Chlebovník obecný (Artocarpus altilis, (Parkinson) Fosberg 1941)

Identita

Chlebovník obecný (Artocarpus altilis (Parkinson) Fosberg, 1941) patří do čeledi morušovníkovitých (Moraceae) a stejného rodu jako chlebovník různolistý (Artocarpus heterophyllus). Rodové jméno spojuje řecké artos (chléb) a karpos (plod). Odkazuje na strukturu uvařeného plodu, nikoli na jeho vnější vzhled. Mezinárodně se používají také jména breadfruit, ulu a rima. ^{1 4}

Přírodovědec Sydney Parkinson popsal druh již roku 1773 jako Sitodium altile ze vzorku získaného při první Cookově plavbě Tichomořím. Francis Raymond Fosberg jej roku 1941 přeřadil do rodu Artocarpus. Toto pozdní přeřazení vysvětluje složenou autorskou citaci dnešního přijatého vědeckého jména. ^{5 4}

Poznávací znaky

Strom Artocarpus altilis je podle klimatu stálezelený nebo částečně opadavý a v přírodě dorůstá 25 až 30 m. Kmen, někdy podepřený kořenovými náběhy, přesahuje v přírodě průměr 1 m. Pěstované stromy málokdy překročí 15 m, tedy přibližně polovinu největší lesní výšky. ^{6 7}

Kožovité lesklé listy vyrůstají střídavě a běžně měří 40 až 90 cm na délku a 20 až 50 cm na šířku. U báze jsou celistvé, dále hluboce členěné do 5 až 11 špičatých laloků. Výrazné žluté žilky na líci kontrastují s matnějším, lehce ochlupeným rubem. ²

Jednodomý strom vytváří válcovitá převislá samčí květenství dlouhá 12 až 30 cm a podstatně kratší vejčitá samičí květenství kolem 6 cm. Všechny části stromu včetně mladých výhonů a plodní stopky při poranění roní mléčný, gumovitý latex. ²

Užitečná taxonomie

Obchodní označení a vědecká synonyma se u tohoto druhu snadno překrývají. Mezi hlavní patří následující jména:

• Sitodium altile Parkinson (basionym, původní jméno)
• Artocarpus incisus (Thunb.) L.f. (vědecké synonymum)
• Artocarpus communis J.R.Forst. & G.Forst. (vědecké synonymum)
• Artocarpus incisus var. seminifer (Stokes) Duss (vědecké synonymum)

Pro kupujícího i botanika znamená Artocarpus communis stejný druh jako přijaté jméno Artocarpus altilis. Školka tedy pod oběma názvy prodává stejnou rostlinu. Závažnější je záměna s blízkým, ale samostatným druhem Artocarpus camansi: ten vždy vytváří mnoho semen, nikoli téměř bezsemenné plody dnešních rozšířených tichomořských kultivarů. ^{1 4}

Stanoviště a rozšíření

Z Nové Guineje sahá původní areál přes indomalajské souostroví po západní Mikronésii. Chlebovník zde roste ve vlhkých nížinných lesích, podél toků a na okrajích sladkovodních močálů pod 650 m nad mořem; v kultuře vystupuje až do 1 550 m. ^{3 2}

Austronéské migrace jej roznesly po celém Tichomoří dávno před příchodem Evropanů. První evropští mořeplavci jej zaznamenali na Markézách již v roce 1595 a na Tahiti roku 1606. ²

Díky dochovaným lodním deníkům je zavedení na Antily lépe zdokumentováno než staletí šíření ústní tradicí v Tichomoří. Roku 1787 naložil kapitán William Bligh na HMS Bounty přes 1 000 rostlin, které byly při vzpouře ztraceny. Druhá výprava nakonec roku 1793 dopravila na Jamajku více než 2 100 rostlin. ²

Životní cyklus a rozmnožování

Při příznivém klimatu začíná chlebovník plodit 3 až 6 let po výsadbě a zůstává produktivní po několik desetiletí. Podle odrůdy a klimatu dává 50 až 200 plodů ročně; sklizeň se podle oblasti soustřeďuje do léta a podzimu. ^{6 2}

V komerčním množení převažují kořenové řízky o průměru 2,5 až 6 cm. Před výsadbou se jejich latex sráží manganistanem draselným; zakořenění trvá 2 až 5 měsíců. Používají se také přirozené odnože a vzdušné hřížení. Výsev je vyhrazen semenným odrůdám, jejichž semena rychle ztrácejí klíčivost. ^{2 3}

Řada tichomořských kultivarů, které dnes v kultuře převládají, je bezsemenná. Jejich plod obsahuje jen zakrnělý střed a množit je lze vegetativně odnožemi nebo řízky, nikoli výsevem. ²

Využití a rizika

Uvařené plody se konzumují ve všech stadiích. Zelené se vaří, opékají nebo pečou jako škrobnatá potravina podobná bramborám; zralá sladká dužnina se zpracovává do dezertů a zavařenin. Semena semenných odrůd se jedí vařená nebo pražená. ^{3 2}

Syrové plody většiny odrůd nejsou toxické, ale působí projímavě. U některých kultivarů je třeba dvojí vaření ve vodě, aby se tento účinek odstranil. Mléčný latex ze všech částí stromu dráždí při přímém kontaktu pokožku; v Tichomoří se tradičně používá k utěsňování člunů. ²

Světlé, lehké dřevo odolné vůči termitům slouží v Tichomoří ke stavbě krovů a člunů. Listy jsou chutným krmivem pro hospodářská zvířata, avšak kůru mladých stromů je třeba chránit před koňmi, kteří ji rádi okusují. ²

Odrůdy, záměny a příbuzné rostliny

V Tichomoří existuje několik set pojmenovaných kultivarů. Bezsemenná Ma'afala ze Samoy a Tongy dnes převládá ve výsadbových programech Tichomoří i Karibiku. Následují podlouhlá fidžijská Buco Ni Viti a skupina Tahitian White, ceněné především pro strukturu plodů, nikoli míru rozšíření. ²

Nejčastěji bývá chlebovník zaměňován s Artocarpus camansi, jehož plody s měkkými ostny obsahují mnoho semen, a s chlebovníkem různolistým (Artocarpus heterophyllus) s mnohem těžšími a silněji vonícími plody. Méně členěné listy a téměř pravidelná absence semen u tichomořských kultivarů jsou nejlepšími terénními vodítky. ^{4 5}

Hlavní zdroje

• Plants of the World Online / Kew, Artocarpus altilis (Parkinson) Fosberg
• Purdue University NewCrop (Morton, Fruits of Warm Climates), chlebovník obecný
• Plants For A Future, Artocarpus altilis
• Integrated Taxonomic Information System (ITIS), Artocarpus altilis
• USDA NPGS GRIN Global Taxonomy, Artocarpus altilis
• Useful Tropical Plants Database, Artocarpus altilis
• Monaco Nature Encyclopedia, Artocarpus altilis