U ostropesu pokrývá bílá vlnatá plsť celou rostlinu včetně lodyhy, u pcháče zůstává hlavně na rubu listů a ostnitá křídla lodyhy jsou výrazně užší. V růžici lze zaměnit také Carduus nutans, později s převislými jednotlivými úbory, nebo Silybum marianum, jehož listy jsou bíle mramorované, ale nikoli vlnaté. ⁵

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Onopordum acanthium L.
• Royal Horticultural Society, Onopordum acanthium, ostropes trubil
• Plants For A Future, Onopordum acanthium
• Tela Botanica, BDTFX, Onopordum acanthium L.
• Wikipedia EN, Onopordum acanthium
• Wikipedia FR, Onopordum acanthium
• Invasive Species Info / USDA, profil ostropesu trubilu
• USDA PLANTS Database, Onopordum acanthium (ONAC)