reveň kadeřavá (Rheum rhabarbarum, L. 1753)

Identita

Reveň kadeřavá (Rheum rhabarbarum L., 1753), běžně rebarbora, anglicky také pie plant, je vytrvalá bylina rodu Rheum z čeledi rdesnovitých (Polygonaceae). Jméno pochází ze středověkého latinského rheubarbarum, odvozeného z řeckého rha barbarum, doslova „kořen barbarů“. Odkazuje na cizí obchodníky, kteří jej přiváželi do Evropy ze vzdálených krajů. ^{7 6}

Rodové jméno Rheum rovněž připomíná tuto cestu: vychází z výrazu „Rha“, starého názvu Volhy, podél níž rostly plané reveně využívané již ve starověku pro léčivý kořen, nikoli pro řapíky. Pozdější využití se od této tradice odklonilo. Od 18. století se v Anglii pěstuje jako jarní zelenina pro kyselé řapíky do koláčů, místo kořene, kterému vděčí za označení „kořen barbarů“. ^{6 7}

Poznávací znaky

Bylinný trs druhu Rheum rhabarbarum je široký, každou zimu zatahuje a na jaře znovu vyráží z oddenku. Velké srdčité až zvlněné listy nesou dužnaté rýhované řapíky, červené až zelené, které mohou měřit 50 cm na délku a 3–7 cm na tloušťku. Právě dužnatý barevný řapík umožňuje poznat rebarboru na první pohled lépe než tvar listů, a to i začínajícímu zahrádkáři. ^{3 2}

Obvyklá výška trsu činí 60 cm až 1 m a šířka přibližně 80 cm až 1,5 m. Pokud se neodstraní květní stvol, rostlina ještě nabývá na objemu. ³

Jednou za sezonu může v létě nad olistění vysoko vyrůst větvený květní stvol s hustými hrozny drobných zelenobílých květů. Plodem rebarbory je hnědočervená trojhranná křídlatá nažka, která nepřesahuje jeden centimetr. ⁶

Užitečná taxonomie

Kolem pěstované rebarbory se používá více názvů, což vysvětluje značnou část záměn v zahradnictvích. Mezi hlavní zaznamenaná botanická synonyma patří:

• Rheum undulatum L., botanické synonymum
• Rheum sanguineum Meisn., botanické synonymum
• Rheum franzenbachii Münter, botanické synonymum
• Rheum macropterum Mart., botanické synonymum
• Rheum muricatum Blanco, botanické synonymum

Jméno Rheum × hybridum často označuje zahradní rebarboru ze starých křížení mezi druhy Rheum rhabarbarum, Rheum rhaponticum a někdy Rheum palmatum. Všechny tři se snadno kříží, takže přesný původ většiny kultivarů téměř nelze s jistotou vysledovat. Moderní pěstované rebarbory jsou tetraploidní: mají dvakrát více chromozomů než plané populace Rheum rhabarbarum, což dále komplikuje genetické srovnání zahradních a přírodních rostlin. ^{6 1}

Stanoviště a rozšíření

Domovem druhu je jižní Sibiř kolem Bajkalu až severní a střední Čína, včetně provincií Che-pej, Šan-si a Šen-si. Roste na horských svazích v nadmořské výšce 1 000–1 600 m a také v písčitých stepích a při okrajích sibiřských lesů. ^{6 1}

Arabští a perští obchodníci přivezli rebarboru do Evropy po hedvábné stezce již v 10. století. Dlouho zůstávala v léčivých zahradách, než se v 18. století v Anglii stala zeleninou. ⁷

Mimo původní areál se Rheum rhabarbarum téměř nikdy nevyskytuje samovolně. Euro+Med Plantbase ji jako zdomácnělou uvádí jen ve Spojeném království, Irsku a Norsku; jinde v Evropě je pouze zavlečená nebo příležitostná. V Severní Americe téměř nezplaňuje a zůstává na obdělávaných záhonech. ^{8 5}

Životní cyklus a rozmnožování

Na záhonech se množí především dělením trsů, přibližně každých pět let. Oddělená část oddenku musí mít alespoň jeden životaschopný pupen. Výsev je také možný, semenáče se však ujímají pomaleji a geneticky se liší od mateřské rostliny. ²

Během prvního roku po výsadbě se sklizeň nedoporučuje, aby si rostlina vytvořila zásoby. Od druhého nebo třetího roku lze z každého trsu odebrat až třetinu řapíků. Odlamují se u báze kroutivým pohybem místo řezání, což snižuje riziko hniloby v ráně. ²

Zimní rychlení pod neprůsvitným krytem odepře rostlině světlo a urychlí prodlužování řapíků. Růžové a křehké bývají přibližně za pět týdnů. Osvědčenou odrůdou pro tento postup zůstává Timperley Early. Rychlení trs vyčerpává, proto je nutné nechat jej následující sezonu odpočívat. ²

Využití a rizika

Jedí se pouze tepelně upravené řapíky, v koláčích, kompotech či džemech. Jejich výrazná kyselost zpravidla vyžaduje přidání cukru. Červené řapíky mají pověst křehčích než zelené odrůdy, samotná barva však skutečnou kyselost neprozrazuje. ^{3 6}

Naopak listové čepele a kořeny obsahují vysoké koncentrace kyseliny šťavelové a antrachinonových glykosidů. Ty vyvolávají pálení v ústech, slinění, zvracení a ve velkém množství poškození ledvin. Otravy byly zaznamenány ve Spojeném království za první světové války, kdy se listy mylně doporučovaly jako náhrada chybějících potravin. ASPCA řadí rostlinu mezi jedovaté pro psy, kočky a koně, s příznaky zahrnujícími slinění a třes. ^{6 4 3}

Neobvyklý celní spor ukazuje nejednoznačné zařazení rebarbory. Roku 1947 americký Customs Court v případu C.J. Tower & Sons v. United States rozhodl, že čerstvá rebarbora má být zdaněna jako ovoce, nikoli zelenina. V kuchyni totiž téměř vždy patří do koláčů a dezertů, nikdy do slaných jídel. ⁹

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

Z běžně nabízených kultivarů zůstává Victoria historickou anglickou klasikou 19. století, zatímco Timperley Early se volí k časnému rychlení. Raspberry Red a Fulton's Strawberry Surprise vybrala Royal Horticultural Society pro barvu a vyváženost chuti. ²

Nejčastěji se zaměňuje s Rheum rhaponticum L., velmi blízkým druhem rovněž pěstovaným jako rebarbora a podílejícím se na hybridním původu mnoha zahradních kultivarů. Nezkušeného pozorovatele mohou velikostí a tvarem listů oklamat také některé velké šťovíky rodu Rumex nebo mladé rostliny rodu Gunnera. Žádná však nemá charakteristický červený dužnatý řapík pěstované rebarbory. ^{1 6}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Rheum rhabarbarum L.
• Royal Horticultural Society, Rebarbora, pěstování
• NC State Extension, Rheum rhabarbarum, botanický profil
• ASPCA, Rebarbora, toxicita
• Flora of the Southeastern United States, Rheum rhabarbarum
• Wikipedia (anglicky), Rheum rhabarbarum
• Chevalier, 1942, Les Rhubarbes cultivées en Europe et leurs origines
• Euro+Med Plantbase, Rheum rhabarbarum
• C.J. Tower and Sons v. United States, 1947, celní rozhodnutí o rebarboře