Cashapona (Socratea exorrhiza, )


© fotografie
- fotografie 1 — Tony Rebelo · cc-by-nc · iNaturalist
- fotografie 2 — Wikimedia Commons · CC BY-SA or Public Domain · Wikimedia Commons
- fotografie 3 — Wikipedia · CC BY-SA · Wikipedia
Socratea exorrhiza je palma z čeledi Arecaceae, původní v tropických deštných lesích Střední a Jižní Ameriky. Pozná se podle kužele kuželovitých ostnitých chůdovitých kořenů, který podpírá štíhlý kmen nad lesní půdou. Místní pověst těmto kořenům připisuje schopnost nechat strom „kráčet“ za světlem, botanické studie však tuto představu vyvrátily.
Číst dálCashapona, Walking palm a Pona
Dopřejte jí hodně rozptýleného světla bez přímého slunce na listech.
Mladá v polostínu podrostu, dospělá na filtrovaném až plném světle





© fotografie
Tony Rebelo · cc-by-nc
Wikimedia Commons · CC BY-SA or Public Domain
Wikipedia · CC BY-SA
© copyright of the Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew.
Celosvětové rozšíření
Původní areál druhu Socratea exorrhiza sahá od jihovýchodní Nikaraguy přes Kostariku a Panamu do povodí Amazonky v Kolumbii, Venezuele, Guyanské oblasti, Ekvádoru, Peru, Bolívii a Brazílii. Mimo tento areál se vyskytuje jen ve sbírkách tropických skleníků botanických zahrad, nikdy jako zplanělý druh.
- Původní9
- Nikaragua
- Kostarika
- Panama
- Kolumbie
- Venezuela
- Ekvádor
- Peru
- Bolívie
- Brazílie
Šestiúhelníky: oblasti, kde se rostlina vyskytuje. Zelené body: původní areál.1
Identita
Socratea exorrhiza (Socratea exorrhiza (Mart.) H.Wendl., 1860), v peruánské Amazonii nazývaná také cashapona a v jiných jazycích označovaná jako chodící palma či palma na chůdách, patří do čeledi Arecaceae. Carl Friedrich Philipp von Martius ji poprvé popsal roku 1824 pod jménem Iriartea exorrhiza. Hermann Wendland ji v roce 1860 přeřadil do rodu Socratea, čímž vzniklo vědecké jméno používané dodnes. 1 2
Označení chodící palma připomíná amazonskou legendu, kterou návštěvníci slýchají už po desetiletí. Podle ní se strom posouvá ke světlu tvorbou nových kořenů na jedné straně kužele a opouštěním starých na straně opačné. Badatelé Bodley a Benson tuto hypotézu vyslovili již v roce 1980. Žádné přímé pozorování ji však nikdy nepotvrdilo. 7
Poznávací znaky
Nápadný kužel chůdovitých kořenů druhu Socratea exorrhiza podpírá bázi kmene nad lesní půdou. Kořeny jsou kuželovité, ostnité a hnědošedé. Štíhlý hladký kmen běžně dorůstá výšky 15–20 m při průměru 10–16 cm. Výjimečné exempláře přesahují 25 m. 4 1
V terénu bývá nejrychlejším vodítkem povrch samotných kořenů. U mladých výhonků jsou hladké a dužnaté. Jakmile kužel začne nést hmotnost dospělého kmene, kořeny tvrdnou a pokrývají se ostny.
Válcovitou péřovitou korunu tvoří pět až osm listů, zpeřených, modrozelených a téměř 2 m dlouhých, s krátkým řapíkem. U mladých rostlin leží lístky v jedné rovině, trochu jako u rodu Howea. U dospělých jsou rozloženy do více rovin. Podle tohoto znaku lze odhadnout věk jedince, aniž by bylo nutné počítat listové jizvy na kmeni. 3
Druh je jednodomý a vytváří jedno až čtyři bílá květenství na rostlině. Hladký elipsoidní plod měří přibližně 2,5–3 cm na délku a 1,5–2,5 cm v průměru. Ve zralosti přechází do žlutohnědé barvy. 4
Užitečná taxonomie
Rod Socratea, který popsal Hermann Karsten, dlouho provázelo několik souběžně užívaných jmen, než se názvosloví ustálilo kolem typového druhu. Mezi hlavní synonyma patří:
- Iriartea exorrhiza Mart., bazionymum s původním popisem z roku 1824
- Socratea durissima (Oerst.) H.Wendl., synonymum
- Socratea elegans H.Karst., synonymum
- Socratea albolineata Steyerm., synonymum
- Socratea orbignyana (Blume ex Mart.) H.Karst., synonymum
- Socratea philonotia (Barb.Rodr.) Benth. & Hook.f., synonymum
V rodu Socratea se dnes uznávají tři samostatné druhy: S. exorrhiza, Socratea rostrata a Socratea salazarii. Starší literatura je často zaměňuje, protože přímo nesrovnávala jejich kořenové kužely. Hustota ostnů na nich se přitom mezi jednotlivými druhy zřetelně liší. Současným přijatým jménem, které jako jediné zůstává stabilní v referenčních databázích, je Socratea exorrhiza. 1 2
Stanoviště a rozšíření
Od jihovýchodní Nikaraguy přes Kostariku a Panamu pokračuje původní areál do povodí Amazonky v Kolumbii, Venezuele, Guyanské oblasti, Ekvádoru, Peru, Bolívii a Brazílii. Palma obývá nížinné tropické deštné lesy, vystupuje však i do podhorských lesů přibližně do 1 000 m nad mořem. 3 5
Na této palmě žije pozoruhodné společenstvo epifytů. Studie 118 jedinců v Panamě zaznamenala 66 druhů epifytů a hemiepifytů z 15 čeledí. Mechy pokrývaly až 30 % povrchu některých kmenů. Výraznější osídlování začíná teprve přibližně po dvaceti letech, kdy je kmen dost stabilní, aby unesl nahromaděné epifyty. 8
Mimo původní areál se druh pěstuje pouze ve sbírkách tropických skleníků botanických zahrad. Mimo Střední Ameriku a povodí Amazonky nejsou známy žádné zplanělé populace. 3
Životní cyklus a rozmnožování
Květenství se objevují především v místním období sucha a spoléhají na opylování brouky, zejména nosatci rodů Phyllotrox a Mystrops, spíše než na vítr. Každá rostlina vytvoří jedno až čtyři bílá květenství. Z nich později vznikají plody uspořádané v plodenstvích. 3
Semeno dlouhé asi 2 cm a vážící téměř 3,5 g má omezenou klíčivost kolem 45 %. Přibližně čtvrtina vyklíčených semenáčků nepřežije první měsíce. Pekari bělobradí sežerou velkou část semen spadlých na zem, a tím přímo regulují počet mladých rostlin. 3
Kužel chůdovitých kořenů vzniká postupně po vyklíčení, zatímco mladý kmen roste do výšky bez výrazného tloustnutí. Palma tento nedostatek vyrovnává tím, že se rok za rokem opírá výše o nové kořeny. Právě růst do výšky, nikoli skutečný přesun po zemi, vysvětluje většinu pozorování, z nichž legenda o chodící palmě vznikla. 7
Využití a rizika
Podélně rozštípnutý kmen nebo kmen vydlabaný do trubice tradičně slouží ke stavbě příček, podlah, sloupů a palisád. Tvrdá trvanlivá kůra se liší od měkčího vláknitého středu. Listy pokrývají dočasné střechy a z opracovaných chůdovitých kořenů se také vyráběly oštěpy k lovu pekariů. 3
Zralé plody žlutohnědé barvy se místně jedí a vrcholový pupen se připravuje jako zelenina. Několik zdrojů mu připisuje dobrou chuť. Sklizeň pupenu je ovšem ničivá: rostlina má jediný růstový vrchol a jeho odstranění strom zabije. Palma potom nedokáže vytvářet další listy ani větve. Žádné údaje neuvádějí známou toxicitu pro člověka nebo zvířata. 3
Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny
Pojmenované zahradní kultivary nejsou pro tento druh doloženy. Zůstává především lesní rostlinou, nikoli běžnou pokojovou okrasnou palmou. Literatura rozlišuje hlavně nížinnou formu, nejrozšířenější a nejlépe popsanou, a méně zdokumentovanou podhorskou formu, vyskytující se až do 1 000 m nad mořem. 5
Nejčastěji se zaměňuje s dalšími palmami s chůdovitými kořeny z tribu Iriarteeae, zejména s Iriartea deltoidea. Ta má podobný celkový vzrůst, ale její kořenový kužel se liší tvarem a hustotou ostnů. Ve stejném amazonském lese roste Socratea exorrhiza také společně s druhy Euterpe precatoria a Oenocarpus bataua. Tyto dvě podrostové palmy jí nejsou blízce příbuzné, jejich silueta však může z dálky vypadat podobně. 1
Hlavní zdroje
- Plants of the World Online / Kew, Socratea exorrhiza (Mart.) H.Wendl.
- International Plant Names Index, Socratea exorrhiza, záznam jména
- Useful Tropical Plants Database, Socratea exorrhiza
- Tropicos / Missouri Botanical Garden, Socratea exorrhiza, záznam jména
- Inventaire National du Patrimoine Naturel (MNHN), Socratea exorrhiza
- NCBI Taxonomy, Socratea exorrhiza
- Bodley & Benson, 1980, Stilt-root walking by an iriateroid palm in the Peruvian Amazon, Biotropica
- Zotz & Vollrath, 2003, epiphyte load of a stilt-root palm, Journal of Tropical Ecology
Časté otázky
Opravdu se Socratea exorrhiza pohybuje?
Ne. Tuto amazonskou legendu zpopularizovanou mezi turisty vyvrátila studie z roku 2007, která porovnala růst chůdovitých kořenů s rychlostí změn světla v podrostu. Ty probíhají příliš rychle na to, aby byl skutečný přesun možný.
K čemu chůdovité kořeny skutečně slouží?
O jejich přesné funkci se stále diskutuje. Hypotézy zahrnují stabilizaci kmene v sypké či nestabilní půdě, rychlý růst do výšky bez tloustnutí kmene a možný opětovný růst mladého stromu po pádu.
Je plod druhu Socratea exorrhiza jedlý?
Ano, zralý žlutohnědý plod jedí místní obyvatelé a několik druhů lesních opic. Také vrcholový pupen se jí jako zelenina, ale jeho sklizeň strom zabije, protože odstraní jediný růstový vrchol.
Je Socratea exorrhiza jedovatá?
Žádné údaje neuvádějí známou toxicitu pro člověka či zvířata. Několik částí rostliny se naopak používá jako potravina nebo v tradiční amazonské medicíně.
Kde Socratea exorrhiza roste?
Původní areál sahá od jihovýchodní Nikaraguy do povodí Amazonky přes Střední Ameriku, Kolumbii, Venezuelu, Guyanskou oblast, Ekvádor, Peru, Bolívii a Brazílii.
Lze Socratea exorrhiza pěstovat doma?
V praxi velmi obtížně. Kvůli velikosti dospělé rostliny, požadavku na stálou vlhkost vzduchu kolem 70–90 % a rozměrnému kořenovému kuželu se hodí jen do velkých tropických skleníků botanických zahrad.
S jakými druhy lze Socratea exorrhiza zaměnit?
Podobné chůdovité kořeny mají další palmy tribu Iriarteeae, zejména Iriartea deltoidea. Nejspolehlivějším vodítkem k rozlišení druhů je vědecké jméno a přesný tvar kořenového kužele.
Podobné rostliny
Pokud si nejste jisti toxicitou rostliny, poraďte se s botanikem nebo veterinářem.


